Kapitola LXII
Poučení z kauzy Mlynář * Důvěry nepřibylo * Oslíčku, otřes se! * Cykly podle KNES
POUČENÍ Z KAUZY MLYNÁŘ
Bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář má jít do vězení na pět a půl roku proto, že v roce 2003 podepsal založení firmy Testcom servis, kam se převedly státní peníze. Ať jsou reálie případu jakékoli, důležité je, že se rozvinula debata o tom, jaké je vlastně postavení vlády jako celku a jejích členů jako jednotlivců vůči trestnímu právu. Dopustí-li se vláda zjevné nezákonnosti, za niž by byl jednotlivec okamžitě odstíhán (například zastavení zákonem památkově chráněných objektů v kauze Lotynka), nelze tak v jejím případě učinit, neboť prý jde o rozhodnutí politické. Z „logiky“ výroku vyplývá, jako by vláda stála nad zákonem - a co ústavní princip rovnosti před zákonem? Lze ho tedy obejít tím, že se nechám zvolit nebo jmenovat? Proto se Mlynářovy argumenty - například ten, že soud rozhodl naprosto nekvalifikovaně - zadírají. Stoje na špičce exekutivy, bere peníze jako vrcholný manažer, rozhoduje, přikazuje, jen to sviští - ale když na to dojde, je jeho role „jenom“ politická? Proto je ta kauza důležitá. Mohla by totiž přispět k zodpovědnějšímu, transparentnějšímu a zúčtovatelnějšímu způsobu vládnutí v této zemi. A toho třeba jako soli.
DŮVĚRY NEPŘIBYLO
Pouze ubylo nedůvěry. Tu si s sebou odnesli dva lidé a už jim jako Černý Petr zůstane a budou ji mít na věčné časy a nikdy jinak. Letmý pohled do minulosti tomu jen nahrává. Starost o „uplacírování“ svého známého však bledne před „nemocniční“ stopou, v níž protentokrát nejde o mrtvoly, ale o tekuté písky. Pohankův plán na rekonstrukci a rozšíření Nemocnice svaté Anny byl současným ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem zásadně odmítán. S podzimním počátkem měnícího se Pohankova přístupu k hlasování o vyslovení důvěry vládě se začal zázračně proměňovat i Julínkův přístup k Pohankovým záměrům. Projekt již spolykal značné investiční prostředky, což investorovi prakticky znemožňuje cestu zpět a nutí ho pokračovat v navyšování investic. Pikantní na tom je, že důvodem eskalace investic jsou předtím projektově ne zcela zohledněné tekuté písky v podloží budoucí kardiologické kliniky, které se také mohou stát investičně téměř bezednými. V takovýchto těžko standardizovaných momentech nelze zcela korektně ohlídat oprávněnost navyšovaných investic, takže se nedá vyloučit, že se z tekutých písků stává pískový filtr, z něhož kdesi utajeně vycházejí peníze již pročištěné. Kdo může vyloučit, že „drobná změna projektu“, která byla dle ministra Julínka nutná, aby se mu projekt zalíbil, nespočívala právě ve změně vyústění tohoto výstupního místa? Tak v sobě ti dva nalezli zalíbení a máme tu, co máme. Mizerný příběh.
OSLÍČKU, OTŘES SE!
Obraťme zrak od těch nechutných profánních starostí běžného dne. Součástí naší reality jsou i zázraky, jen se umět kouknout! To se podařilo začátkem devadesátých let mnoha pseudopodnikatelům, protože si dodnes nikdo neumí vysvětlit, jak takoví neumětelové mohli zbohatnout. Když je nikdo v právním a demokratickém státě nezavřel, tak muselo jít leda o zázrak! (Ten se navíc nemusí zdanit.) To bylo první vodítko. Pak se začala stopa konkretizovat a z poloviny devadesátých let už máme první poznatky o onom zázraku. Stopa vedla z Hongkongu! Nějaký Pepa to tajemství předal nějakému Lajosi Bácsovi. Pak se stopa objevuje u osoby-firmy (všichni vědí, o koho jde, ale nebudeme první, kdo to vyslepičí, i když je to promlčeno), která zaplatila výrobu podvrhů do neblaze proslulého ZemBaštova kufříku. Zajímavé je, že kufřík jako by předznamenával, že onen zázrak má jakési hranaté kontury! Teprve v další zastávce se ale ukáže, že to nebyl kufřík, ale krabice od bot tatíčka Srby, plná peněz (i předkolkovaných), kterých taoisticky ubíráním přibývá! Další blažení, zázrakem navštívení, nutně museli být: Kalouskův švagr, Grossův strýc, Kavanův trezor, Tlustého známý. A naposledy Čunek!! Nejzávažnější otázka dne - kde je teď? Kdo ji má? Melčák? Pohanka? Čunku, nebuď škrob, dej ji dál! Je tu ještě pěkná řádka čekatelů!
CYKLY PODLE KNES
Skupina pražských undergroundových makroekonomů, kteří si říkají KNES a specializují se zejména na výpočty hrubého domácího produktu, poslala koncem ledna 2007 do redakce týdeníku EURO takzvaný flash odhad růstu HDP pro čtvrtý kvartál loňského roku. KNES má za to, že meziroční růst za toto období byl 7,2 procenta a že zvýšení HDP za celý rok 2006 bude 6,4 procenta (Česká národní banka predikuje 6,2 procenta). Ekonomové ze skupiny KNES tvrdí, že HDP vytvořený v České republice je i nadále ze strany statistiky významně podceněn, a to jak v objemu (chybí prý 300 miliard korun), tak v tempech růstu (minimálně o jeden bod), což údajně vede k chybným národohospodářským propočtům ve vztahu k HDP. Například je nadhodnocena energetická náročnost české ekonomiky a podíl průmyslu a zemědělství, podhodnoceny pak výdaje na vědu, výzkum či školství a pozice České republiky v Evropské unii. KNES na závěr své zprávy uvádí, že volební poměr sto ku stu odstartoval cestu k českému dvacetiletému politickému cyklu (1948-1968, 1969-1989 a tak dále).