Najít v jeho knížkách či filmu Jiřího Menzela o vojáku Čonkinovi legendární „hlášky“, není nijak těžké. Třeba tu, jak se předseda kolchozu ptá jednoho ze zaměstnanců, jestli se dá žít v gulagu. „Dá, když to přežiješ,“ odpovídá mu kolchozník. Nebo další věta: „Jestli ti někdo vykládal, že jsme zaseli do sněhu, tak jsme zaseli, no. Byl to příkaz z okresu!“
I takhle chtěl Vladimir Nikolajevič Vojnovič (26. září 1932 - 27. července 2018) ve svém díle Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina poukázat na to, jaké absurdity jsou každodenní realitou v Sovětském svazu. Pro takový „boj“ s mocí měl Vojnovič dobré důvody.
Už jako malý totiž zjistil, jak všehoschopná je. Když mu byly čtyři roky, policie zatkla jeho otce a obvinila ho z protisovětské
agitace. Za trest musel na pět let do Stalinových pracovních lágrů.
Všechny tyto zážitky Vojnovič zužitkoval v dvojdílné knize o vojáku Ivanu Čonkinovi, která vyšla v roce 1969, respektive 1979. A není divu, že dílem plným ironizace a zesměšňování základních prvků Sovětského svazu („Soudruhu generále, kulometů je celkem dost, ale náboje nemáme žádné.“ „Holčičko, máš raději maminku, nebo tatínka?“ - „Já mám nejraději soudruha Stalina.“) si vysloužil velkou pozornost tajné policie, která ho začala sledovat. I kvůli jeho boji za lidská práva byl v roce 1980 zbaven ruského občanství a donucen k životu v exilu v Německu a Spojených státech. V boji proti sovětské moci pokračoval dál nejen jako spisovatel, ale i jako člen redakce Rádia Svoboda.
I když většina čtenářů zná především jeho Čonkina, důležitější - vzhledem k vývoji po roce 1989 - je možná jeho 30 let stará novela Moskva 2042. V ní Vojnovič představuje Rusko budoucnosti jako autoritářskou zemi, kde tvrdě vládne Komunistická strana státní bezpečnosti, jež kombinuje sovětskou komunistickou stranu, ruskou ortodoxní církev a postupy tajné policie KGB.
Ostatně že není spokojený se současným vývojem ve své zemi, potvrzoval ve svých občasných komentářích pro Rádio Svoboda. „Když se dostal Putin k moci, obrátil se na tu nejkonzervativnější část společnosti, především na veterány z druhé
světové války. Ke starým lidem, kteří se války zúčastnili, i k těm, kteří se nezúčastnili.
(…) Potřeba je ale počítat ne s umírajícími starými lidmi nebo už zemřelými, ale s mladými, kteří se právě narodili a vyrůstají.“
Vladimir Vojnovič zemřel poslední červencový pátek, důvod ani místo smrti jeho manželka Světlana neprozradila.
O autorovi| stratilik@mf.cz
