„U klasického letectví je totiž míra strachu daleko nižší než u našich kvadrokoptér. S dronem na rozdíl od letadel letíte často až na samotné hranici možného, kdežto při pilotování letadla si dáváte daleko větší rezervu,“ říká Jan Mittner, jeden z průkopníků tohoto druhu závodění.
Mittner je jednou z tváří českého týmu Rotorama a současně provozovatelem stejnojmenného e-shopu. K vysokorychlostním dronům se dostal před lety. „Byla to saturace potřeby létat. K pilotování mě to táhlo odmala a dodnes létám v aeroklubu s ultralehkými letadly,“ prozrazuje. Pocit z létání je však při pilotování vysokorychlostního dronu diametrální odlišný než z kokpitu větroně.
Podobný je snad leda v tom, že také vyžaduje maximální soustředěnost. „Poznal jsem spoustu závodníků, kteří byli excelentní na tréninku, ale v ostrém závodě to neustáli.
Vše je o hlavě,“ říká Mittner.
OD OLYMPIJSKÉHO STADIONU AŽ PO PŘENOS NA FACEBOOKU
Jak si takové klání představit? Závodníci mají na hlavě speciální FPV brýle, ve kterých sledují přenos z kamery umístěné na přední části dronu. Kličkují mezi překážkami s jednoduchým cílem: být v cíli rychleji než soupeř. V prestižní soutěži Drone Champions League proti sobě létají jednotlivci i kompletní týmy. Soutěže probíhají po celém světě, v loňské sezoně se létalo na olympijském stadionu v Mnichově, v aréně pro býčí zápasy v Madridu i na Velké čínské zdi. Přímo v centru dění bývají spíše stovky, maximálně nižší tisíce diváků. Podobně jako e-sporty se možnosti diváckého zážitku posouvají do online prostředí. Díky přenosům na sociálních sítích si mohou snadno přepínat kamery, a závod tak sledovat stejnou optikou jako piloti. Atraktivní bývají i klání ve tmě, kdy jsou létající stroje osvětlené „ledkami“. Mimochodem český tým Rotorama patří mezi světovou špičku a loni získal v Champions League celkové třetí místo.
„Ve světě jsou desítky lidí, kteří si závoděním dokážou vydělávat a jsou sponzorováni značkami. My jsme loni skončili na nule.
Zatím to není tak, že by se někdo živil jen závoděním. Celkově ta situace připomíná e-sporty před deseti lety,“ popisuje Mittner, mimochodem sám vášnivý počítačový hráč. Také česká závodní scéna se pomalu rozrůstá. „S kvadrokoptérami totiž létají lidi všech věků i z různých socioekonomických skupin. Na závodech se už stalo, že proti sobě závodili osmiletý kluk a padesátiletý táta od rodiny,“ popisuje závodník z Rotoramy otevřenost tohoto svérázného koníčku. Pokud se mu někdo chce začít věnovat a není si jistý, jestli by ho bavil, dá se to poměrně snadno ověřit. Za tisícikorunu si může pořídit vysílačku a ve věrné počítačové simulaci si z pohodlí domova ověřit, jestli má smysl obstarat si profesionální závodní dron s příslušenstvím. Ten se dá pořídit zhruba za 15 tisíc korun.
„Závodníci z Champions League si s sebou na závody vozí klidně pět erárních dronů, pro všechny případy,“ přiznává Mittner. Sám ovšem létá spíše s rozvahou než s agresí.
Hrdě přiznává, že ve svých začátcích ničil spíše plastové vrtule než drony. „Ale ty jsou záležitostí několika korun.“
ZAČÁTEČNÍK VYDRŽÍ MAXIMÁLNĚ PŮL HODINY
K profesionálnímu létání však vede cesta přes hodiny tréninku. „Trvá několik měsíců, než do toho člověk pronikne. Nejzákladnější formou může být létání na louce nebo na fotbalovém hřišti, kde si připravíte překážky. S malou koptérou se dá trénovat třeba i na velké zahradě,“ říká Mittner. Problém může nastat v zimě, kdy nejsou ideální podmínky. Rotorama si pronajímá pražskou tělocvičnu, kde se trénuje s menší koptérou. „Jinak by to ani nešlo. Z nuly na sto zrychlí naše stroje pod vteřinu.“ Zejména v začátcích hrají zásadní roli také pocity pilotů z přenosu do VR helmy. „Závodník-začátečník vydrží tak deset plně nabitých baterek, což je necelých třicet minut letu. Pak nastoupí únava,“ říká. Profíci z Rotoramy vydrží dnes i v tělocvičně klidně do půlnoci. V létě pak pražský tým může závidět Plzni, kde vznikla speciální aréna pro drony.
V souvislosti s dálkově ovládanými drony se v posledních letech mluví také o různých možnostech využití, zejména v distribuci.
„Nepřijde mi zatím reálné, aby drony mohly například přepravovat zboží po celé Evropě.
Legislativa tomu příliš nepřeje a má to i technické limity. Oproti ostatním letounům potřebují spoustu energie na to, aby se udržely ve vzduchu,“ prozrazuje svou prognózu Mittner. I těm nejvýkonnějším strojům totiž vydrží baterie maximálně hodinu v letu.
Komerční využití svých závodních kvadrokoptér Mittner neplánuje. „Létám pořád hlavně pro pocit z letu,“ opakuje. Přál by si ovšem závodění ještě více zpopularizovat.
Brzy by měla vyjít kniha, návod na to, jak se závoděním začít. Popularita a dostupnost e-sportů se zdají být pro závody s drony nedostižné mety, ale kdo ví, co se může stát za několik let. Hraní počítačových her bylo také ještě před nedávnem považované za zábavu hlavně pro introvertní geeky. ¶
1 000 000 Kč Zhruba tolik stojí financování jedné sezony týmu Rotorama. V minulém roce závodil tým třeba na Velké čínské zdi nebo na olympijském stadionu v Mnichově.
160 km/h Přesně taková je rychlost závodních kvadrokoptér. Na českých dálnicích už by vás policisté pokutovali, tedy za předpokladu, že bychom s nadsázkou nějaké dálnice měli… 20 milisekund Zpoždění obrazu z dronu do VR helmy je minimální. Během pár milisekund si ani nestihnete všimnout, že v kvadrokoptéře nesedíte vy, ale na dění z kokpitu se díváte zprostředkovaně.
15 000 Kč Chcete závodit? Přesně taková je vstupní investice. Připravte se, že budete potřebovat nejenom dron, ale také vysílačku, VR helmu a náhradní baterie.
Jedna sekunda Z nuly na 100 se dostane závodní dron za méně než jednu sekundu. To by vám záviděli i konstruktéři z Bugatti.
O autorovi| Vladan Vaněk @kendrick_vladan
