Pšenice stále levná, podraží kovy, nad ropou spíše otazník
Očekávané letošní zrychlení tempa růstu světové ekonomiky - zhruba na 3,5 procenta - nepochybně zvedne i spotřebu průmyslových surovin. Jejich ceny se proto buď udrží na současné vysoké úrovni (ropa), nebo ještě mírně vzrostou (neželezné kovy). Naproti tomu ceny většiny zemědělských komodit, které šly loni hodně dolů, vidí analytici i v roce 2000 pro pěstitelské země černě, hlavně kvůli očekávaným vysokým sklizním a stagnaci jejich světové spotřeby.
Historická cenová minima.
Během loňského roku se cena kávy na londýnské komoditní burze ocitla na pětiletém minimu (1200 USD za tunu), cena cukru na třináctiletém minimu (kolem 170 USD za tunu) a cena pšenice byla nejnižší za více než dvacet let (2,33 USD za bušl, tedy necelých 30 kilogramů).
Pro farmáře to mělo v mnoha případech zdrcující následky - sklízené plodiny byli často nuceni prodávat za nižší ceny, než činily náklady na jejich pěstování a sklizeň. Ve všech případech byla příčinou celosvětová nadprodukce těchto komodit. Jejich nabídka se během roku neustále zvyšovala, zatímco spotřeba nedosáhla odpovídající úrovně. Výsledkem bylo hromadění jejich zásob na skladech. To vše nakonec dotlačilo ceny mnohých z nich k historickým minimům.
Převis nabídky.
Káva byla loni v prosinci na burzách levnější o 500 USD za tunu než na začátku roku a analýzy vývoje světového trhu naznačují, že velká převaha nabídky nad poptávkou potrvá přinejmenším do poloviny letošního roku, takže její nízká cenová úroveň bude pokračovat.
Jednou z příčin očekávaného vývoje bude podle obchodníků vyšší produkce zemí, které se nově zaměřily na pěstování kávy, což je například Vietnam, který už dnes produkuje více kávy robusta než tradičně významný producent tohoto typu - Indonésie.
Nicméně hlavním důvodem pokračování poklesu cen bude zřejmě vysoká celosvětová produkce kávy. V sezoně 1999/2000 (červenec-červen) by měla podle nejnovějších odhadů činit 95 až 100 milionů šedesátikilových žoků, a to především zásluhou největšího světového producenta této komodity - Brazílie, jejíž úrodu prý loňská podzimní sucha nepoškodila tak výrazně, jak se předpokládalo, a bude mít dostatek kávy na vývoz.
Celková exportní nabídka kávy se má letos ve světě ještě zvýšit asi o patnáct procent. Přitom obchodníci upozorňují, že světová spotřeba kávy bude dál stagnovat. Je proto evidentní, že nízké ceny kávy se udrží i letos.
Hůře bylo cukru a pšenici.
Podobná situace loni vznikla i na trhu cukru. Dotkla se hlavně producentů třtinového cukru. Jsou to zejména jihoamerické země, jejichž ekonomika je často závislá na exportu jedné nebo dvou zemědělských komodit. Ty se snaží problém řešit tím, že vyvážejí více, a kompenzují si tak ztrátu způsobenou nízkou cenou. Tak se nyní chová například Brazílie, která chce v sezoně 1999/2000 vyvážet nejen více kávy, ale chce zvýšit také export cukru, a to až na devět milionů tun z 5,6 milionu tun v předešlém období. Toto chování nutně povede k navýšení celosvětové nabídky této sladké komodity a k novému poklesu jejích cen (což zpětně poškodí ekonomiku vyvážejících zemí).
Do kritické situace se dostali také pěstitelé kakaových bobů, neboť jejich ceny se pohybovaly hluboko pod dlouhodobým průměrem. Koncem loňského roku byly proti lednu téměř poloviční, když klesly na 560 USD za tunu. Pokud by se potvrdily zprávy o mimořádně dobrých sklizních, které se očekávají letos v hlavních producentských zemích - na Pobřeží slonoviny a v Ghaně - ceny kakaa zůstanou nízké i v roce 2000 a jmenované země to bezpochyby pocítí.
Už v polovině loňského roku si zoufali nad nejnižšími cenami od roku 1977 exportéři pšenice, tedy především američtí farmáři, kteří jsou hlavními dodavateli této obilniny na světový trh. V červenci totiž její cena klesla až pod 2,40 USD za bušl. Avšak ani rok 2000 nemá přinést zlepšení. Americké ministerstvo zemědělství (USDA) uveřejnilo prognózy, podle kterých vysoká světová sklizeň pšenice v současné sezoně a slabá exportní poptávka stlačí její cenu ještě níže.
Třináctileté minimum.
Cenový pokles neminul ani další významnou zemědělskou komoditu - bavlnu. Loni se cenový index americké bavlny prodávané na aukci v Liverpoolu (který je uznávaným indikátorem jejího cenového vývoje) snížil z téměř 56 centů za libru v lednu na 44,50 centu koncem prosince.
Světový vývoj na trhu bavlny ovlivňu-jí nejvíce sklizně v Číně a v USA (největší světoví producenti). Vyšší sklizeň v USA (v Texasu a v Kalifornii) v sezoně 1999/2000 povede podle nejnovější prognózy k větší světové produkci bavlny a k mírnému růstu exportu. Mírně se ale mají snížit její zásoby. Bavlna bude podle analytiků možná jednou z mála zemědělských komodit, jejichž ceny by mohly v roce 2000 mírně stoupnout z třináctiletého minima, na kterém byly loni v červenci. Zlepšení se dá přičíst patrně tomu, že bavlna je důležitou průmyslovou surovinou a lze počítat, že jí pomůže očekávané zotavení světové ekonomiky. Ze stejného důvodu by se mohla dostat ze svého historického cenového dna další zemědělská komodita - přírodní kaučuk.
Průmyslové suroviny.
Nejvíc loni vzrostly ceny ropy. Během roku se díky omezování její těžby v hlavních producentských zemích cena více než zdvojnásobila. Překročila 25 USD za barel, což byla nejvyšší úroveň od války v Perském zálivu (v roce 1991). Pokud Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v březnu na svém zasedání prodlouží svým členským zemím platnost těžebních kvót, cena této suroviny se může ještě zvýšit. Nejoptimističtější prognózy některých představitelů OPEC počítají v roce 2000 s cenou až 28 dolarů. Představitelé saúdskoarabského ropného průmyslu spíš očekávají, že cena zůstane na nynější úrovni kolem 25 dolarů za barel.
Také producentům základních neželezných kovů se dařilo - především díky rostoucí poptávce, kterou podpořilo mírné zotavení asijských ekonomik a lepší vyhlídky světového hospodářství. Ceny hliníku a zinku se během loňského roku zvýšily o 25 procent, a niklu se dokonce zdvojnásobily. U niklu to bylo především zásluhou rostoucí světové výroby speciálních ocelí, pro které je tento kov důležitou přísadou. Dvacetiprocentní nárůst ceny mědi (na 1845 USD za tunu) byl výsledkem zotavení v odvětví, které je největším spotřebitelem červeného kovu, to jest v elektrotechnickém průmyslu.
Jak naznačuje nejnovější výhled londýnské Bloomsbury Minerals Economics, všechny neželezné kovy mají šanci nejen se udržet na dosažené vyšší úrovni, ale případně dále růst i v roce 2000.
Světové ceny a česká inflace Proti směru
Snížení světových cen zemědělských komodit působí už dva roky po sobě na vývoj spotřebitelských cen v České republice příznivě. A ani přitom příliš nezáleží na síle koruny. Nižší ceny potravin tlačily předloni dolů inflaci, ačkoliv koruna byla silná, a loni to bylo také tak i při meziročním oslabení koruny. Loňské snížení cen potravin zajistilo pokles inflace očištěné od vlivu deregulací téměř z jedné třetiny.
Jestliže se přesto letos v ČR - v protikladu se světovým vývojem - očekává, že ceny potravin porostou, pak je to proto, že u nás působí i řada významných vnitřních vlivů, z nichž nejvýznamnější je v současné době cenové soupeření maloobchodních řetězců a často zoufalá finanční situace zemědělců signalizující krizi odvětví. Expertní očekávání letošní inflace kolem pěti procent se kromě urychlení deregulací a mírného růstu soukromé spotřeby opírají právě o předpoklad, že se situace zlomí a ceny v supermarketech, určující hladinu veškerého trhu potravin, začnou výrazněji stoupat.
Vliv světových cen průmyslových surovin je zřetelně slabší. Ukazuje to například loňský vývoj cen benzinu, který kvůli ropě zdražil o devět korun, a přesto se úhrnná inflace snížila. Případný dopad zdražování surovin do cen průmyslových výrobků zase brzdí závažné odbytové potíže průmyslových firem.
Působení cenového vývoje ve světě je tedy i při mimořádné otevřenosti českého trhu velmi zprostředkované a v žádném případě ne přímo úměrné. Letos by se mělo ukázat, že domácí vývoj může jít i proti směru.
(mch)
