ZASE NE TAK ŠPATNĚ

Zařazení do jakési třetí ligy ale republice určitě nesluší

Stačilo jen pár řádek textu, který si novináři, čeští politici i diplomaté vyložili jinak, než Brusel zamýšlel, a poprask byl na světě. Rozhořčení ze všech stran, že se Česká republika na základě ekonomických kritérií propadla mezi kandidátskými zeměmi až do jakési třetí skupiny. To vše kvůli odpovědi na otázku, kdy uchazečské země budou schopné obstát na volném trhu unie: Kypr a Malta už nyní, Polsko, Maďarsko a Estonsko v krátké době a my spolu se Slovinci sice také v krátké době, ale pouze pokud dokončíme reformy. Přehnaný optimismus. Již dlouhé týdny panovala v Česku přehnaně optimistická nálada. Nikdo z ministerstva zahraničí ani ze zástupců Evropské komise nezpochybňoval tvrzení, že letos dostaneme v hodnotící zprávě pochvalu. Tu jsme skutečně dostali. Česká republika udělala obrovský krok kupředu v přijímání evropské legislativy, začala důkladněji řešit romskou otázku, pokročily strukturální reformy, privatizace bank. Jenže tato chvála letos Čechům nestačí. Na rozdíl od uchazečských kolegů, kteří vesměs s letošním hodnocením souhlasí, Praha protestuje. A tak nejspíše právě proto se hovoří stále dokola o tom, jak si vůbec komise mohla dovolit naši ekonomiku tak pohanět. Hlavní vyjednavač Pavel Telička zdůrazňuje, že komise si pro své hodnocení vybírá určitá kritéria. Ta například nezahrnují liberalizaci ekonomiky a kapitálu, obchod se státy EU nebo celní ochranu. Telička říká, že ve všech těchto oblastech je Česko mnohem dále než ostatní kandidátské země. „Neexistuje rozdíl, který by opodstatňoval odsunutí České republiky za jiné státy, prohlásil. S evropskými úředníky vyjednával a doplňoval informace prakticky do posledních chvil před zveřejněním zprávy, a proto ho výsledek musel doslova šokovat. Bude od komise požadovat přesvědčivé argumenty, proč byla země odsunuta až do třetí skupiny. Verheugen nevěří svým uším. První pobouřené reakce na české politické scéně velice překvapily komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena. Prohlásil, že v žádném dokumentu žádné rozdělení zemí na lepší a horší není a že vůbec nechápe, nad čím se v Česku pozastavujeme. Uvedl pouze, že republika v minulosti zaspala s privatizací a restrukturalizací a že i na to musela komise upozornit. Verheugen si je vědom jiných ekonomických pokroků v Česku, které je řadí na špici mezi kandidáty. Jen je potřeba vyřešit boj s korupcí, narůstající deficit veřejných financí (přes pět procent HDP), který je dál ohrožen závazky v transformačních institucích, fondech bydlení a dopravy. Komise se vyjádřila i k zásahu ČNB v případě Investiční a Poštovní banky s tím, že se nad touto institucí měl vykonávat důsledný dozor. V této souvislosti se komise zmiňuje také o problémech kapitálového trhu, špatných úvěrech a především pak o novelizovaném zákonu o ČNB. I velvyslanec Evropské komise v Praze minulý týden připomněl, že není třeba přikládat ekonomickému žebříčku přílišnou váhu. „Jsou tu ještě politická a další kritéria a tam Česká republika udělala obrovský kus práce. Cestovní mapa. I přes všechny nedostatky by se Česko mělo dostat mezi první země, které má Evropská unie přijmout. Minulý týden totiž bylo oficiálně oznámeno, že ukončení prvních rozhovorů je reálné ke konci roku 2002, a to i v případě ČR. Komise navrhla takzvanou cestovní mapu rozšíření. Podle ní budou mít pro příští tři předsednictví v unii Švédsko, Belgie a Španělsko tři klíčové okruhy otázek, které za „svůj půlrok vyřeší. I když ale rozhovory skončí za dva roky, 1. ledna 2003 určitě nejrychlejší země členy unie nebudou. Smlouvy totiž musejí projít ratifikací v členských zemích a ta potrvá nejméně osmnáct měsíců. Reálnějším datem českého vstupu do EU je tedy spíše až rok 2005.