Menu Zavřít

ZÁVOD S ČASEM

29. 8. 2001
Autor: Euro.cz

Transgas získá buď Ruhrgas/Gaz de France, nebo Wintershall/RWE

Co rozdělili Klaus s Mečiarem, západní plynárenské firmy nyní chtějí spojit. Český Transgas a Slovenský plynárenský priemysel, které před rozpadem Československa tvořily jeden podnik, se mají prodat ve stejnou dobu a ucházejí se o ně stejné společnosti se stejnými záměry. Vláda Miloše Zemana by měla zřejmě ve středu 18. července, ale nejpozději na svém posledním zasedání před prázdninami, tedy do 25. července, vybrat asistenčního poradce pro privatizaci elektroenergetiky a plynárenství a stanovit přesný časový harmonogram jednotlivých kroků. Postup vlády Miloše Zemana by měl být shodný jako v případě výběru poradce pro privatizaci Unipetrolu, tedy s použitím paragrafu 50 zákona 194 o zadávání veřejných zakázek (EURO 22/2001). Tento paragraf umožní vládě rychle uskutečnit veřejnou zakázku pomocí výzvy jednomu zájemci na základě formulací v zákoně: „rozhodne–li tak vláda České republiky nebo „v případě naléhavé potřeby . Co na to Rychetský? Některým členům kabinetu, zejména ministrům názorově blízkým místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému, se údajně nelíbí, že by při tak strategickém rozhodování měla být použita pouze formulace „rozhodne–li tak vláda České republiky . Pravděpodobně budou žádat od ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra a ministra financí Jiřího Rusnoka přesvědčivé argumenty i pro použití formulace „v případě naléhavé potřeby . Ostrá výměna názorů kolem paragrafu 50 zákona 194 ve vládě vznikla už v případě privatizace Unipetrolu. Tenkrát však byla skupina vicepremiéra Rychetského přehlasována. Privatizace Transgasu je však mnohem složitější a významnější otázka než prodej Unipetrolu. Deloitte & Touche a ABN Amro. Týdeník EURO má informace, že asistenčním poradcem při privatizaci elektroenergetiky bude společnost Deloitte & Touche, pro plynárenství nizozemská ABN Amro Bank. Důvěryhodné zdroje říkají, že jako konzultant bude pravděpodobně přizvána společnost Arthur Andersen, protože je auditorem Transgasu, ČEZ včetně vlastníka přenosové soustavy ČEPS, Severočeské plynárenské a Severomoravské plynárenské. Role poradce však bude omezena a odměna za jeho činnost bude podle informací týdeníku EURO o něco nižší, než jakou ve zrušeném výběrovém řízení společnosti Deloitte & Touche a ABN Amro uvedly. Rozhodující slovo ve výběru strategického partnera pro ČEZ a pro Transgas bude mít dvanáctičlenná meziresortní komise (viz box) a nakonec zejména vláda. Torpédo od koaly. Hlavní otázkou však je, zda privatizovat bude kabinet Miloše Zemana, nebo až vláda, která vznikne po parlamentních volbách v roce 2002. Týdeník EURO získal informace, že takzvané Špidlovo křídlo ČSSD a část čtyřkoalice si nepřejí, aby byl energetický sektor privatizován Zemanovou vládou. Výše zmíněná politická uskupení zřejmě doufají, že v nové vládě budou mít rozhodující vliv, tudíž rozhodnou také o privatizaci energetiky. Přesto lze na základě současného vývoje událostí předpokládat, že české plynárenství získá zahraničního strategického partnera ještě do června 2002. U elektroenergetiky je však tato pravděpodobnost velice nízká, protože problémy s Temelínem, odboráři, přenosovou soustavou ČEPS a dlouhodobým závazkem investora na odběr uhlí na základě kontraktu „take or pay se řeší velmi pomalu. Až 100 miliard! Situace v plynárenství je podstatně jednodušší, ovšem z hlediska strategického významu je Transgas považován za mnohem důležitější společnost než ČEZ. Zatímco Norsko těží nejvíce zemního plynu na obyvatele, Česká republika a Slovensko drží primát v přepravě této strategické komodity na hlavu. Kdyby Transgas neměl zisky z tranzitu, na prodeji plynu dalším zákazníkům by vinou regulace ročně prodělal asi sedm miliard korun. Proto velké evropské plynárenské společnosti ve svých středoevropských privatizačních strategiích přemýšlejí o spojení Transgasu a Slovenského plynárenského priemyslu (SPP). Podniky, jako Ruhrgas, Gaz de France, Wintershall a další, by rády vlastnily plynovody, kterými proudí zemní plyn z bývalého Sovětského svazu do západní Evropy. To je klíčový motiv jejich snahy o Transgas a SPP, distribuční společnosti plynu jsou až na druhém místě. Díky této jedinečnosti Transgasu získává soutěž o podnik na atraktivnosti, kterou bude chtít vláda Miloše Zemana využít a vyjednat pro české plynárenství velmi výhodnou cenu. Odhady hovoří až o 100 miliardách korun. Bude se historie opakovat? Ovšem nebylo by to poprvé, že poradce byl už vybrán, a přesto se privatizace zastavila. Stalo se tak před několika lety nástupem sociální demokracie do vlády. A novinkou by nebylo ani to, že přestože vznikají konsorcia s cílem privatizovat československé plynárenství, celý proces se zastaví. Vzpomeňme na začátek devadesátých let, kdy vzniklo konsorcium Gaz de France/Ruhrgas/SNAM/ÖMV, ale privatizace se nerozjela. Po deseti letech vzniká – až na Rakušany – opět stejné seskupení firem a všichni doufají, že se historie opakovat nebude. Získat Transgas má šanci buď konsorcium Ruhrgas/Gaz de France, ke kterému se zřejmě (stejně jako v případě tendru na prodej SPP) připojí italský SNAM, nebo čistě německé seskupení Wintershall/RWE. Ruhrgas je velmi blízký německému elektrárenskému gigantu E.ON, hlavnímu konkurentovi RWE, takže jde o velké protihráče na evropském trhu. Ruhrgas varuje před korupcí. Ruhrgas – ryze soukromý podnik, vlastněný západními olejářskými giganty – však nemá o Transgas zájem za každou cenu. „Musím zdůraznit jednu věc, a to je otázka korupce. Nebudeme podporovat žádnou korupci při privatizaci a nebudeme se na ní podílet, prohlásil v norském Stavangeru při setkání s českými novináři člen představenstva Ruhrgasu Fritz Gautier. „Pokud zjistíme, že se proces privatizace plynárenství nekoná náležitě transparentním způsobem, potom uděláme vše pro to, aby kompetentní orgány kladly na transparentnost důraz. I vzhledem k tomu, že se příští rok v České republice konají parlamentní volby, lze předpokládat snahy o korupci při privatizaci, řekl Gautier. S úsměvem dodal: „Ve výběrovém řízení o Transgas, pokud bude probíhat v čistém prostředí, budeme tak či onak nejlepší. Prohrajeme–li kvůli korupci, utkáme se s vítězem o české plynárenství za dva roky na otevřeném evropském trhu. „Nabídneme férovou cenu a očekáváme za to transparentní výběr od české vlády, řekl Ulrich Schöler, člen představenstva společnosti Ruhrgas Energie–Beteiligungs. Byl by však rád, kdyby české a slovenské plynárenství získalo koncem roku 2001 stejného strategického partnera. Schöler nevyloučil stejný vývoj jako na Slovensku, tedy že se do konsorcia, které se bude ucházet o Transgas, přihlásí i italské SNAM. Tím by vznikla skupina podniků, která je největším dovozcem ruského plynu (více než 50 miliard m3 ročně) do Evropy. „Tato skupina, které patří největší podíl na evropském trhu se zemním plynem, by rozhodovala i o tom, kudy povede další trasa plynovodu z Ruska do Evropy, řekl Schöler. Přípojka by měla stát zhruba dvě miliardy dolarů a měla by vést z Ruska přes Polsko a Slovensko. Gazprom prý nebude proti. „Nový plynovod by znamenal pro SPP a pro Transgas další obrovské objemy přepravovaného plynu a zisky z této činnosti, tvrdí Schöler. „Máme dlouhodobé vztahy s ruským Gazpromem, který vás zásobuje plynem a přepravuje svůj plyn dál na západ. Je jasné, že producent má jiné zájmy než Ruhrgas nebo Gaz de France. Ale s Gazpromem spolupracujeme na základě rovnoprávnosti. Podobný problém mají Slováci i Češi a my jako jejich strategický partner při řešení takových problémů samozřejmě budeme pomáhat, dodal Schöler. Jeho kolega Gautier si však nedokáže představit, že by „Gazprom jakýmkoliv způsobem vystupoval proti zájmům konsorcia při privatizaci v České republice a na Slovensku . Schöler pokládá za důležité, aby se v obou zemích rozvíjel domácí obchod s plynem. „Chceme rozvíjet plynárenský byznys v České republice, podpoříme zaměstnanost, tvrdí Schöler, ale dodává, že Ruhrgas nebude chtít integrovat české plynárenství do globální firmy typu „multi utility . Dlouhodobá strategie. Tato věta vysoce postaveného manažera Ruhrgasu byla sice adresována české vládě, ale měla ji slyšet i společnost RWE, která v konsorciu s Wintershallem také usiluje o Transgas. Jak Ruhrgas, tak RWE sídlí v německém Essenu a mezi společnostmi existuje velká rivalita. Gaz de France se na nejvyšší úrovni již setkal s českým premiérem Milošem Zemanem a týdeník EURO má informace, že Ruhrgas se na stejné setkání chystá během dvou týdnů. Wintershall však zatím jednal pouze s Miladou Vlasákovou, náměstkyní ministra Grégra. „Spojení Wintershall/RWE nevzniklo jen za účelem privatizovat. Není konsorciem, které si vinou vnitřního pnutí mezi jednotlivými členy může v budoucnosti rozpadnout. Máme zájem na dlouhodobém rozvíjení plynárenství v České republice a na Slovensku, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO ředitel společnosti Wintershall Gas Arnošt Thon. „Děláme vše pro to, abychom byli připraveni splnit podmínky vlády, které trpělivě očekáváme, dodal ředitel české dcery Wintershallu, který patří do BASF Group.

Důvody pro rychlou privatizaci českého plynárenství:

MM25_AI

  1. Vstup České republiky do Evropské unie: začne–li otevírání trhu se zemním plynem v Evropě dříve, než se Česko stane členem unie, bude to znamenat ohrožení českého plynárenství velkými hráči – zdržování privatizace může vést ke snižování hodnoty společností distribuujících plyn – čím později se bude privatizovat, tím bude nižší příjem do státní pokladny, nicméně cena Transgasu jako vlastníka plynovodu neklesne;
  2. Případná restrukturalizace plynárenských firem zahraničními strategickými partnery nezvýší nezaměstnanost;
  3. Stát potřebuje rychle snížit míru zadluženosti a příjmy z privatizace by mu pomohly;

Kdo rozhodne Pravděpodobné složení meziresortní komise pro privatizace energetického sektoru (dvanáct státních úředníků)

  1. Milada Vlasáková (MPO, náměstkyně ministra)
  2. František Kubelka (MPO, náměstek ministra)
  3. Tomáš Potměšil (MF, náměstek ministra)
  4. Igor Fojtík (MF, ředitel odboru)
  5. Jan Juchelka (místopředseda výkonného výboru FNM)
  6. Oldřich Vojíř (poslanec ODS)
  7. Jaroslav Ungerman (MF)
  8. Miroslav Hájek (ředitel odboru strategie MŽP)
  9. Karel Procházka
  10. Karel Venera
  11. Jiří Vačkář
  12. Marie Herčíková

Pramen: Zdroje týdeníku EURO

  • Našli jste v článku chybu?