Na sto tisíc lidí demonstrovalo v sobotu v Budapešti proti tamnímu volebnímu systému, protože - inu, protože parlamentní volby nedopadly podle jejich představ.
Nebylo by pěkné na tomto místě posmívat se Maďarům, a už vůbec ne kvůli politice. Zaprvé mají život už tak složitý (považte, že jen právě škodolibost je u nich „káröröm“). Zadruhé v zemi, kde vládnou Babiš se Zemanem, si nemá kdo co brát do úst Orbána. Naopak: právě proto, že sami máme bezmoc ze zvolení budoucnosti ohyzdně temné ještě v živé paměti, se zoufalstvím Maďarů v posledních dnech ze srdce sympatizujeme.
Ale stejně. Při pohledu na stotisícový dav (sto tisíc odhadují oni sami, třeba BBC píše o „desítkách tisíc“) organizovaná z Faceboku pod sloganem "My jsme většina", něco na tom nějak nesedí ).
Sobotním demonstrantům nešlo jen o to, aby sdělili Viktoru Orbánovi, že nejsou jeho volbou nadšeni. Ani by to nemělo valný význam: Orbán to dávno ví a moc ho to nezajímá. Demonstrace chtěla něco jiného: změnu volebního systému.
Vítěz bere vše
Není to úplný nesmysl. Současný systém připisuje vítězi voleb absurdní výhody. Vezměme jen v potaz, že Orbán získal méně než polovic platných hlasů (49,8 procenta), ale obsadil s nimi 134 ze 199 poslaneckých křesel. To je o jeden mandát více, než vyžaduje dvoutřetinová ústavní většina. Člověk nemusí být ultraevičák, aby si pomyslel, že je to výhoda příliš příkrá.
Vesnická megalomanie i mistrovství světa. Orbán loví body sportem
Vtip je v tom, že když chcete změnu pravidel jakéhokoli souboje, má smysl o ni usilovat před ním, nikoli potom. Dávají pravidla soutěže někomu unfair výhodu? Perme se za jejich změnu ještě před výkopem. Jako vždycky pomůže fotbalové přirovnání: protestuji-li proti pravidlu o penaltě ve chvíli, kdy můj tým gólem z penalty prohrál, jsem otevřen nařčení z účelového jednání. Kdyby můj tým naopak penaltou zvítězil, lze se obávat, že bych si protest nechal pro sebe. Taková představa pak pochopitelně hodnotu mého protipenaltového argumentu snižuje.
A to je problém maďarské opozice: doufala, že Fidesz nezíská na ústavní většinu dost hlasů - ačkoli bylo zjevné už předem, že z voleb vyjde jako nejsilnější strana. V takovém případě by volání po změně systému nejspíš z jejích kolektivních úst nezaznělo. Opozice by si našla něco jiného (popravdě řečeno, Orbán a jeho styl vládnutí nabízí bohatý výběr terčů pro oprávněný protest).
Licoměrný protest?
A tak se stalo, že i protest maďarské opozice (jinak pochopitelně zoufalé) proti volebnímu systému vyznívá licoměrně. Jako by pak ona opozice nebyla o nic lepší než Orbán; jako by si ti lidé zasloužili jeden druhého.
Pokud byste v takovou chvíli pociťovali touhu nechat to všechno plavat a vypadnout někam pryč (jako to už za Orbána udělalo na 400 tisíc lidí), v kraji na to najdete zvláštní slovo, elvágyódás. Ale vězte zároveň, že když se pro oporu a útěchu musíte obracet na taje maďarštiny, fakt vám není co závidět.
Čtěte další komentáře autora: