Belgii neproslavila masová produkce. Sice v Genku vyrábí své automobily Ford a v zemi vznikají i další vozy, ale žádná ryze belgická značka se ve světových showroomech nenajde. Belgičané zato mají rádi závodění. Jackymu Ickxovi v roce 1970 jen tak tak unikl titul šampiona ve formuli 1 a také v ostatních motoristických soutěžích se jeho krajané prosazují. Čas od času navíc v Belgii vznikne automobil, který se nedá přehlédnout. Třeba Gillet Vertigo.
Touha po rekordu
Závodní jezdec Tony Gillet se proslavil především v Belgii, když se v rovinaté zemi stal několikrát po sobě šampionem v závodech do vrchu. Účastnil se ale třeba i Rallye Paříž-Dakar. Počátkem osmdesátých let se rozhodl stát součástí automobilového průmyslu a začal do Belgie dovážet nizozemské vozy Donkervoort - repliky Lotusu Seven, podobně jako český Kaipan. V lednu roku 1990 se speciálně upraveným donkervoortem dokonce překonal rekord ve zrychlení z nuly na sto kilometrů časem 3,85 vteřiny.
Ať už mu tento čas připadal příliš dlouhý, nebo chtěl být na nějakém automobilu sám podepsán, představil o dva roky později na bruselském autosalonu prototyp vlastního vozu Vertigo. Po další dvouletce se v roce 1994 konečně objevil první produkční vůz, který splňoval všechny potřebné požadavky pro schválení k provozu na silnicích včetně crash testů. Karoserie vyrobená z uhlíkových vláken za použití technologií vypůjčených z formule 1 byla velmi lehká, takže se celková hmotnost superrychlého automobilu zastavila na 750 kilogramech. To mělo za následek jediné: opětovné překonání rekordu ve zrychlení z nuly na stovku. Vertigu stačilo jen 3,266 vteřiny. Téhož roku jej slavnostně Tony Gillet představil i belgickému králi Albertu II.
Modrá krev
Aristokracii přitahovaly schopnosti Tonyho Gilleta i později. V Monte Carlu se s vertigem projel na slavném okruhu monacký princ Albert, pro svatbu belgického prince Philipa s princeznou Mathildou zase Gillet speciálně upravil střechu mercedesu.
Vertigu však přece jen více sluší přítomnost mezi jemu rovnými. Proto se objevil už v roce 1995 v americké sérii závodů IndyCar, kde je řídil Belgičan Eric Bachelart, a postupem času i na dalších okruzích. V roce 1996 postavil Tony Gillet pro závody dokonce verzi, která měla pod kapotou motor s výkonem 470 koní.
K zákazníkům putovaly zpočátku verze s motorem od společnosti Cosworth, která tehdy vyvíjela speciální výkonné agregáty pro Ford. Automobily montované v nové továrně Namur-Gembloux s ním dosahovaly nejvyšší rychlosti 300 kilometrů za hodinu. Ještě důležitější než síla motoru se ukázaly ozvláštňující doplňky. Než se výrobce v roce 1998 odhodlal nabízet vertigo kromě Evropy a Spojených států také na dalších perspektivních trzích - v Japonsku, Rusku či Saúdské Arábii - dostal automobil dveře vyklápěné vzhůru a klimatizaci. Pro náročnější o rok později přibyl šestiválcový třílitrový motor od Alfy Romeo, pro závodění dodávaný i s telemetrickými přístroji.
Pro pár dolarů navíc
Za každý detail navíc si belgický výrobce nechal bohatě zaplatit. A to ať už jde o rychlost, o pohodlí, nebo o styl. Základní cena vertiga je 110 tisíc dolarů (tři miliony korun). Za příplatek 1640 dolarů zákazník dostane ergonomické sedačky, o něco více než trojnásobek stojí klimatizace a za 3,5 tisíce Gillet nabízí na vertigu perlový lak. Touha po výrazně sportovní jízdě vyjde podstatně dráž: závodní brzdy za 4,5 tisíce dolarů, třistakoňový agregát je spolu se šestistupňovou sekvenční převodovkou k mání za bezmála třicet tisíc, konečnou hranicí je karoserie a palubní deska z uhlíkových vláken, dohromady za dalších patnáct tisíc.
Není až tak složité ocitnout se při závěrečném zúčtování na ceně kolem pěti milionů korun. Zvláště když k automobilu patří doplňky v podobě slunečních brýlí, rukavic nebo kufrů s logem Vertigo. Na druhou stranu je pravdou, že se o tomto automobilu dá najisto prohlásit, že je unikátní. Několik stovek vozů prodaných po celém světě mu dávají takový punc originality, že se za padesát let stane výstavním kouskem s cenou daleko přesahující tu současnou.
Konec poblouznění?
Luxusní vozy jsou pro firmu jako jediný zdroj příjmů velmi ošemetné. Už od roku 1996 se proto společnost Tonyho Gilleta rozhodla přenést svoje technologie využití uhlíkových vláken rovněž mimo automobilový průmysl. Dnes nabízí produkty jako kancelářský nábytek a vertigo se dostalo poněkud do ústraní. Možná se ještě někdy objeví jeho nová reinkarnace, možná ne. Záleží nejspíš na tom, jestli se někomu podaří rekordní zrychlení vertiga překonat a dát důvod Tonymu Gilletovi ještě jednou se zamyslet nad fyzikálními zákony.
Gillet Vertigo
motor: benzinový šestiválec
výrobce agregátu: Alfa Romeo
objem válců: 2959 cm3
nejvyšší výkon: 166 kW
převodovka: šestistupňová sekvenční
nejvyšší rychlost: 250 km/hod.
zrychlení 0-100 km/hod.: 4,5 vteřiny
