Barbara Ehrenreichová tvrdí...
Celý podtitul: Barbara Ehrenreichová tvrdí, že pozitivní myšlení Američanů je „masová klamná představa“, jež je částečně zodpovědná za současné potíže země
Barbara Ehrenreichová byla v roce 2000 v otázce zdravotní péče v rozvinutých zemích „naprostou optimistkou“. Poté jí diagnostikovali rakovinu prsu. Když byla psychicky na dně, opřela se do pozitivistické policie – skupiny optimistických podvodníků, které osočuje, že se snaží přejmenovat rakovinu coby smrtelný zdravotní problém na „šanci na dlouhý život“, „jízdenku do života, pro nějž jste byli skutečně předurčeni“ a „šanci na nápravu“ (díky skalpelu v rukách plastických chirurgů). Když zdravotní pojišťovna Ehrenreichovou informovala, že jí „milosrdně“ umožní podstoupit biopsii, popadla klávesnici a do diskusního fóra o rakovině poslala příspěvek Zlost. Jak Ehrenreichová uvádí, sesypaly se na ni téměř okamžitě reakce lidí s „růžovým viděním“. Vyčítali jí „špatný přístup“ a zapřísahali ji, aby „nekráčela, ale běžela do poradny“. Bože chraň, vy se nemůžete pyšnit růžovou stužkou, jež je symbolem boje proti rakovině prsu.
V knize Brigh-Sided: How the Relentless Promotion of Positive Thinking Has Undermined America (Věční optimisté. Jak neúnavná propagace pozitivního myšlení nahlodala Ameriku) Ehrenreichová zkoumá neutuchající nadšení. Rychle se rozvíjející odvětví, o němž se domnívá, že je zplodila pozitivistická psychologie. V kapitolách zabývajících se zdroji amerického optimismu, byznysovou motivací, dle níž „Bůh chce, abyste byli bohatým národem“, a dalšími záležitostmi, se autorka zaměřuje na to, co považuje za původce přehnané chvály, značně typické pro současné USA. Bezstarostné a religiózní šíření pozitivního myšlení, jež se dle Ehrenreichové zvrhlo v „masový klam“, „ideologii“ a „tyranii,“ je částečně odpovědné za útoky z 11. září 2001, válku v Iráku, příšerné následky hurikánu Katrina i za hypoteční krizi. Démon pozitivismu působí také v symbióze s kapitalismem. Proč by jinak zaměstnanci, píše Ehrenreichová, bez reptání snášeli delší pracovní dobu, nižší platy a menší zaměstnanecké výhody – zejména tehdy, je-li zcela zřejmé, že korporátní vedení má celou hru promyšlenou. Pozitivismus hájí surové tržní síly.
Stejně jako její prodejně úspěšný titul Nickel and Dimed (Nádeničina), v němž je ve stylu Bertolda Brechta vylíčen úděsný život dělníků, poskytuje i nová kniha Brigh-Sided (Věční optimisté) hluboký vhled do problematiky. Navíc je duchaplná a vtipná. Ehrenreichová se však bohužel odmítá zabývat významným vědeckým výzkumem v oblasti štěstí a pozitivistického myšlení. Především jde o neurologii, jež vysvětluje, jak mozek usměrňuje naše emoce.
Předposlední kapitola knihy se nazývá How Positive Thinking Destroyed the Economy (Jak pozitivní myšlení zničilo ekonomiku). Tak jednoduché to však asi nebude. Autorka nicméně správně připomíná, co se stalo těm, kteří se odvážili vyslovit nejčernější varování. Přijít v USA v době před hypoteční krizí s tvrzením, že všechny domy jsou nadhodnocené, znamenalo profesní sebevraždu. Nikde toto pravidlo neplatilo více než na Wall Streetu. Jedním z mučedníků finančního realismu byl dle Ehrenreichové šéf divize nemovitostí banky Lehman Brothers Mike Gelband. Gelband v roce 2006 upozornil výkonného ředitele Dicka Fulda na bublinu na trhu s nemovitostmi. „Fuld se obratem tohoto troufalce zbavil a banka Lehman Brothers dva roky poté zkrachovala.“
Ehrenreichová také správně uvádí, že bychom byli bohatší, kdybychom vkládali více energie do změn sociálního chování – měli bychom čelit problémům přímo, a nikoli je popírat. Svépomocná hnutí vycházející z postoje, že nic není absolutní, v mnoha případech pouze odsávají energii, jež by mohla být nasměrována na podstatné záležitosti, jako je růst počtu důkazů, že rakovinu spouštějí různé vlivy související s prostředím, ve kterém žijeme, a se spotřebním zbožím plným karcinogenních látek.
Ehrenreichová však v kapitole Positive Psychology: The Science of Happiness (Pozitivistická psychologie. Nauka o štěstí) zjednodušuje, označuje-li dlouholetý akademický výzkum za naprosté žvásty. V tuto chvíli jsou údaje získané během výzkumu v oblasti pozitivismu a štěstí natolik rozsáhlé, dlouhodobé a přesvědčivé, že je nelze jednoduše a drsně popřít v satirickém stylu Jonathana Swifta. Psychologové přispěli mnoha hodnotnými poznatky, co nás skutečně činí šťastnými (čas strávený s přáteli a rodinou, projevy vděčnosti, dobrovolná pomoc bez nároku na finanční odměnu), a co nikoli (liposukce, každodenní dojíždění, loterie). Je vědecky prokázáno, že pozitivní myšlení (a jeho pobratim optimismus) souvisí s lepším zdravím, nižším výskytem depresí a delším životem. To jsou výhody, jež mohou čerpat všichni bez rozdílu a zdarma.
Začněme s obezřetným realismem. Důvěřujme, ale prověřujme. Nemysleme si však, že empirický přístup musí nahradit optimismus – nebo popřít naději.
Praporek s. 76:
Ehrenreichová upozorňuje, že těm, kdo pochybují nahlas, hrozí nebezpečí, a zmiňuje vysokého manažera banky Lehman Brothers, jenž kvůli varování před problematickými hypotékami přišel o místo
Popisek s. 76:
Brigh-Sided: How the Relentless Promotion of Positive Thinking Has Undermined America (Věční optimisté. Jak neúnavná propagace pozitivního myšlení nahlodala Ameriku), Barbara Ehrenreichová, nakladatelství Metropolitan Books, 235 stran; 23 dolarů.
Copyrighted 2009 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Edita Jiráková
