Rozsáhlé haly, pouštění plynu, hromadné zabíjení, likvidace mrtvých těl. Jako by nám současné dění v prostoru mezi Chocní a Litomyšlí něco připomínalo. Srovnávat lidské utrpení se zvířecím si však netroufáme. Radikální likvidace desítek tisíc opeřenců v ohnisku nákazy je, bohužel, asi jediným způsobem, jak s ptačí chřipkou účinně bojovat. Podobně jako v případě BSE u krav, také u drůbeže nejde jen o reálná zdravotní rizika, ale mnohdy jen o potřebu přesvědčit konzumenty masa, že státní orgány mají problém pod kontrolou. Proto se zabíjí i tam, kde vir zjištěn nebyl. Čeští spotřebitelé se přesvědčit nechali. Ačkoli se obávaný vir H5N1 už vyskytl přímo v zemědělských chovech - mezi kuřaty, slepicemi a krůtami na východočeských farmách - strach obyvatelstva je kupodivu nižší, než byl v minulých letech, kdy ptačí choroba byla ještě daleko od našich hranic a lidé už vykupovali v lékárnách lék Tamiflu. Češi asi mezitím pochopili, že budou-li se důsledně držet základních civilizačních návyků, maso řádně upečou, uvaří či usmaží, přenos nemoci je téměř vyloučen.
Podle aktuálních údajů Světové zdravotnické organizace byl H5N1 od roku 2003 do dnešního dne zjištěn u 318 lidí, přičemž 192 mu podlehlo. Všechny dosud hlášené případy se objevily v Asii a v Africe, přičemž absolutní většina se týká pouze dvou zemí z asijského jihovýchodu - Indonésie (102 nemocných a 81 mrtvých) a Vietnamu (95 nemocných, 42 mrtvých). V neslavné soupisce zahrnující zatím jen tucet států následuje Egypt (37/15), Thajsko (25/17), Čína (25/16), Turecko (12/4), Ázerbájdžán (8/5), Kambodža (7/7), Irák (3/2), Laos (2/2), Nigérie (1/1) a Džibuti (1/0). Už jen z tohoto prostého výčtu lze dovodit, že přenos choroby z ptáků na člověka souvisí nejen s tím, po jakých trasách se nemocní opeřenci pohybují, ale především s životním stylem a stravovacími zvyklostmi místního obyvatelstva. Riziko, že se člověk nakazí, je mnohem vyšší v zemích, kde se chodí spát se slepicemi a popíjí se třeba i drůbeží krev, než v Evropě, v níž vykrmené kuře zpravidla nepozná dotek lidské ruky a za celý život nevidí jedinkrát slunce nad hlavou. V rámci starého kontinentu dosud na ptačí chřipku zemřel jediný člověk. Bylo to v dubnu 2003 a šlo o sedmapadesátiletého nizozemského veterináře, který předtím několik dnů pracoval na farmě postižené ptačí chřipkou. U tohoto člověka však šlo o mírnější formu nemoci vyvolanou nikoli virem H5N1, ale H7N2.
Je to paradox. Ochránci zvířat bojují proti klecovým velkochovům, usilují o to, aby slepice měly co největší životní prostor, aby se mohly pohybovat i ve venkovních výbězích, ale z čistě veterinárních důvodů by bylo zřejmě nejlepší, kdyby zvířata zůstala zcela izolována od okolního světa. Ačkoli je zase otázkou, zda právě chov v téměř sterilním prostředí nepodporuje vnímavost organismu vůči infekčním chorobám. Každopádně jde o dvě protichůdné chovatelské tendence, u nichž nalézt rozumný kompromis není asi snadné. A pokud nalezen bude, pak za cenu nemalých investičních nákladů.
Celý svět se však bojí, co bude následovat, až vir zmutuje a stane se přenosným z člověka na člověka. Vědci nám už předestřeli katastrofické scénáře, které odhadují počty obětí případné pandemie na desítky až stovky miliony lidí. Kupříkladu podle studie, kterou si loni nechala vypracovat americká vláda, by mohlo zemřít až 90 milionů Američanů, kdyby pandemie trvala 18 měsíců. I ekonomické důsledky mohou být nezměrné. Podle prognózy Světové banky by roční pandemie chřipky způsobila celkové ztráty ve výši 800 miliard dolarů.
Nevyvolaly však tyto apokalyptické vize farmaceutické koncerny, které tím podporují prodej antivirotik a dalších léků? I tato spekulace se nabízí. Laik je vždycky v nevýhodě. Zatím vir žádné známky mutace neprojevuje a riziko se údajně spíše snížilo. Ale jednou to prý přijde, byť oním útočníkem nemusí být zrovna H5N1.
Je pravda, že pandemie chřipky je věcí cyklickou, podobně jako čas od času udeří stoletá voda. Postupující globalizace, stále intenzivnější přeprava lidí a materiálu napříč kontinenty této biologické hrozbě poskytuje vhodnou živnou půdu.
Je to tikající bomba srovnatelná s riziky, která světu přinesla nová vlna terorismu. Jen nevíme, kdy vybuchne. Bylo by chybou nejen podléhat panice, ale i házet chřipkový problém za hlavu (jako se to začalo dít u viru HIV a nemoci AIDS, kde počet nakažených začal prudce stoupat). Až přijde, začne boj s časem, než se podaří vyvinout účinnou vakcínu a vyrobit jí v takovém množství, aby pokryla potřeby ČR. Mezi tím bude ochromen veřejný život, rouška na ústech se stane součástí našeho oděvu. Nemocní budou v přísné karanténě, kdo bude moci, bude pracovat z domova a kontakt se svým okolím bude řešit přes internet a mobil. České orgány tvrdí, že jsou připraveny. Věřme, že je to pravda, protože současné dění ve východních Čechách je pouze malý trénink.
