Nečasův kabinet zadlužování státu nezastaví, pouze zpomalí jeho tempo
Je tomu přesně tři a půl měsíce, co se týdeník EURO rozhodl pravidelně prostřednictvím „falešné“ obálky upozorňovat na narůstající veřejný dluh naší země. Jedním z cílů tohoto činu bylo přimět čtenáře i politiky k zamyšlení, zda je dlouhodobě udržitelné pokračovat v takovém tempu zadlužování. A napomoci hledat způsob, jak tento nepříznivý trend zastavit. Minulý týden prezident Václav Klaus jmenoval nový kabinet, který vznikl na základě dohody, v jejímž podtitulu se hovoří o koalici rozpočtové odpovědnosti, vládě práva a boji proti korupci. Alespoň na první pohled se tedy zdá, že by náš apel mohl být vyslyšen.
O trochu hlubší analýza koaliční smlouvy však už takový optimismus – aspoň z makroekonomického hlediska – nebudí. Problém spočívá v tom, že veřejné finance mají určitou setrvačnost a chystané reformy se projeví až se zpožděním. Navíc opatření navrhovaná koalicí nejsou dostatečně razantní, aby alarmující vývoj zarazila. Plán na sestavení státního rozpočtu na příští rok s deficitem 135 miliard korun neznamená v kombinaci s dalším zadlužením skrytým například v půjčkách fondu dopravy nic jiného, než že Česká republika zaplatí v následujících čtyřech letech na úrocích z vládního dluhu 35 miliard korun navíc.
Jednou z možností, jak si nová vláda představuje nasměrovat veřejné finance k vyrovnané bilanci, je prosadit ústavní zákon o rozpočtové kázni. Potíž tohoto jinak chvályhodného záměru spočívá ve slovu ústavní. Ke schválení zákona s takovým přídavkem by totiž koaliční strany potřebovaly i hlasy opozice. Vzhledem k tomu, jak se k ČSSD zachovaly při rozdělování funkcí ve sněmovně, však nemohou s podporou sociálních demokratů počítat.
Nečasova vláda slibuje, že vyrovnaný rozpočet bude možné sestavovat od roku 2016. To je však více než dva roky po ukončení jejího mandátu. Je tedy otázkou, zda se naplnění tohoto slibu dočkáme. V té době už totiž může mít osazenstvo Strakovy akademie odlišné zabarvení.
Rozpočtovou odpovědností se dnes ohánějí prakticky všechny vlády v Evropě. Británie má dokonce od května stejnojmenný úřad. Jeho úkolem je nezávisle vyhodnocovat stav veřejných financí a celého hospodářství. Český kabinet zatím podobným hlídacím psem nedisponuje. Koaliční smlouva nicméně předpokládá vznik národní rozpočtové rady, která bude ověřovat výdajové rámce rozpočtu a návrhy ovlivňující státní pokladnu. Bez vyjádření rady nebude možné projednat žádný legislativní návrh. Premiér Petr Nečas hodlá rovněž v rozšířené a pozměněné podobě oživit Národní ekonomickou radu vlády. Ta fungovala za Mirka Topolánka a jejím cílem bylo hledat recepty na udržení a zrychlení ekonomického růstu. Složení nového poradního týmu, jeho vliv a kredibilita budou klíčovou nápovědou při řešení hádanky, v jakém stavu bude současná vláda po čtyřech letech předávat státní finance svým nástupcům. První zkušenosti ze Spojeného království ukazují, že vybudovat takový sbor expertů není jednoduché. Šéf Úřadu rozpočtové odpovědnosti, respektovaný makroekonomický odborník sir Alan Budd, po třech měsících rezignoval na funkci s odůvodněním, že necítí dostatek nezávislosti.
Česká vláda na úvod funkčního období slíbila, že sníží deficit státního rozpočtu na příští rok o více než 54 miliard korun. Vypadá to sice jako ambiciózní cíl, ale stále bude hospodařit s více než stomiliardovým minusem. To jinými slovy znamená, že český veřejný dluh nepřestane růst, jen se bude snižovat tempo zadlužování. To není příliš optimistická zpráva. Premiér Nečas však v rozhovoru pro týdeník EURO (viz s. 34) prohlašuje, že si uvědomuje nezbytnost provést hluboké strukturální reformy na výdajové straně státního rozpočtu. A to zní nadějně. Nechejme proto nyní vládu, ať ukáže, zda to s onou deklarovanou fiskální odpovědností myslí doopravdy. Variantu s alarmující „falešnou“ obálkou máme každopádně v záloze.
