Zaťaté pěsti

28. 4. 2003

Odbory mobilizují své síly, aby zablokovaly reformy

Příjemné jarní odpoledne v Brescii… Z tohoto průmyslového města je to do Milána asi hodinu cesty vlakem - alespoň pokud vlaky jezdí. Třeba 13. dubna bez vysvětlení z elektronické tabule na tamním hlavním nádraží postupně zmizel jeden spoj po druhém. Nakonec se mezi čekajícími pasažéry rozšířilo, že zaměstnanci přepravců vstoupili do stávky. Cestující opustili s povzdechy a reptáním nástupiště, aby počkali na konec stávky jinde. Ti, co si to mohli dovolit, si šli mávnout na taxi.
Evropské odbory jsou samozřejmě v jednodenním stávkování dávno zběhlé. Letos na jaře se však protestní akce zaměstnanců po celé Evropě neobyčejně rychle množí a nespokojeným pracujícím jde o víc než jen o zvýšení platu a další výhody. Odbory sbírají síly, aby odvrátily pokusy vlád předních evropských zemí o okleštění sociální záchranné sítě poskytované státem. Francouzské odbory v předtuše věcí příštích 3. dubna ochromily hromadnou dopravu a zavřely školy v Paříži i v jiných městech na protest proti plánovanému oklešťování důchodů státních úředníků. V Itálii shromáždily dostatek podpisů, aby si vynutily celostátní referendum o návrzích ministerského předsedy Silvia Berlusconiho na oslabení ochrany zaměstnanců. Vedoucí představitelé německých odborů hrozí zablokováním podobných návrhů kancléře Gerharda Schrödera. „Jsme pro reformy, ale ne pro takové, které by vedly k rozpadu systému sociálního zabezpečení,“ varuje Ursula Engelen-Keferová, místopředsedkyně Německé odborové federace, klíčové organizace zastřešující německé pracující.
Pro odbory nastala rozhodující zkouška síly. Rostoucí nezaměstnanost a zvyšující se rozpočtové schodky nutí vlády evropských zemí k zavedení změn, jež v konečném důsledku pomohou vyřešit ekonomické problémy, ale chvilku budou bolet. Dokonce takoví přátelé pracujících, jako je sociální demokrat Schröder, podporují škrty ve vyplácení podpor v nezaměstnanosti a omezování předpisů chránících zaměstnance. Odbory se navíc cítí pronásledovány Evropskou unií, která prosazuje deregulaci pracovního trhu a posílení konkurence. Zaměstnanci přístavů v devíti zemích unie zorganizovali v březnu protestní akci proti plánovaným předpisům, jejichž cílem je rozbít přístavní monopoly a zajistit práci při překládání zboží i dělníkům nesdruženým v odborech. Odbory, jejichž členská základna už léta slábne, jsou odhodlány hájit svá práva, přičemž se staví do role zastánců obyčejných lidí proti překotně se vyvíjejícímu kapitalismu.
Je-li možné vzít si poučení z historie, pak mají odbory slušnou šanci změny zablokovat. Žádný francouzský politik nezapomene na poslední pokus vlády o reformu nestabilního důchodového systému. V roce 1995 uspořádaly odbory celonárodní stávky, které vládní iniciativu naprosto pohřbily a nakonec vedly k pádu tehdejšího kabinetu. Většina analytiků pochybuje o tom, že by Schröder mohl odolat tlaku, zejména když tři čtvrtiny sociálně demokratických poslanců vlastní členskou legitimaci odborářské organizace. „Reformy, které už tak byly chabé, budou oslabeny ještě více,“ předpovídá Horst-Udo Niedenhoff, který politiku odborů sleduje pro kolínský Institut německé ekonomie. Výsledkem mohou být dlouhé roky zpomaleného hospodářského růstu a vysoké nezaměstnanosti. „Za neúspěch reformy se zaplatí ztrátou pracovních míst,“ říká profesor Tito Boeri z milánské Univerzity Luigiho Bocconiho.
Na vlivu odborových svazů je obdivuhodné, že ho ještě mají tolik. Počet jejich členů v uplynulém desetiletí značně poklesl, neboť mladí lidé do odborů nevstupovali a společnosti rušily pracovní místa ve výrobních závodech v důsledku automatizace a přesunu výroby do mimoevropských zemí. Německá federace odborů, která sdružuje 84 procent odborářů celé země, ztratila po roce 1991 třetinu svých oveček. Přesto je v ní dosud organizováno 7,7 milionu lidí. Ve Francii tvoří členskou základnu odborů osm procent pracovních sil, což je nejméně v zemích unie. Úbytek však přinesl minimálně zesílení rétoriky, s jejíž pomocí se vedoucí představitelé pracujících snaží působit na zbývající věrné stoupence.
Zářným příkladem je Jürgen Peters, nově zvolený předseda odborové organizace zaměstnanců automobilového a kovodělného průmyslu IG Metall. Zaměstnavatelé se zhrozili, když Peters, jehož knír a kozí bradka přímo vybízejí ke srovnání s Vladimírem Iljičem Leninem, v dubnu zvítězil nad svým umírněnějším soupeřem a nahradil dosavadního předsedu odborů Klause Zwickela, jenž v říjnu odchází do penze. Peters je považován za hlavního buřiče v IG Metall, druhé největší odborové organizaci v Německu s 2,6 milionu členů. „Sociální opatření potřebujeme, aby lidé nebyli vydáni na pospas zákonům trhu,“ sdělil nedávno svým odborářům.
Další špatnou zprávou je, že v Německu je vliv zaměstnanců právně zakotven. Ze zákona mají nárok na polovinu křesel v podnikových dozorčích orgánech, jejichž hlavním úkolem je přijímat a propouštět vedoucí pracovníky. Pro německé zaměstnance je mimoto hračka založení celozávodního výboru, s nímž na základě zákonem garantovaného práva musí vedení podniku konzultovat otázky ovlivňující pracovní podmínky. Obhájci současného systému zdůrazňují, že větší rozbroje vyvolané zaměstnanci jsou v Německu vzácné. Generální stávky, jež by ochromily celou zemi, jsou sice nevídané, avšak německé odbory disponují jinými prostředky. Některé odborářské organizace mlčky podporují snahy levého křídla sociálních demokratů v parlamentu o uspořádání vnitrostranického referenda na téma Schröderových reforem. Řadoví sociální demokraté jsou obecně více levicoví než Schröder, takže referendum by mohlo kancléřovy reformní snahy zastavit.
Francouzské odbory naopak zřejmě nebudou mít na zablokování reformního úsilí vlády pravice a středu sílu. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že přes dvě třetiny pracujících v soukromém sektoru souhlasí se záměrem vlády redukovat štědřejší důchody zaměstnanců ve státní správě. Více než polovina členů největší francouzské odborové organizace CFDT (Confédération Française Démocratique du Travail) pracuje v soukromém sektoru, a proto se ani stávky 3. dubna neúčastnila. CFDT vyzývá k uspořádání jednodenní protestní akce v květnu, neboť není spokojena s některými prvky návrhu na důchody státních úředníků. Radikálnější odbory, v nichž zaměstnanci státní správy převažují, vybízejí k rozsáhlé celostátní stávce, ale jak tvrdí Guy Groux, odborník na problematiku odborů v Centru pro studium francouzského politického života (Centre d'Etudes de la Vie Politique Francaise), pravděpodobně nemají na uskutečnění výhrůžky dost sil. „Pozice vlády je poměrně silná,“ dodává.
Odborářská taktika tvrdé linie může být v důsledcích kontraproduktivní. Pokud by se totiž odborům nepodařilo zmobilizovat dostatečný počet lidí, o to více by se odhalil úpadek jejich pověsti na veřejnosti. A to je pro ně skutečně nebezpečné. V nedávném průzkumu, v němž Allenbacherův institut pro průzkum veřejného mínění zjišťoval názory Němců na osmnáct různých profesí, skončili odborářští lídři téměř na konci výsledného žebříčku. Z francouzských průzkumů je patrná široká podpora pro navrhované důchodové reformy. „Lidé více důvěřují vládě než odborům,“ konstatuje Sandrine Ghiottová, zabývající se průzkumy veřejného mínění ve společnosti TNS Sofres. Není pochyb o tom, že odbory dlouhodobě ztrácejí svou moc. Zatím však možná mají ještě dost sil, aby zastavily postup reforem.