Vláda ODS soupeří o bruselské miliardy a vlastní prestiž
Ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič, který veškeré čerpání evropských peněz koordinuje, chce mít veškeré operační programy jednotlivých ministerstev i krajů na stole co nejdříve. V polovině října se tyto dokumenty předloží k vnějšímu připomínkovému řízení, na konci tohoto měsíce mají být konečné verze ve vládě a hned na to budou zaslány do evropské metropole.
Toto tempo vlastně určila už minulá vláda Jiřího Paroubka, kabinet Občanské demokratické strany ale míní veškeré termíny dodržet. Hodlá dokázat, že zvládne i to, co by bývalí ministři nestihli. Čerpání evropských peněz ze strukturálních fondů (a také z fondu soudržnosti) se stalo klíčovým tématem vlády Mirka Topolánka, která vznikla právě v době, kdy finišuje příprava na příští sedmileté období. V tom má Česko čerpat daleko vyšší částky z evropské pokladny než dosud. Roční příspěvek na pomoc regionům, na průmyslové inovace, budování dopravní infrastruktury, rozvoj lidských zdrojů, životní prostředí či obnovu venkova by se mohl pohybovat kolem sta miliard korun. Možná i výše. A cílem je, aby se mohlo začít čerpat co nejdříve. Ideálně hned na začátku příštího roku, přestože takový optimismus nevládní odborníci zrovna nesdílejí.
Zapomeňte a čerpejte.
Staré pochybnosti některých představitelů ODS o smysluplnosti fondů EU jsou zapomenuty. Nyní převládá argument, že když jsou finance k dispozici, je nutné je co nejefektivněji využít. Právě na dobře zvládnutém finiši nynější přípravy se má prokázat kompetentnost vlády. Ne před každým ministrem ovšem leží stejně složitý úkol. Ti členové vlády, kteří v podstatě jen převezmou operační programy připravené Paroubkovými ministry, mohou být celkem v klidu.
To ovšem není případ Miroslavy Kopicové. Ta se rozhodla pro změny, ke kterým ji vedly také výhrady Evropské komise. Bruselu se nelíbilo, že podle dříve připravených programů hodlá ministerstvo školství čerpat peníze na podobné věci jako ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministryně Kopicová tento pohled na věc sdílí a po svém příchodu do úřadu rozhodla, že evropské peníze přidělené jejímu resortu mají být využívány jen na podporu škol a vytvoření systému celoživotního učení. Firemní vzdělávání a vzdělávání ve veřejné správě má mít na starosti ministerstvo práce. Dohoda s ministerským kolegou Petrem Nečasem byla bezproblémová, zato zastánci bývalé ministryně Petry Buzkové tvrdí, že Kopicová zbytečně opouští velkolepější ambice své předchůdkyně. Kopicová namítá, že hodlá ušetřit především pro školy.
Beton kontra vzdělání.
Jisté je, že každá změna v operačních programech činí časový harmonogram napjatější. A také další navrhovaná změna se týká zmiňovaných ministerstev školství a práce a sociálních věcí. Kolegové z jiných resortů je totiž hodlají o část peněz „obrat“. Mají v tom podporu ministra Gandaloviče. Proč? Ve vládě převládl názor, že takzvané „měkké projekty“, při nichž se peníze investují do vzdělávání, přeškolování nezaměstnaných či školení pracovníků nejsou nezbytné. Hitem jsou naopak „tvrdé projekty“ - na prvním místě výstavba dálnic a silnic, které teď Česko údajně potřebuje ze všeho nejvíce.
Podíl „měkkého“ Evropského sociálního fondu na celkovém českém čerpání má klesnout z plánovaných sedmnácti procent na čtrnáct. Více mají naopak získat regiony a ministerstvo dopravy. „Já osobně toto snížení nepodporuji,“ uvádí ministryně Kopicová. A zároveň vysvětluje, k čemu je podle ní operační program vzdělávání dobrý: „Jde o modernizaci vzdělávací soustavy, rozvoj škol i vyšší míru dopadu výzkumu a vývoje do praxe“.
Ministr Gandalovič naopak argumentuje, že u „měkkých projektů“ je zvlášť těžké posoudit, zda jsou finance vynakládány žádoucím způsobem, nebo „zda je to školení pro školení, konzultace pro konzultaci“. Změnu ve prospěch dopravy podporuje rovněž ministr průmyslu Martin Říman a pochopitelně také ministr dopravy Aleš Řebíček (více na straně 88).
Ministr Gandalovič si ovšem také uvědomuje, že jednání s Bruselem o snížení podílu Evropského sociálního fondu bude velmi složité. Nicméně je optimistou: „Neexistuje žádný zákon, který by nám bránil v tom, abychom si to nastavili sami podle svých potřeb.“
Kdo je nejhorší?
Pro omezení toku evropských peněz na rozvoj lidských zdrojů má Gandalovič ještě jeden důležitý argument. Když přišel do svého úřadu, vyžádal si analýzu čerpání v jednotlivých resortech v nynějším období 2004-2006. Potvrdilo se to, co už se vědělo dříve. Nejlépe je na tom ministerstvo průmyslu a obchodu a vcelku dobře si vede také ministerstvo pro místní rozvoj, které spravuje společný regionální operační program. Nejhůře je na tom podle Gandaloviče ministerstvo práce a sociálních věcí, jež zastřešuje celý operační program rozvoj lidských zdrojů. V současném rozpočtovém období totiž ministerstvo školství svůj vlastní program nemá.
Při posuzování současného stavu jsou přitom klíčové údaje o tom, jak se daří využívat peníze přidělené na rok 2004. Platí totiž pravidlo n+2, jež umožňuje čerpat tyto finance ještě během následujících dvou let. Gandalovič uvádí, že vyčerpat „alokaci“ na rok 2004 se podaří prakticky u všech operačních programů jednotlivých ministerstev právě s výjimkou programu rozvoje lidských zdrojů.
Představitelé ministerstva práce oponují, že situace není tak špatná, jak se obvykle předpokládá. „Dnes máme uzavřené smlouvy na 86 procent celkové alokace na léta 2004-2006,“ uvedl bývalý náměstek ministra Čestmír Sajda. Problém je spíše v tom, že ministerstvo musí vyúčtovávat relativně malé částky, neboť na rozdíl třeba od stavby silnice jde v tomto operačním programu o malé projekty. Žadateli jsou často nevládní a neziskové organizace. Projekty se tedy uskutečňují, pomalejší je však vyúčtování. Sajda zdůrazňuje, že ministerstvo nechtělo stanovit žádnou minimální částku, která by určovala velikost projektu. To by bylo v rozporu se smyslem operačního projektu.
Ředitelka odboru Evropského sociálního fondu na ministerstvu Iva Šolcová vysvětluje, že i když její resort nevyčerpá veškerou alokaci na rok 2004, peníze nepropadnou. Od přidělené částky je totiž možné odečíst zálohovou platbu od Evropské komise. Tím se fakticky prodlouží doba na čerpání. „A takto snížený objem finančních prostředků na rok 2004 využije ministerstvo bez problémů,“ říká Šolcová.
Petr Gandalovič uznává, že rychlejšímu čerpání na ministerstvu práce brání objektivní faktory. Zároveň však tomuto resortu vyčítá, že nevybudoval dostatečnou administrativní kapacitu a že uplatňuje příliš komplikovaný schvalovací proces.
Peníze za každou cenu.
To, že se v některých případech čerpají peníze z přirozených důvodů hůře než v jiných, je ovšem evidentní. Rozdíly existují i v rámci jednotlivých operačních programů. A to třeba i v tom, který je označovaný za nejúspěšnější, tedy „průmysl a podnikání“ pod střechou ministerstva průmyslu a obchodu. Už během prvních dnů po zahájení příjmu žádostí v roce 2004 bylo jasné, že vzniká převis u jednoho konkrétního programu, díky němuž mohly malé a střední podniky získat dotace na zavádění nových technologií. Vypracovat projekt bylo relativně jednoduché, od firem se nevyžadovala žádná mimořádná aktivita. „Získat tyto peníze je relativně snadné, mnohem náročnější je připravit projekt na budování vědeckotechnických parků, rozvoj průmyslové zóny, či vytváření klastrů - odvětvových sdružení,“ uváděl Martin Jahn, tehdejší šéf agentury CzechInvest, která tok financí zprostředkovává. Bylo ovšem evidentní, že mu záleží na úspěchu právě těch složitějších projektů. Jednoduché čerpání za každou cenu nemusí být nejlepší cestou.
Nyní se definitivně rozhoduje o tom, kudy se Česko vydá v příštích sedmi letech. Konflikt mezi zastánci „tvrdých“ a „měkkých“ projektů bude bezpochyby mít své pokračování. Když se Topolánkově vládě podaří udržet nastavené chrtí tempo, má šanci ještě leccos ovlivnit. Čas na nějaké početnější zásadní změny ve dříve vypracovaných operačních programech však už vypršel.
