Energetický trh zažívá šok za šokem. Evropské země téměř od začátku roku bojují s nedostatkem plynu a potížemi s výrobou elektřiny. Ve snaze se vymanit ze surovinové závislosti na válčícím Rusku vymýšlí nejrůznější strategie.
Zásobníky zemního plynu se z alternativních zdrojů nakonec před zimou podařilo z 99 procent naplnit i Česku. Další plyn už není kam dávat ani ve zbytku EU. Máme ho tu dokonce tak moc, že minulý týden klesla jeho cena na burze v Amsterdamu pod nulu, protože do přístavu připlulo tolik lodí toužících se zbavit nákladu, že po dobu jedné hodiny se ocitli prodejci v mínusu.
Česká republika nyní bez dalších dodávek plynu vydrží asi půl roku, a tak jeho cena klesla na 3094 korun za jednu megawatthodinu. Vláda navíc pátého října vydala nařízení, kterým posvětila zastropování cen elektřiny a zemního plynu. Stanovila cenový limit pro domácnosti, firmy s odběrem elektřiny na hladině nízkého napětí a veřejné služby. Pro malé a střední firmy odebírající z hladiny vysokého napětí je strop nastaven na 80 procent nejvyšší měsíční hodnoty odběru. Stejný podíl spotřeby platí také u odběru zemního plynu do 4 200 MWh ročně.
Podnikatelé ale optimističtí nejsou. „Dokud se nezbavíme závislosti na drahém zemním plynu, bude každá zima náročná. Musíme postavit evropskou energetiku zpět na stabilní, bezpečné a technicky orientované základy, soustředit se na dobudování plynové infrastruktury a do té doby nezvyšovat podíl výroby elektřiny ze zemního plynu z důvodu zvyšování instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů,“ říká Jiří Matoušek, člen představenstva dodavatele energií Centropol.
Logické řešení
Silová elektřina letos nebude odběratele stát více než 6 050 korun za MWh včetně DPH, dodávka plynu 3 025 korun za MWh včetně DPH. K těmto částkám je třeba ještě přičíst regulovanou část ceny, jako je platba za distribuci a další výdaje. Typická čtyřčlenná rodina, která elektřinou svítí a používá ji k vaření či provozu běžných domácích spotřebičů, se dle průzkumů svou roční spotřebou pohybuje okolo 3,8 MWh. Po započítání veškerých poplatků se po dobu platnosti vládního cenového limitu dostane na sazbu 5 000 korun bez DPH.
„Za současné situace, kdy se jedna megawatthodina elektřiny s dodávkou pro rok 2023 obchoduje na burze kolem 400 eur, považujeme zastropování cen v kombinaci s úsporným tarifem a s odpuštěním poplatků na podporu obnovitelných zdrojů za logické řešení,“ komentuje zástupce Centropolu.
Skladba ceny za odběr elektřiny s roční spotřebou čtyřčlenné domácnosti 3,8 MWh s cenovým stropem silové elektřiny 5 000 Kč bez DPH.
Zmíněná společnost však upozorňuje, že z dlouhodobého hlediska tento krok vysoké ceny energií neřeší. Zastropování sice pomůže překlenout nadcházející zimu, k překonání energetické krize ale bude potřeba v nadcházejících měsících připravit, obhájit a zavést komplexnější opatření.
Mezi ně podle Matouška patří hlavně přehodnocení klimatických cílů a nalezení rovnováhy mezi elektrárnami uhelnými, jadernými a těmi, jež pracují s obnovitelnými zdroji. Obzvláště to poslední by se dle podnikatele z Centropolu mělo promyslet důkladně a bez ideologického zatížení. „Přijetím cenového stropu jsme si koupili čas na realizaci systémové změny na evropské úrovni,“ říká expert.
Potřeba regulovat
Na první místo by stavěl bezpečnost a stabilitu dodávek, konkorenceschopnost jednotlivých podniků a udržitelnost až za ně. Proto se nečertí nad používáním uhlí, které má dle jeho názoru jakožto stabilní zdroj v energetickém mixu mít nadále své místo. Dlouhodobě pak Centropol upozorňuje na potřebu změnit systém obchodování s emisními povolenkami, zastavit odčerpávání finančních zdrojů určených na podporu plnění klimatických cílů a zamezit obchodování všem, kteří emisní povolenky nepotřebují ke své činnosti.
Mezi takové překupníky patří například společnost CO2IN, která využívá povolenky jako investiční komoditu a ‚kryptoměnu‘. Skupuje je z trhu za účelem umělého vyvolání jejich nedostatku a souvisejícího růstu ceny jedné tuny oxidu uhličitého.
Cílem zakladatele projektu Jana Palaščáka je jednak zhodnocení peněz vložených do tokenu, který představuje setinu emisní povolenky, a jednak zvýšení tlaku na udržitelnost. Pokud totiž budeme používat kilogramy CO2 jako platidlo, bude pro firmy, tedy i elektrárny, mnohem dražší vypouštět emise, což v důsledku ale pocítí právě spotřebitelé.
Velkou výzvou na cestě z cenové krize dále bude redefinice fungování společné energetické burzy. „Burza neplní dobře svou funkci, podporuje cenovou volatilitu a nevysílá správné signály, podle kterých lze do energetiky investovat. Situaci spíše komplikuje a přispívá ke zrychlující se likvidaci průmyslové výroby v Evropě. Pokud chceme zachránit společný evropský trh s energiemi, je potřeba burzu přeformátovat,“ míní Matoušek. Na závěr by se dle Centropolu mělo zamezit obchodování s elektřinou všem subjektům, kteří nedisponují licencí na dodávky anebo nejsou jejími výrobci.
