Debaty o přijetí eura v České republice, nejvhodnějším termínu a dostatečné připravenosti naší ekonomiky nabraly v posledních dnech opět na aktuálnosti. Slovinsko vstoupí do eurozóny již v příštím roce, mezi novými členy Unie tedy jako první, o dva roky později je bude následovat Slovensko.
Debaty o přijetí eura v České republice, nejvhodnějším termínu a dostatečné připravenosti naší ekonomiky nabraly v posledních dnech opět na aktuálnosti.
Slovinsko vstoupí do eurozóny již v příštím roce, mezi novými členy Unie tedy jako první, o dva roky později je bude následovat Slovensko.
Kdy se k nim přidá také Česká republika, není jisté.
Termín 2010 se jeví jako nejpozdější přijatelný.
Zastávám názor, že by Česká republika měla udělat maximum pro to, aby nedošlo k situaci, kdy z nováčků zůstaneme jako jedni z posledních věrni vlastní měně. Důvodem není nějaké euronadšenectví či touha umístit se v pomyslném „euro-maratonu“ na předních příčkách. Je jednoznačně v zájmu české podnikatelské veřejnosti, aby bylo euro zavedeno v co nejkratším možném termínu. Pozdější přechod na euro v porovnání s ostatními „novými“ členskými státy by vedl k znevýhodnění pozice českých podnikatelských subjektů. Již nyní navíc přibližně třicet procent plateb v průmyslu mezi podniky ČR probíhá v euru, podobně jako hypermarkety ve většině případů akceptují eura v hotovosti. Samovolně tedy k této měnové jednotce směřujeme, podnikatelská sféra s ní technicky určitě nebude mít problém.
Kromě zvažování vhodného načasování se ale také nabízí několik možných scénářů přijetí společné měny. Jsem zastáncem názoru, že zavedení eura by mělo proběhnout jednorázově, s minimálním nárůstem administrativní zátěže a finančních nákladů pro podnikatele. Scénář, označovaný také jako Big Bang, neboli velký třesk, předpokládá současné zavedení bezhotovostního i hotovostního eura v jeden časový moment, je jasnější a přehlednější pro všechny zúčastněné a také pravděpodobně nejlevnější variantou.
Poměrně rychlý způsob přijetí eura zároveň předpokládá celkem náročnou a velmi pečlivou přípravu soukromého i veřejného sektoru. Jednorázový scénář ale na druhou stranu soukromým subjektům zaručuje eliminaci nadměrného nárůstu administrativy a přechodných požadavků na technické vybavení, transakčních systémů a informačních technologií. Nejméně náročnou je tato varianta také z hlediska daňového poplatníka i daňové správy. V principu by měla fungovat tak, že od zavedení eura mohou nové právní nástroje znít pouze na euro, dosavadní znějící na národní měnové jednotky se přepočítají pomocí stanoveného koeficientu.
Vstup do eurozóny bude zcela novou zkušeností, vyrovnat se s ní budou muset běžní občané, státní správa i podnikatelské subjekty. Jsem si ale jist, že se tento krok velmi rychle promítne ve výsledcích české ekonomiky. *
