Závody ježíšků

Volební kampaň ČSSD přijde na 40 miliard z veřejných rozpočtů

Soutěž v korumpování voličů má za sebou první kolo. Na rozdávací zákony, které vláda v posledních týdnech protlačuje Poslaneckou sněmovnou, odpověděla ODS svou „tlustou peněženkou“. Ani na jedné straně zatím nikdo neukázal účtenku z tohoto předvolebního hypermarketu, tak se ji pokusíme vystavit sami.
Trhákem ČSSD mělo být snížení daní lidem s nízkými a středními příjmy. Zákon podpořili i opoziční poslanci a senátoři a jeho cesta legislativním procesem byla více než hladká. Lidem tak přibude několik stokorun na výplatní pásce a usnadní se i život osob samostatně výdělečně činných, které mohou využít zvýšené daňové paušály. Oficiální součet nákladů na tuto operaci dosáhl zhruba čtrnácti miliard korun. Na nižších daních bude stát tratit deset miliard a obecní a krajské rozpočty čtyři miliardy.

Simulanti, těšte se.

Druhým předvolebním zásekem do veřejných financí je zatím potichu přecházené zvýšování nemocenské. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo reformu, která měla alespoň částečně reformovat systém nemocenské a snížit její zneužívání, které je nejrozšířenější u nejnižších příjmových skupin. Záměrem bylo též vytvořit stropy pro placení pojistného u zaměstnanců, přičemž živnostníci tyto stropy již dávno využívají.
Už vládní návrh zákona se velmi výrazně odchýlil od žádoucího cíle a ve sněmovních výborech bylo dílo zkázy dokončeno. Z reforem zbylo pouze přenesení plateb nemocenské v prvních patnácti kalendářních dnech ze státu na zaměstnavatele, a to bez doplnění odpovídajících kontrolních pravomocí i bez toho, že by třeba porušení léčebného režimu mohlo být považováno za důvod k okamžité výpovědi pro porušení pracovní kázně.
Také další motivace ke snížení nemocnosti, kterou mělo být zhoršení poměru nemocenské k čisté mzdě u nejnižších příjmových skupin, vzalo fakticky za své. Například jestliže člověk s příjmem deset tisíc hrubého měl dosud za měsíc pracovní neschopnosti brát 5700 korun, tak na přímluvu KSČM bude brát 6100.
Zastropování plateb nemocenského pojištění na základě dohody sociálních demokratů a komunistů nebude schváleno, takže i nadále budeme jediným státem v Evropě, v němž tyto limity neexistují. Tato skutečnost vážně zkresluje skutečné efektivní zdanění vysokých příjmů, o němž levice zcela falešně tvrdí, že patří mezi nejnižší v Evropě.
Velmi podstatné jsou však rozpočtové dopady nové nemocenské, která se voličům - simulantům bude jistě náramně zamlouvat. Zatímco letos bylo na nemocenské vybráno o devět miliard více, než se na dávkách vyplatilo, tak už v příštím roce se přebytek systému, využívaný k jiným účelům v sociální politice, sníží na tři a půl miliardy a v dalších dvou letech už budeme mít deficit nemocenského pojištění v rozsahu kolem půl miliardy korun. To je propočet platný pro civilní sektor, bez rozpočtů ministerstev vnitra a obrany, kde je samozřejmě čerpání nemocenské kompenzováno úsporou mzdových nákladů, takže nemocnost v těchto složkách má fakticky pozitivní rozpočtový dopad. Celkový rozpočtový dopad nového systému nemocenské tak činí bratru deset miliard korun.

Vyšší nižší minimum.

Dalším významným zásekem do veřejných rozpočtů je nově kodifikovaný systém sociálních dávek odvozených od životního minima. Dochází k oddělení samotného životního minima od přípěvku na bydlení. Opticky se tak životní minimum snižuje, ale ve skutečnosti výrazně roste, protože se zvyšuje už základní částka počítaná na osobní spotřebu. A k ní bude obcemi zvlášť vyplácen takzvaný doplatek na bydlení. Dle propočtu ministerstva práce a sociálních věcí například matka samoživitelka s dítětem ve věku pět let a s příjmem ve výši minimální mzdy, žijící v Praze, jejiž náklady na bydlení činí 5256 měsíčně, si výrazně polepší, protože po zaplacení činže a otopu ji v peněžence zbude 7132 korun místo 4630, které zbývaly ve starém systému. Rodina se dvěma dětmi ve věku pět a osm let, jejíž otec má příjem ve výši minimální mzdy a matka je nezaměstnaná, si polepší z 9470 korun na 11 412 korun. Ministerstvo práce a sociálních věcí připouští, že nový systém sice znamená růst nákladů na sociální dávky, ale jak velký, neupřesnilo. Lze očekávat, že půjde o částku v rozsahu několika miliard.

Milované rodiny.

V posledních týdnech vzrostl zájem socialistů o rodiny s dětmi, protože to je asi jediná skupina, která na vládu socialistů reálně doplácí. Proto se má rodičovský příspěvek zvýšit z 3800 na 4400 měsíčně. Dále se zvedá porodné z 8600 korun na 17 500. Obzvláště se vyplatí dvojčata, rodiče nedostanou dvakrát sedmnáct a půl tisíce, ale dvakrát 26 250 korun. Kromě toho sněmovnou již prošlo i známé pastelkovné, které rodičům prvňáčků slíbil ve vládním prohlášení v roce 2002 premiér Vladimír Špidla. Již v červnu příštího roku, tedy nejspíše přímo před volbami, dostanou rodiče dětí, které půjdou v září do první třídy, tisíc korun. I v tomto případě nejsou ještě dopady přesně spočítány, protože došlo k dodatečným úpravám ve sněmovně, lze však odhadnout, že náklady dosáhnou miliardových částek.
Kromě těchto nejvýznamnějších předvolebních dárečků se zvyšují i další platby občanům. Důchody porostou o pět procent, ačkoli zákon předepisuje růst nižší. Při akceptování pravidla, že se penze zvedají o plný rozsah růstu spotřebitelských cen a jednu třetinu růstu reálných mezd, by se penze zvyšovaly o méně než čtyři procenta.

Pokračování příště.

Zodpovědně lze odhadnout, že objem předvolebních dárků ČSSD činí čtyřicet miliard korun. A bude hůře. Ministru Škromachovi se to zdá stále málo a slibuje další dávky. Na lednové programové konferenci chtějí sociální demokraté reagovat na tlustou peněženku ODS a předložit nové sliby občanům, zejména těm mladým, které paroubkovská tvář ČSSD dle průzkumů moc neoslovuje. Škromach má vizi, že bude motivovat mladé, aby měli první dítě, protože tvrdí, že se zvyšuje počet párů, které děti nemají. Nová strategie sociální demokracie má být zaměřena na domácnosti s příjmy mezi 25 až 30 tisíci korun.

Sociální ODS.

Jak to bude stačit na sliby ODS, je otázkou. Vypadají velmi velkoryse. Zaručený šestitisícový příjem není moc v souladu s liberálními principy, že pomoc má dostat jen ten, kdo si není schopen pomoci sám. Přesto může na voliče zabrat. Zvláště pokud se podaří uskutečnit záměr, aby spřátelení zaměstnavatelé přidali na výplatní pásky každého zaměstnance výpočet mzdy dle jejich volebního programu. Odhad nákladů na nový systém je velmi komplikovaný. Především pro to, že není dosud jasné, kolik a jakých sociálních dávek by státem zaručený příjem nahrazoval.
Ze zveřejněné prezentace ODS je zřejmé pouze to, že to mají být všechny dávky, které jsou vypláceny osobám s nezměněnou pracovní schopností. Nejasné však zatím je, zda by měly také nahradit nemocenské dávky. Výše zaručeného příjmu činí na dospělého šest tisíc korun, na první dítě 2400, na druhé a třetí dítě 3600, na čtvrté opět 2400, na páté však už jen 1200 a na šesté a každé další pouze 600 korun. To je příjem rodiny, ve které si nikdo nic nevydělá. Každá vydělaná stokoruna snižuje tyto dávky o patnáct korun. To má motivovat pozitivním tlakem k přijímání i špatně placeného zaměstnání. Samoživitelka s dvanáctitisícovým hrubým příjmem se dvěma dětmi by si tak v čistém přišla na více než patnáct tisíc korun, zatímco dle všech vylepšení ČSSD by dostala jen 11 333 korun. Náskok ODS v závodě ježíšků potom mírně sníží dopad zvýšené DPH, který experti ODS pro takovouto domácnost spočetli na 1805 korun.
Rozpočtové dopady mají být citelné pouze v prvním roce po zavedení nového systému. ODS očekává výpadek příjmů v rozsahu osmnácti miliard korun. To by bylo zřetelně méně než následky dárkového koše ČSSD. V dalších letech se má negativní efekt ve veřejných financích převrátit do pozitivního. V roce 2010 by reformované daně a sociální dávky měly vynášet třicet miliard korun navíc oproti současnému systému. Odhad vychází z předpokladu masivního poklesu nezaměstnanosti.
Je samozřejmě otázkou, nakolik jde o odhady realistické. Sám státem zaručený příjem neboli „tlustá peněženka“ přijde bezpochyby na desítky miliard a možná i výrazně překročí stomiliardovou hranici. Celkový objem sociálních dávek, včetně nemocenské, ale bez důchodů, však činí letos zhruba 105 miliard. Nějaký prostor pro reformu systému tedy je. Musí se však naplnit poměrně optimistické předpovědi týkající předpokládaných výnosů rovné daně. A ty zásadně ovlivní vedle patnáctiprocentní sazby především konstrukce základu daně, o níž zatím nevíme skoro nic.