Sovětskému režimu se znelíbil už jako náctiletý. V roce 1959 jej vyloučili ze školy kvůli vydávání nepovoleného časopisu. A pak už byl Bukovskij pod drobnohledem neustále. V roce 1963 uspořádal v Moskvě veřejné čtení básní, za což jej policie chtěla zavřít. Utekl ale na Sibiř, kde se u kamarádů geologů několik měsíců skrýval. Když se vrátil, stejně skončil ve vězení.
Vyšetřovatelé na něj tlačili, aby se stal jejich konfidentem. Odmítl. Místo vězení putoval na psychiatrii, kam tehdy sovětský režim velmi rád posílal své odpůrce.
Udělal z nich prostě duševně nemocné.
„Byla to nová linie. Chruščova se při jedné příležitosti zeptali, jestli má ještě nějaké politické vězně. Přál si být vnímán jako osvoboditel, takže řekl, že samozřejmě ne. Že by se možná našlo pár lidí, kteří náš politický systém nechápou, ale ti že jsou duševně nemocní. A bylo to,“ vyprávěl Bukovskij před šesti lety pro Paměť národa. V léčebnách, ale i lágrech a věznicích strávil celkově dvanáct let.
V roce 1971 i na základě vlastních zážitků s bitím a neuroleptiky dokončil stopadesátistránkový materiál o tom, jak Sovětský svaz zneužívá psychiatrii proti svým politickým odpůrcům, a propašoval jej na Západ.
Moskva po celosvětové kritice od některých praktik upustila, sám Bukovskij byl v procesu odsouzen do vězení a později do vyhnanství - dostal se do Švýcarska výměnou za chilského komunistu Luise Corvalána. Bukovskij se pak usadil ve Velké Británii, kde sdružoval odpůrce komunismu. S pádem Sovětského svazu jeho kritika neskončila, obouval se i do Vladimira Putina. Před dvanácti lety se pokoušel kandidovat v prezidentských volbách, ale ruské úřady jej odmítly zaregistrovat.
Británie se stala jeho druhým domovem, jako ideolog spolupracoval s protiunijní stranou UKIP. Zemřel náhle v Cambridgi. O
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
