M z d y č e s k ý c h m a n a ž e r ů
Průměrný generální ředitel české společnosti si loni vydělal přes jeden milion korun. Příjmy manažerů jsou však značně variabilní. Nejlépe honorovaný je podle výzkumu muž starší padesáti let s dvacetiletou praxí a úplným vysokoškolským vzděláním.
Průzkum o příjmech manažerů zpracovala zlínská firma Trexima, která loni shromáždila údaje od více než čtrnácti tisíc manažerů z více než devíti set firem.
Širší vedení organizací má nejčastěji dvacet až třicet členů, ve vrcholovém managementu pracuje průměrně jedenáct osob, na místech vedoucích vyšších útvarů třináct. Počet funkcí mezi odvětvími se u užšího vedení příliš neliší. V peněžnictví a zdravotnictví je ale velký počet ředitelů provozních jednotek.
Manažery jsou většinou muži, jejich věk se nejčastěji pohybuje mezi 43 až 48 lety a mají v drtivé převaze vysokoškolské vzdělání.
Generálních ředitelek bylo pouze sedm procent a vydělaly si průměrně o dvě procenta méně, což znamená, že měly o sedmnáct set korun menší měsíční plat než muži. Ovšem mezi zástupci šéfů firem byla již téměř třetina něžného pohlaví, ale jejich mzda byla již menší o pětinu.
Vrcholoví manažeři stráví v práci týdně 52 hodiny a v posledním roce si vybrali 21 dní dovolené. Tři pětiny z nich mají k dispozici služební vůz a pět procent služební byt. Nižší management je na tom o něco hůře - služební auto může využívat už jen pětina. Se svou stávající firmou jsou bossové zřejmě vcelku spokojeni, protože ke změně by je přinutil pouze o polovinu vyšší příjem. A pokud by bylo nutné se přestěhovat, musely by se jejich budoucí výdělky více než zdvojnásobit.
Energetičtí bossové předběhli bankéře
Šéfové organizací si loni vydělali průměrně čtyřiaosmdesát tisíc korun měsíčně hrubého. V roce 1997 byl jejich příjem o deset tisíc korun měsíčně hubenější. Mezi příjmy generálních ředitelů jsou však hluboké rozdíly, předloni se pohybovaly od 156 tisíc korun až ke 3,3 milionu za rok.
V každém případě si šéf vydělá sedmkrát více, než kolik je průměrný plat v celé firmě. Odborníci na personalistiku navíc předpokládají, že se nůžky mezi nejdůležitějšími a nejníže postavenými pracovníky v organizaci budou i nadále stále více rozevírat.
Na vrcholu žebříčku stojí překvapivě šéfové energetických podniků s 1,463 milionu korun za rok, v těsném závěsu je následují do předloňského roku první bankéři a lidé v čele pojišťoven, jejichž roční příjem průměrně dosahuje 1,435 milionu. Údiv vyvolává i vysoký podíl příjmu generálních ředitelů ve vztahu k průměrné mzdě ve finančních ústavech - téměř devítinásobek. To naznačuje vysokou úroveň hierarchismu, protože v tomto odvětví jsou poměrně nízké rozdíly mezi kvalifikační úrovní jednotlivých pracovníků. Struktura příjmů
ředitele vedoucího útvaru
Pramen: Trexima
Na chvostu se pak již tradičně ocitají šéfové zdravotnických zařízení a zemědělských podniků. Ti si totiž loni přišli na „pouhých“ 556, respektive 712 tisíc korun.
Mzdy ředitelů rovněž určitým způsobem odrážejí regionální rozdíly ve výdělcích, diferenciace je však spíše důsledkem jiné odvětvové struktury a velikosti organizace v dané oblasti. Jednoznačně tedy převyšují příjmy šéfů v Praze, kde jsou o pětinu vyšší, než je celostátní průměr, nejhubenější mzdy jsou v severomoravském regionu.
Samozřejmě že na úroveň šéfovské mzdy má značný vliv také velikost firmy, výše obratu a aktiv a také stav, v němž se společnost nachází. Například příjmy ředitelů v organizacích, jejichž stav sami označují za „prudký rozvoj“, byly o polovinu vyšší než u ředitelů firem „s malou stabilitou“. Roční příjmy těch, kteří šéfují firmám s nejméně tisíci zaměstnanci či s miliardovými aktivy a podobným obratem, dosahují průměrně přes 1,3 milionu korun.
„Obchoďáci“ jsou nejváženější
I v ostatních manažerských funkcích existují slušné výkyvy mezi příjmy, ty ovšem klesají s důležitostí řídicí funkce. Podíly mezi nejvyššími a nejnižšími výdělky se po vyloučení deseti extrémních hodnot na obou stranách spektra pohybovaly od 3,4 do 2,1 v závislosti na úrovni řídicí funkce. Například maximální vykázaný příjem generálního ředitele byl jednadvacetkrát vyšší než příjem minimální, u odborných ředitelů to je čtrnáctinásobek a u vedoucích útvarů jedenáctinásobek.
Na druhou stranu příjmy členů managementu poměrně přísně odrážejí postavení příslušné funkce v hierarchii řízení firem. Například zástupce ředitele bere už jen tři čtvrtiny šéfovského příjmu (715 tisíc korun za rok), náměstci tři pětiny (633 tisíc), ředitelé samostatných jednotek necelou polovinu (486 tisíc) a vedoucí útvarů vyššího stupně se musí spokojit s třetinou (338 tisíc).
Zaměstnavatelé nejvíce oceňují obchodní ředitele, jejichž roční příjem dosahuje bezmála sedmi set tisíc korun, tedy o pětinu více, než je běžný plat náměstků. Naopak nejhůře honorovaní jsou personální ředitelé, jejich odměna je totiž průměrně o sedmdesát tisíc korun horší.
Oproti průměrnému zaměstnanci si odborní ředitelé vydělají čtyřikrát více, vedoucí útvarů berou již jen dvojnásobek běžného platu ve firmě.
Šéfovské příjmy také zpomalily
Příjmy manažerů prodělaly od roku 1993 bouřlivý vývoj. Za posledních pět let nabobtnaly na více než dvojnásobek. Tempo jejich růstu však, ostatně stejně jako mzdy dalších zaměstnanců, klesá: zatímco mezi rokem 1995 a 1996 vzrostly odměny průměrného manažera o dvaadvacet procent, předloňské souhrnné zvýšení dosáhlo dvanácti procent a za loňský rok by nárůst měl dosáhnout zhruba jedenácti procent.
Nejvýraznější změnu zaznamenali odborní ředitelé, a to v roce 1995, kdy jim příjem ztučněl o bezmála polovinu. Podobně významně rostly v letech 1994 a 1995 platy manažerů v těžařském průmyslu, který se jinak vyznačuje vcelku silnou rozkolísaností a výjimkou nejsou ani propady. Dynamika ročních příjmů manažerů (v tis. Kč)
Pramen: Trexima
V roce 1997 nejvíce rostly platy náměstkům a vedoucím útvarů (o třináct procent). Loni nejvýrazněji naskočily příjmy generálním ředitelům - čtrnáct procent, nejhůře na tom jsou jejich zástupci (pouhý osmiprocentní růst). Šéfům energetických společností se příjem nafoukl dokonce o čtvrtinu. Na druhou stranu v odvětví doprava, pošty a telekomunikace mzdy řídících pracovníků více či méně reálně poklesly.
K příjmu patří i auto a další požitky
Celkové příjmy managementu jsou však do značné míry závislé na pohyblivých složkách, základní mzda generálních ředitelů činí totiž jen tři pětiny celkového příjmu. Odměna za úspěšnou práci tvoří čtvrtinu, tři procenta odpovídají dalším pevným příjmům, sedm procent jiným složkám příjmu a pět procent je za funkci v orgánu. Podíl základní mzdy u ředitelů je v každém odvětví jiný a pohybuje se od dvaačtyřiceti ve zdravotnictví k šestašedesáti procentům v obchodě.
U ostatních řídících pracovníků se poměr mzdových složek značně liší. S růstem stupně řízení klesá podíl základního platu a naopak roste podíl složek odvislých od výsledků práce. Například vedoucí útvaru mají sedmdesát procent příjmu fixního, naopak odměna za úspěšnou práci činí již jenom pětinu.
Peníze „na ruku“ ale nejsou zdaleka jedinou součástí odměn manažerů. Zaměstnavatel čím dál častěji manažerům práci zpříjemňuje dalšími sociálními výhodami a požitky. Tyto odměny totiž patří mezi nejdůležitější motivační prvky a jejich význam se stupňuje. „U velké části klíčových zaměstnanců přestává být zvyšování mzdy hlavním motivačním prvkem a stávají se jím právě nefinanční zdroje a další zaměstnanecké výhody,“ potvrdila konzultantka poradenské firmy PricewaterhouseCoopers Miluše Kaslová. Například ve Spojených státech amerických tvoří podle Kaslové tyto výhody až dvě pětiny navíc k běžnému platu.
A na co si například generální ředitel může přijít? Je to třeba používání služebního auta k soukromým účelům, příspěvek na zvyšování kvalifikace, penzijní připojištění, stravování, peníze na rehabilitaci, rekreaci, bydlení, ošacení nebo zvýhodněná půjčka. Ze studie výzkumné agentury Focus vyplývá, že k nejžádanějším zaměstnaneckým výhodám patří penzijní připojištění, životní pojištění a možnosti úvěru s dotovaným úrokem.
Je však třeba dodat, že objem mzdových výhod šéfů firem dosahoval za uplynulý rok pětašedesáti tisíc korun a klesal s významem funkce. To znamená, že sociální výhody vedoucích útvarů jsou čtyřikrát menší a činí jen šestnáct tisíc korun za rok. A průměrný zaměstnanec se dočká již jen desetiny.
Zdaleka ne poslední výhodou řídících pracovníků jsou takzvané manažerské smlouvy. V nich totiž bývá mimo jiné zakotveno, že příslušný pracovník dostane po skončení pracovního poměru jednorázovou výplatu za určitou dobu (často až čtyři roky podle významu zastávané funkce). Firma si tak totiž zajišťuje pracovníkovu loajalitu k obchodnímu tajemství.
