Největším buddhistickým chrámem světa je kolosální Borobudur na ostrově Jáva. V sousedství navíc můžete vidět i nádhernou památku druhého velkého asijského náboženství – hinduistický chrámový komplex Prambanan.
Foto: Profimedia.cz
Uprostřed indonéského ostrova Jáva se z tropické zeleně zvedá černá monumentální stavba. Největší buddhistický chrám světa zvaný Borobudur. Je to nejnavštěvovanější památka Indonésie. A nikdo v téhle tolerantní zemi nehloubá nad tím, že symbolem nejlidnatějšího muslimského státu se stal vlastně buddhistický chrám.
Tato 35 metrů vysoká stupňovitá stavba vyrostla už v 9. století našeho letopočtu, kdy v oblasti vládl buddhistický rod Saliendrů. Kolosální stúpa je vytvořena z takzvaného andezitu – černé pórovité horniny, která je v podstatě ztuhlou lávou z okolních sopek. Některé z blízkých vulkánů jsou mimochodem stále aktivní a nedávno poničila sopečná erupce i přístupovou silnici k chrámu.
Stříbro mělo varovat před jedem
Další z barvitých historických příběhů, se kterým se v centrální Jávě setkáte, je vysvětlení vzniku místní stříbrotepecké tradice. Souvisí prý s jedním středověkým javánským panovníkem, jenž si svou výbojnou politikou stvořil mnoho nepřátel. Ti se ho pak pokusili otrávit, když mu nasypali do jídla arsenik. Po této epizodě si prý zvykla bohatší vrstva javánské společnosti jíst ze stříbrného nádobí, které mělo prozradit případné toxické látky změnou barvy. Prozaičtější impulz dostala rukodělná výroba stříbrných nádob v podobě turistického boomu ve 20. století. Japonští turisté ovšem chtěli místo neskladného stříbrného nádobí menší šperky a suvenýry, které si bylo snadné odvést v cestovním zavazadle. Dnes tak nabídka zahrnuje vše od malých prstýnků až po stříbrný model Borobuduru.
Borobudur krášlí desítky soch Buddhy a také vytesané reliéfy z buddhistické mytologie. Co je na chytrosti někdejších stavitelů nejobdivuhodnější, je přesnost, s jakou do sebe napasovali půldruhého milionu andezitových bloků, z nichž je stavba poskládána jak z lega. Zapadají do sebe tak přesně a promyšleně, že nemusela být vůbec použita malta jako pojivo.
Místní jsou na Borobudur hrdí bez rozdílu vyznání. Byl konec konců zařazen mezi sedm novodobých divů světa. Je také na seznamu chráněných památek UNESCO.
Věřící usmiřují Šivu ničitele
Jedna z hinduistických dynastií – Sandžajové – vystavěla v sousedství Borobuduru v 9. století „konkurenční“, neméně impozantní chrámový komplex Prambanan. Najdete tu hned šest svatostánků. Ty tři hlavní jsou zasvěceny nejdůležitější trojici bohů z přepestrého hinduistického panteonu. Prvním je Brahmá, stvořitel vesmíru. Druhý chrám patří milosrdnému Višnuovi, který vesmír udržuje při životě. Třetí chrám patří Šivovi ničiteli, do jehož sféry patří i otázka lidské smrti. Možná proto, v jakési přirozené obavě ze smrti, bývá právě Šiva hinduisty nejpečlivěji uctíván a i v Prambananu patří největší, centrálně situovaný svatostánek jemu.
Vedle hlavních chrámů najdete v areálu ještě další tři drobnější, které patří mystickým zvířatům, jež byla zmíněným bohům věrnými společníky. Brahmovi pomáhá labuť Hamsa. Višnuovi jiný opeřenec – ptačí muž Garuda, podle nějž se jmenují dokonce i indonéské aerolinky. Nejpopulárnější je ale Šivův býk Nandi. Ten má už málem odřené ucho, jak se k jeho soše neustále sklánějí nekončící zástupy věřících a šeptají mu tajná přání, kterážto má prý mytický kopytník schopnost vyplnit.
Pestrou ekipu hinduistických hrdinů, bohů a nadpřirozených zvířat si můžete doplnit o další pěkné exempláře, které uzříte v baletním provedení slavného básnického eposu Rámájana. Tento příběh byl sepsán už ve 3. století před naším letopočtem. Zjednodušené, asi dvouhodinové podání mýtu předvádí vyhlášený umělecký soubor tanečníků a hudebníků večer na pódiu přímo před areálem Prambananu. Nasvícené věže chrámů tvoří pro prastarý epos tu správnou kulisu.
Jáva
Coby nejhustěji obydlený ostrov světa je Jáva domovem 130 milionům obyvatel. Zároveň tak koncentruje zhruba 60 procent všech obyvatel Indonésie. Tropický asijský ostrov má přitom jen rozlohu zhruba dvou Českých republik. Je přirozeným srdcem celého indonéského archipelagu, který čítá přes 17 tisíc ostrovů. Na mimořádně úrodné Jávě se pěstuje rýže, káva, kakao, čaj, mnoho druhů ovoce. Poloha v rovníkovém pásmu zaručuje celoročně vyrovnané klima s denními teplotami kolem 30 stupňů, pravidelný přísun deště i slunce. Jakkoliv všichni obyvatelé ovládají indonéštinu, mají také svůj vlastní jazyk – javánštinu. Lidé v západní části ostrova zase mluví od dětství sundštinou. Všechny tři používané jazyky jsou si ovšem příbuzné a mnohé výrazy se shodují. Převažujícím náboženstvím je islám.
Jak se tam dostanete
Dobré letecké spojení přímo z Prahy nabízí například společnost Turkish Airlines. Letí se s přestupem v Istanbulu a s mezipřistáním v Singapuru. Cílem je Jakarta, největší město Jávy a metropole celé Indonésie. Z Jakarty se pak lze zhruba osmihodinovou cestou vlakem dopravit do města Yogjakarty, které je výchozím bodem k oběma chrámovým památkám. Borobudur je odtud vzdálen 40 kilometrů na západ, Prambanan 20 kilometrů na východ.
Kde se můžete ubytovat
Ideální je ubytovat se v Yogjakartě. Doporučit lze například stylový hotel Phoenix Heritage Jogja, který odkazuje svým pojetím k holandským koloniálním časům. Puri Artha Hotel v centru města zase vyniká skvělou kuchyní.
Byl jednou jeden princ Ráma
V oné zjednodušené podobě jinak velmi spletitého eposu divák náhle rozpozná, jak podobné jsou si v základních rysech mýty různých kultur. Děj Rámájany vám totiž nemůže nepřipomenout klasickou dějovou osu mnohých evropských pohádek či antických bájí. Princ Ráma, jenž v příběhu představuje stranu dobra, se snaží osvobodit svou ženu, princeznu Sítu. Tu zadržuje démon Rávana, který lační po moci a doufá, že mu princezna bude po vůli a zaručí mu nesmrtelnost. Ráma při cestě za vysvobozením princezny získává postupně svérázné spojence. Mezi ně patří třeba populární rádce opičího krále Hanumán či věrný rek Lakšman. Ráma při závěrečné velkolepé bitvě zastřelí démona Rávana božským šípem a znovu se s princeznou šťastně setká.
Vedle samotného děje Rámájany uchvátí v Prambananu diváka tanec, který je na hony vzdálen evropskému pojetí baletu. Tradiční javánská choreografie nevyniká příliš rozmáchlým pohybem. Herci tancují spíš na malém prostoru, dělají většinou jen drobné pohyby dlaněmi, prsty, hlavou. I tato filigránská gesta mají svou symboliku, která nicméně západnímu divákovi nutně uniká. Ocení ale neskutečnou preciznost a ladnost pohybů. A také barvité kostýmy a doprovodnou hudbu.
Hudebníci hrají na dřevěné bubínky, jednoduchý gong a především na nástroj zvaný gambang. Ten ze všeho nejvíc připomíná xylofon. Má obvykle 17 až 21 kovových kláves, jež hudebník rozeznívá jakýmsi perlíkem. Když takhle břinkají tři čtyři gambangy naráz, je z toho už zatraceně hřmotná zvonkohra, jejíž zvuk se dobře hodí k mystické tematice baletu. Omezený rejstřík nástroje ovšem neumožňuje přílišnou obměnu melodií, takže po hodině už hudba sklouzává k monotónnosti a do uší posluchače buší se sveřepostí samotného démona Rávany.
Odcházet budete rozhodně v mnohovrstevném opojení orientální estetikou a epičností místních bájí. A nakonec možná uvěříte, že na vás bude před východem čekat snad i ten poslíček s opulentní večeří, o níž jste šeptem do ucha žádali trpělivého kouzelného býka Nandiho.
