Strojírenský kartel
Známou zásadu trestního práva jeden skutek-jeden trest nedávno použil Krajský soud v Brně v kauze, v níž přezkoumával pokuty uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v takzvaném strojírenském kartelu. ÚOHS uložil v loňském roce pokuty v rekordní výši takřka jedné miliardy korun společnostem Siemens, Toshiba, Areva, Mitsubishi, ALSTOM, Fuji, Siemens a Hitachi za to, že si mezi sebou rozdělovaly na českém trhu zakázky na dodávku plynem izolovaných spínajících ústrojí používaných v rozvodných sítích. Ještě před ÚOHS však pokutovala tyto společnosti Evropská komise. Ta posoudila strojírenský kartel jako celosvětový s účinky pro společný trh Evropské unie. Právě s ohledem na předchozí řízení Evropské komise brněnský soud rozhodnutí ÚOHS zrušil. Dle jeho názoru totiž pokuty úřadu představovaly druhou sankci za tentýž delikt, což je v rozporu s právem českým i EU.
ÚOHS versus soud
ÚOHS ve svém šetření nepopíral, že vychází ze skutkových zjištění Evropské komise. Na rozdíl od komise však zkoumal pouze účinky kartelu na českém trhu před vstupem ČR do EU. Dle názoru ÚOHS nemohla komise ve svém rozhodnutí zohlednit, jak kartel působil v České republice před 1. květnem 2004, neboť v té době ještě ČR nebyla členským státem EU a evropské právo se na jejím území neaplikovalo. Úřad proto uložil pokuty dle českého práva pouze za to, co se stalo v ČR před 1. květnem 2004. Soud se však s tímto postupem ÚOHS neztotožnil. Přihlédl totiž k tomu, že dle rozhodnutí komise trval kartel až do 11. května 2004. Tedy skončil v době, kdy ČR již byla, ač jen několik dní, členským státem EU. Dále pak zásady kartelu byly mezi stranami ujednány v roce 1988, a proto dle této dohody probíhal dalších šestnáct let. Šlo tedy o trvající delikt spočívající v udržování protiprávního stavu. A ten je třeba soudit jako jeden skutek dle práva platného v době ukončení deliktu. Pokud byl tento jeden skutek a delikt pokrývající léta 1988 až 2004 předmětem rozhodnutí komise, není možné, aby si jiný úřad hospodářské soutěže v dalším členském státě EU z tohoto celku vyčlenil jeden časový úsek a určité území a v tomto rozsahu uložil další pokutu.
Přednost evropského práva
Protože strojírenský kartel skončil po vstupu ČR do EU a ÚOHS zahájil své šetření až v době českého členství v roce 2006, soud dospěl k závěru, že bylo třeba toto jednání posuzovat primárně dle evropského práva. U dělení pravomocí antimonopolních úřadů razí současné evropské právo zásadu, že vnitrostátní orgány ztrácejí pravomoc ve věcech, o nichž již rozhodla Evropská komise jakožto hlavní autorita nad dodržováním práva hospodářské soutěže EU. Tato centralizace pravomocí má svůj filozofický základ v úvaze, že pokud EU představuje jeden společný trh, nemůže existovat 27 samostatných hospodářských soutěží dle počtu členských států, ale je jen jedna, a to Evropské unie.
Ve smyslu právní zásady jeden skutek-jeden trest je třeba rozhodnutí brněnského soudu rozumět tak, že EU představuje v oblasti hospodářské soutěže jedno území, jímž je to suverénního státu. A že stejně jako by více soudů nebo správních orgánů v ČR nemohlo uložit nezávisle na sobě několik trestů za jeden trestný čin nebo správní delikt, nelze uložit na „území“ EU více pokut za jeden kartel s účinky na společný trh.
První test
Rozhodnutí brněnského soudu svým významem nesporně přesahuje kontext vnitrostátního práva. Dělení pravomocí antimonopolních orgánů v rámci EU je nově definováno od roku 2003 a tento případ představuje jeden z prvních testů těchto pravidel v rozšířené unii. Dost možná sami tvůrci unijní úpravy nedohlédli, jak zajímavý kompetenční spor mezi komisí a členskými státy může nastat. Navíc kromě ÚOHS zahájily vlastní šetření ve věci strojírenského kartelu také antimonopolní orgány na Slovensku a v Maďarsku. Bude zajímavé sledovat, jak se vyrovnají s otázkou dvojího trestu v těchto jurisdikcích. Na závěr je však nutné dodat, že definitivně rozhodnuto ještě není ani na českém kolbišti. Před nedávnem totiž vydal ÚOHS tiskové prohlášení, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
