Ve dnech, kdy Prahu zachvátí mrazy a sníh znemožní běžný život, zatouží snad každý po chvilce letního žáru kdesi pod palmami. Mne to potkává často. A protože – i když už lze cestovat kdykoliv kamkoliv – neumím vyjet za teplem jen tak na víkendový oběd, bloumám městem a hledám náhradní řešení. Jedno příjemné se nabízí samo a téměř v každé čtvrti – je jím restaurace, stylizovaná do obrazu taverny na některém ze slunných oblastí států jižní Evropy nebo Nového světa. I tentokrát jsem objevil neznámý dosud objekt v Truhlářské ulici. Mezi mnoha hospodami mne zaujala La Boca, restaurant s poutačem barev argentinské vlajky a žlutým sluncem ve štítě. Proto jsem, chtěje si dopřát něco jižní nálady, vstoupil právě sem a pozval jsem ke stolu nedaleko bydlícího kolegu.
V polotemném lokálu s tmavými stěnami a modrým stropem, plným nadýchaných obláčků, zaujme na prvý pohled bar. Hluboko do nitra místnosti vyhřezá dřevěný monolit, tmavý a ponurý. Opatřen šindelovou střechou, vytváří věrnou atmosféru jižanských stavení. Veliká okna, nijak nápadný mobiliář, sporé osvětlení a prosté založení, to všechno uklidňuje a navozuje pohodovou náladu. Jen lustr s prvky secese a také prostření, spíše orientální, vnášejí do ladění restaurace prvek nepatřičnosti. Ostatní prostory jsou na tom lépe, plné oken – i falešných na protilehlých stěnách – hýří světlem a barvami. Sympaticky vyhlíží i teď v hluboké zimě vnitrozahrádka s elegantním nábytkem, krytá rozsáhlou pergolou.
Obsluha, váhavější, než bylo nutno, přichází s lístkem a my, nepříliš hladoví, skládáme svá meníčka. Pečený lilek nadívaný rajčátky a sýrem ricota, poté lehké rizoto s tuňákem, rajčátky, šalotkou a mozzarellou – to se objeví před sousedem, Variaci grilované zeleniny a za ní sevillskou pánev si poroučím já. Doba přípravy je krátká, vbrzku před námi leží předkrmy. Já jsem se svým spokojen. Plátky cukety a baklažánu, umně stočené do vrtulí, provázené ostrou papričkou, doplněné miskami se sýrem a žampiony, skýtají pohledný a k jídlu vábící obraz. I sbor chutí splňuje to, co slíbilo oko. Jemná cuketa a nenápadný lilek jsou jakýmsi druhoplánovým „nosičem“ výrazného až čpavého sóla marinovaných hub a ani sýr, dostatečně slaný a správně konzistentní, se nenechává zatlačit do pozadí. Zmíněná zelenina uláme hroty chutí a optimálně je zaoblí. Lilek mého přítele je shledán také povedeným. Chvíli, po kterou je nám čekati na další číslo pořadu, si krátíme vychvalováním chodu předešlého.
Když nám servírka předloží hlavní part večeře, počáteční radost zlehýnka ustupuje. Invence kuchařova se patrně vyčerpala úpravou „starterů“, tato krmě postrádá originalitu a nápaditost použité kompozice i garnitury. Litinová pánev se směsí zeleniny a proužků svíčkové, kde je obé nahloučeno beze snahy po vizuálním požitku, si v ničem nezadá s vnější úpravou rizota. Silně to evokuje vzpomínku na nešťastný „systém závodka“, kdysi tolik rozšířený i v gastronomii vyššího standardu. Chuť i použité suroviny pak jen potvrdily neslaný nemastný dojem, vyvolaný pohledem na naplněné talíře. Zelenina byla příliš plytká, aby oponovala kouskům masa, zjevně ze dvou zdrojů. Jedno bylo čerstvé a v kořenění nedotažené, druhé naopak. Znatelně staršího data a při úpravě kořením příliš „přeražené“. Možná preciznější promíchání by lépe skrylo nevyrovnanost v projevu pokrmu. Sýr, který se snažil vnést do labyrintu chutí pořádek, ač sám o sobě chutný, na ostatní prvky nestačil a svůj boj prohrál v rozmazaném, nevýrazném dojmu kompletního sousta. Rizoto bylo komentováno podobně, ne ta správná rýže a ne zcela čerstvá ryba rozmělnily pocit z pokrmu do neurčitého, „blátivého“ a smutného koncertina.
Dezert jsem si dopřál sám a byl někde mezi oběma předchozími jídly. Vzhledný, na talíři upravený, v chuti nezklamal, ale ani nenadchl. Třináct set osmdesát korun stála tahle „cesta za sluncem“. Host by jistě za tuto cenu přivítal méně mezerovitou péči obsluhy a hlavně pečlivěji připravené „pozdravy“ z kuchyně.
Restaurant La Boca
Truhlářská 10, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 312 073, fax: +420 222 316 355
e-mail: hotel@salvator.cz, http: www.laboca.cz
Otevírací doba: pondělí pátek 09:00 – 23:00, sobota neděle 10:00 – 23:00
počet míst: restaurace 80 (25, 25, 30), v létě zahrádka 30
kuchyně: mezinárodní
Platební karty: obvyklé, všechny typy
Jídelní lístek: čeština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Původ nabízených vín: Argentina, Česká republika, Francie, Chile, Itálie, Španělsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 15 bodů z 20
Celkem: 47 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Pečený lilek nadívaný rajčátky a sýrem Ricota s bazalkou, gratinovaný uzeným sýrem Kč 90,-
Chřestový krém s marinovaným ovčím sýrem a křupavou bylinkovou bagetou Kč 48,-
100 g Salátový talíř s krůtími řízečky a balkánským sýrem, s grilovanou bylinkovou bagetou Kč 149,-
Špenátové Papardelle Dominico s parmskou šunkou, houbami, Mascarpone a smetanou Kč 154,-
Gnocchi alla Pancheta Pancheta, rajčata, cibule, čerstvá feferonka, zapékané Parmezánem a Pecorinem Kč 139,-
180 g Filety z čerstvého tuňáka s Římským salátem, krutony, parmezánovým dresingem,
praženými piniovými oříšky, pažitkou, máslem a kapkou sójové omáčky Kč 299,-
200 g Grilované medailonky z vepřové panenky marinované v bylinkách,
s krémovou omáčkou s příchtutí dijonské hořčice Kč 195,-
200 g kuřecí a krůtí prsíčka připravená na čerstvých bylinkách, s česnekem opečeným
na olivovém oleji a strouhaným Parmezánem Kč 189,-
Pistáciová zmrzlina s želírovanými jahodami a horkým pistáciovým krémem Kč 69,-
Výběr z vinného lístku:
Rulandské bílé 2000, kabinet, Roudnice n.L., Lobkowiczské zámecké vinařství Kč 390,-
Chardonnay de los Andos, oblast Cachapoal valley Kč 550,-
Chablis 2000, Propriêtaires a Chablis, Luis Michels Fils Kč 890,-
Cabernet Sauvignon, jakostní, vinařská obec Jezeřany - Široká Kč 290,-
Diego Murillo 1997, oblast Patagonia, sklepy Malbec Kč 590,-
Chateau Mont-Redon 2000, Chatenanauneuf du Pape Kč 990,-
