Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku. Takto poměrně výstižně charakterizoval čtenář týdeníku EURO výsledky hlasování poslanců o zprávě Kalouskovy vyšetřovací komise ke kauze IPB. Je zjevné, že více než o objasnění toho, co se před rokem stalo a jaké důvody k tomu vedly, šlo o přemalování volebního praporu ODS.
Šmouhy po kritických chybách vedoucích k hospodářské krizi i skvrny po daňových únicích a Pepících z Hongkongu nyní může zakrýt nápis „My jsme ti, co se starají o kapsu daňového poplatníka . Heslo volební „mobilisace může znít třeba „S Klausem, nebo s bankovními lupiči za bílého dne .
Žádné smlouvy se ale samozřejmě předělávat nebudou. Možná když se najde dostatečně odhodlaný vyšetřovatel, zahájí vyšetřování Pavla Mertlíka a za čas ho zase odloží. Již podaná trestní oznámení za činy v bance se budou vyšetřovat tak dlouho, až všichni zapomenou, o co vlastně šlo, a důkazy se promění v prach. A daňový poplatník nakonec zapomene, co vlastně platí. Jestli to jsou vytunelované kampeličky, sucho, povodně, dotace ke stavebnímu spoření nebo záhadné transakce IPB na Kajmanských ostrovech. Vše v jedno splývá a koruna nemá domicil. Zkrátka české poměry. Miloš Zeman může moudře pokývat hlavou a říci: šakali vyjí, ale karavana jde dál.
Kalouskova komise opět potvrdila, že poslanecké vyšetřování je na nic. Člověka by ale přece jen zajímalo, zda tehdy před rokem byla možná dohoda s Nomurou, nebo zda podmínky jejích představitelů byly skutečně nepřijatelné, jak tvrdí Mertlík, nebo to bylo všechno jinak.
Podobně by nebylo špatné zjistit, zda návrhy poslané na ministerstvo financí v kritických dnech z italské UniCredito byly skutečně méně výhodné než konečná nabídka IPB.
Z čeho jiného chtějí Kalousek and his boys Tlustý a Kocourek vyvozovat, že existovalo jiné levnější řešení a Mertlík svým rozhodnutím připravil stát o desítky miliard korun? Dozvíme se někdy, co bylo doopravdy za kajmanskými operacemi? Byly to standardní ozdravné transakce, které se povedly, jak tvrdí bývalý management banky? Nebo tam šátraly špinavé prsty záhadných tunelářů? Nebo si snad pánové komisaři myslí, že si veřejnost jasné informace a důkazy nezaslouží?
Podobně zajímavý je neoponovaný posudek ředitele Ústavu státu a práva Vladimíra Balaše. Komisaři na něj přísahají jako na bibli. Jiný nezávislý posudek však nenabídli. To je v takové kauze přece jen trochu málo.
Proč je zpráva souborem nedoložených jednoznačných tvrzení? Bez odvolání se na existující důkazy či zapsané výpovědi svědků. Snad aby se policisté nenudili, až budou louskat těch devět tisíc stran vyšetřovacího spisu. Asi by je to nebavilo číst, kdyby věděli, o čem to je.
Nebo ty důkazy neexistují? Pak by ale tvrzení ze zprávy byla jen ošklivou denunciací. Kdyby takový článek vyšel v novinách, to by bylo, panečku, trestních oznámení. Poslanečtí komisaři mají ke svému štěstí imunitu.
Důvěřivec, který čekal jasné a důvěryhodné slovo, se opět nedočkal. Přitom jde opravdu o hodně peněz. ČSOB navíc není jistě Sbor sester matky Terezy ve výslužbě (jsou tam samí chlapi). Smlouvy se dělaly narychlo a je v nich nepochybně řada pochybení a záleží na obou stranách, jak vše nakonec dopadne. Daňový poplatník si i v tomto případě zaslouží znát pravdu, zda se miliardy skutečně zbytečně prošustrovaly, nebo ne. Jenže zase má smůlu. Zbývá mu jen věřit těm, kteří jsou mu sympatičtější.
