Komise pro cenné papíry
Komise pro cenné papíry popřela existenci seznamu nedůvěryhodných osob (EURO 16/1999), takzvané černé listiny, na které je i například ministr financí Ivo Svoboda. Jenže týdeníku EURO se podařilo kopii tohoto seznamu získat a navíc jej potvrdili i tři bývalí zaměstnanci komise.
Ministr financí Ivo Svoboda, jeho bývalá poradkyně Barbora Snopková a dalších 632 jmen je uvedeno na seznamu, který má týdeník EURO k dispozici. Na černé listině je za každým jménem uvedený investiční fond či investiční společnost, ve které byl dotyčný členem statutárního orgánu v době, kdy tam došlo k závažnému porušení právních předpisů. U Svobody a Snopkové šlo o investiční fond Consus.
Komise pro cenné papíry ze zákona schvaluje lidi do statutárních orgánů investičních společností a fondů a obchodníků s cennými papíry a posuzuje, zda jsou „osobami vhodnými pro důvěryhodnou a transparentní činnost . Podle kom isí přijatých kritérií takovou osobou není člověk, který byl v minulosti členem představenstva či dozorčí rady jakéhokoliv subjektu kapitálového trhu v době, kdy v něm došlo k závažnému porušení právních předpisů. Aby komise mohla pos uzovat splnění tohoto kritéria, vytvořila si onu černou listinu.
Důvodem, proč její existenci nyní popírá, je jistě jednak přítomnost jména ministra financí současného sociálnědemokratického kabinetu, ale také sporná legálnost seznamu nedůvěryhodných. Podle jednoho právního výkladu totiž nikdo nemá právo si takto pře dem lustrovat důvěryhodnost lidí a sestavovat z nich podobné seznamy. Zřejmě i proto bylo o existenci seznamu informováno na komisi zhruba jen dvacet zaměstnanců a všechny pokyny jak jej využívat se sdělovaly výhradně ústně.
Černou listinu týdeníku EURO potvrdili dva bývalí zaměstnanci Komise pro cenné papíry, kteří si však z obav před mocnou rukou KCP nepřejí být jmenováni. „Zveřejnění našich jmen by mohlo poškodit naše současné zaměstnavatele, říkají shodně. Jeden z nich však řekl, že v případě soudního procesu je ochoten vystoupit veřejně a svědčit u soudu. Podle jednoho z nich, byl každý kandidát na místo ve statutárním orgánu nějakého fondu či investiční společnosti nejprve prolustrován tímto seznamem, a pokud byl nález pozitivní, hledal se jiný důvod, jak odůvodnit jeho neschválení.
Navíc bývalá referentka oddělení investičních fondů KCP Šárka Zelenková týdeníku EURO řekla: „Z rozhovorů, které se vedly na poradách našeho oddělení, jsem nabyla přesvědčení, že taková černá listina bude existovat.
Sestavit celý seznam byla podle informací týdeníku EURO práce na několik týdnů. Komise nemá kompletní historickou databázi z jednotlivých kontrol v elektronické podobě, takže pověření zaměstnanci museli vyhledávat v haldách papíru v archivu KCP. Jakmile objevili nějakou společnost, která závažným způsobem porušila právní předpisy, vyhledali v obchodním rejstříku členy statutárních orgánů společnosti z doby pochybení a ty na seznam zapsali. Tento rigidní postup vedl k tomu, že v seznamu jsou i osoby veřejností považované za bezúhonné, které samy o etice v podnikání přednášejí, ve společnosti Alima Karmova a dalších zločinců. Naopak v seznamu není například nikdo z bývalé skupiny Motoinvest, i když je všeobecně známo, že předseda komise Jan Müller a jeho pravá ručka Martin Fuchs nemají Pavla Tykače, Jana Dienstla a další osoby z této finanční skupiny rozhodně v lásce.
Z rozsahu seznamu navíc vyplývá, že ho nešlo sestavit jinde než na půdě KCP s využitím tam uložených kontrolních závěrů. Pokud chce komise jeho existenci nadále popírat, měl by její předseda Müller vysvětlit, jak černá listina spatřila světlo světa i jinde než na jeho úřadě.
Z tiskového oddělení ministerstva financí zareagovali na článek „Ministr na černé listině zasláním „otevřeného dopisu šéfredaktorovi týdeníku EURO. Dopis obsahuje stanovisko ministra, ze kterého je k věci uvedeno pouze to, že Ivo Svoboda na post člena představenstva investičního fondu Consus rezignoval již 30. července 1994, neboť se „nedostal k žádným informacím, které by relevantně vypovídaly o stavu firmy a umožnily mu aktivně se na jeho činnosti podílet . A dále otevřený ministrův dopis, podepsaný Zdeňkem Flídrem za tiskové oddělení, obsahuje body z údajného tiskového prohlášení mluvčí KCP Šárky Samkové. Toto prohlášení však mluvčí Samková nikdy týdeníku EURO nezaslala, ani když jsme ji o toto údajné prohlášení požádali. Žádné takové prohlášení není ani na internetových stránkách KC P, ani v databázi ČTK.
K vyjádření ministra Svobody, že na post v Consusu rezignoval již 30. července 1994, je třeba připomenout, že podle obchodního rejstříku seděl Svoboda v Consusu ještě v roce 1997. A jak nám potvrdili tři bývalí zaměstnanci KCP, na KC P se při sbírání podkladů pro jednotlivá rozhodnutí vycházelo právě z internetové verze obchodního rejstříku.
Je nám líto, že ministr financí České republiky je na seznamu nedůvěryhodných osob, že společnost mu na listině dělají například Alim Karmov či Viktor Kožený, ale týdeník EURO seznam nesestavoval. Pouze jsme o něm informovali. Na otevřený dopis pat ří otevřená odpověď.
