GLOSYPostávám nervózně před toaletami obchodního domu v centru většího města kdesi v Česku.Mezi prsty držím zlatou platební kartu. Konečně na mě přichází řada. Natahuji ruku s kartou a chci zmizet v útrobách toalet. Jenže ouha! „Platební karty nebereme, pane!“ říká nesmlouvavě obsluha toalet.
Postávám nervózně před toaletami obchodního domu v centru většího města kdesi v Česku.
Mezi prsty držím zlatou platební kartu. Konečně na mě přichází řada. Natahuji ruku s kartou a chci zmizet v útrobách toalet. Jenže ouha! „Platební karty nebereme, pane!“ říká nesmlouvavě obsluha toalet. To je konec, pomyslím si.
Tato nepříliš veselá vize je samozřejmě extrémní případ. Je pochopitelné, že malé provozovny - ať už obchody, nebo služby - nejsou a možná nikdy nebudou připravené na bezhotovostní platby. Zarážející je však přístup některých firemních gigantů (píšeme o nich na straně 31), kteří karty nepřijímají. Nejvýraznějším příkladem je neochota České pošty: prý by na platbách kartou tratila desítky milionů korun. Což je při ročním obratu monopolního dodavatele listovních zásilek (přibližně 16 miliard korun) skutečně „podstatná“ sumička.
