Nemusíte být znalec vztahů mezi Mexikem a USA, abyste tušili, že úplně poslední věcí, na kterou by Mexičani kdy přistoupili, je zaplatit „krásnou velkou zeď“ na hranici s mocným severním sousedem. Zejména ne tehdy, když si z toho udělá gringo Número Uno volební téma a když mu část amerických voličů aplauduje. Nehledejte paralelu, co by Čechy srovnatelně vytočilo, podívejte se na mapu, jak Mexiko kdysi vypadalo po vyhlášení nezávislosti na Španělsku. Představa externího financování byla absurdní od samého začátku.
Takže zbývá otázka výstavby pohraničních opatření z vlastních zdrojů federální vlády USA. Americké politické kolbiště neurčuje skutečnost, kolik ilegálních migrantů na území proniká, ale jak „lid“ vnímá ohrožení. Počet zadržených na mexické hranici klesl oproti roku 2000 na čtvrtinu a od roku 2010 se drží zhruba na stejné úrovni, plus minus 400 tisíc ročně.
Udělat „shutdown“, tedy omezení fungování federálních institucí, které neznamenají jenom nepříjemnost pro asi 800 tisíc postižených vládních úředníků, ale i pro uživatele jejich služeb, vypadá jako blbost. Dokud nepřistoupíte na onu úvodní symboliku.
Technická opatření bránící přílivu ilegálů, ať již jde o betonovou zeď, nebo o ocelové hráze, jsou samozřejmě legitimní, byť diskutabilní investicí. Bylo by asi jednodušší a účinnější se dohodnout s Mexičany, že jim zaplatí opatření proti průchodu ilegálů na jižní hranici Mexika, přispějí na ekonomický rozvoj v Guatemale nebo Hondurasu a budou vyžadovat součinnost všech dotčených zemí a jejich úřadů při vyhošťování lidí, kteří překročí hranice USA ilegálně.
Jenže to by bylo konvenční, takové „obamovské“.
Donald Trump rozhodně chápe, že když přestane nadbíhat „tvrdému jádru“ svých příznivců, je jeho kandidatura na další období ztracena. Za 0,1 procenta amerického rozpočtu se bude bít jako lev.
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.ct
