Ani to, ani ono, nýbrž… svým způsobem geniální marketingový tah z časů, kdy slovo „marketing“ bylo pojmem neznámým. Řeč je o třetím listopadovém čtvrtku, kdy každoročně propuká nejmonstróznější bakchanálie, kterou kdy tento svět spatřil: slavnost Beaujolais Nouveau.
Okolo tohoto data startují z Francie obří letouny s volaty plnými lahví mladého rozpustilého vína. Dostává se jim mimořádné letové péče, aby v uvedený den – letos je jím 18. listopad – v bezmála dvou stech zemích po celé planetě mohlo být otevřeno a vypito na padesát milionů lahví prvého vína tohoroční sklizně.
Tento fenomén trvá zhruba od poloviny dvacátého věku a jeho základ je třeba hledat v několika faktech. Již asi o sto let dříve bylo nastoleno nepsané pravidlo, že vinaři z té v listopadu jistě nejslavnější vinařské oblasti nabízeli svá nová vína dříve, než ti z ostatních částí Francie. Snad díky ranějšímu dozrávání hroznů a rychlejšímu zpracování, kdoví…
Jisté však je, že zvyk „předbíhat“ ostatní zůstal vinařům z tohoto kousku Burgundska do počátku druhé světové války. Během ní a po ní si rozverný mladík z odrůdy Gamay získal širokou popularitu. Prvotním důvodem přitom byl, říká se, nevydařený ročník, a tudíž zdaleka ne stoprocentní víno. Při hledání cest, jak ho prodat, přišel nápad nabídnout víno o pár dní dříve a ostatním „vypálit rybník“. Povedlo se a dnes se v očekávaný listopadový den zlikviduje za jedinou noc obrovské kvantum vína, které již dávno není „nepovedené“.
Jaké vlastně je víno, které coby „třetí lyonská řeka“ obtéká celý globus vlastně až do Vánoc? Mladé, veselé, optimistické, jásavé. Nechci a nebudu vás zatěžovat slovy jako „organoleptické vlastnosti“. K Beaujolais Primeur se nehodí. Ona totiž jakost tohoto vinařského novorozence není tím nejdůležitějším. Jeho podmaňující síla spočívá ve schopnosti navodit bezbřehý optimismus, spojit miliony lidí v jeden veliký jásající dav, byť jen na jedinou noc. A pro tohle jsme ochotni mu odpustit jeho jednoduchost, v dobrém míněno. I když často už během oné chýrné noci přecházíme k vínům starším a důstojnějším, přesto všichni i letos nedočkavě čekáme, až tenhle sotva narozený „hřebeček“ vyrazí z domovských strání a na dveřích všech vináren se objeví ono kýžené „… est arrivé!“
