Zbabělci a tuna zlata

Kvůli alibismu ministrů Česko promarnilo jedinečnou propagační příležitost

Ať už je vinen ministr zahraničí Jan Kohout, ministr financí Eduard Janota nebo celá vláda, je třeba bez obalu konstatovat, že nesmrtelná kabinetní politika ve stylu hloupého Honzy vážně poškodila naši prezentaci na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji.
Co si Číňané nejčastěji vybaví pod pojmem Česká republika? Milana Kunderu, Krtečka a dobrého vojáka Švejka. Letos mohla výčet doplnit ještě tuna zlata. Z ní měla být vyrobena slza, která by se stala součástí české expozice na světové výstavě, jež začne 1. května. I supermoderní velkoměsto mohlo Česko, země vzdálená tisíce kilometrů s daleko menším počtem obyvatel než má samotná Šanghaj, tunou cenného kovu ohromit. Jenže malichernost politiků a obavy z odpovědnosti, kterou by na sebe vzali, pokud by podepsali smlouvu o zápůjčce zlata s Českou národní bankou (ČNB), způsobily, že velkolepý záměr skončí „splácaným“ kompromisem. Zlatá slza sice v Šanghaji bude, ale její hmotnost nedosáhne jedné tuny. Kdo se účastnil zasedání vlády, by však mohl být i tímto náhradním řešením nadšen. Jeden z ministrů prý totiž navrhoval, ať se slza vyrobí z polystyrenu a polepí pozlacenou fólií. Nápad, který by mohl vejít do slovníků jako typický příklad pojmu „české řešení“. Je otázkou, proč účasti na Expo 2010, která Česko vyjde na více než půl miliardy korun, nevyužijeme pro vlastní reklamu s maximální účinností.

Nikdo nechtěl podepsat Již na začátku minulého týdne bylo jasné, že stát ani ČNB se nebudou angažovat v zapůjčení zlata. Vláda se totiž návrhem vůbec nezabývala. Generální komisař české účasti na světové výstavě Pavel Stehlík plán přehodnotil. Stehlíkovi v podstatě ani nic jiného nezbývalo. „Když se nenašel ministr, který by se pod smlouvu podepsal, nemělo cenu dále vyjednávat. Vláda v tom viděla velké riziko,“ konstatoval komisař. Nepomohlo by dle jeho slov dále vyjasňovat připomínky, které k akci mělo ministerstvo financí. „Ty nebyly vůbec zásadní,“ tvrdí Stehlík.
ČNB prý byla ochotna tunu zlata do Šanghaje bezplatně půjčit. Jenže Kancelář generálního komisaře (KGK) nebyla pro ČNB partnerem, který má dostatečná aktiva, aby mu mohla zapůjčit zlato v hodnotě 600 milionů korun. KGK je příspěvkovou organizací ministerstva zahraničních věcí. V úvahu tedy připadalo, že se pod smlouvu s ČNB podepíše buď ministr zahraničí Jan Kohout nebo ministr financí Eduard Janota. Resort financí měl k zapůjčení a převozu zlata řadu připomínek. Týdeník EURO má k dispozici dopis doplněný stanoviskem k pracovnímu návrhu smlouvy o zapůjčení zlata, k předkládací smlouvě a k pojistné smlouvě. Tyto informace zaslal Janota 3. března Kohoutovi. Ministerstvo financí (MF) konstatovalo, že pod smlouvu by měl být z hlediska kompetencí podepsán ministr zahraničí. „Příprava prezentace České republiky na světové výstavě nijak nesouvisí s činností ministerstva financí a s jeho kompetencemi … , takže není důvod, aby ministr financí v této záležitosti jednal za Českou republiku,“ konstatuje se ve stanovisku. Janota tak přehodil odpovědnost na Kohouta.
Ministerstvo financí dále upozorňuje, že prý nebyla vyřešena otázka autorských práv k uměleckému dílu. Vadilo též, že dle návrhu smlouvy nemusí být „vrácené zlato identické se zlatem zapůjčeným“. Právníci MF proto navrhovali „nahradit tečku čárkou a doplnit slova‚ ale musí mít stejnou hodnotu… Nejde jen o stejnou hmotnost zlata, mělo by jít i o stejnou kvalitu“. V podobném duchu jsou i další výtky. Z dokumentů, které má týdeník EURO k dispozici, vyplývá jediné, a to neochota politiků maskovaná za někdy až malicherné připomínky ministerských právníků.

Pojištění i hotovost „Na nikoho se nezlobím, možná že kdybychom měli vládu politickou, viděla by v celé záležitosti pro zemi benefit. V tuto chvíli převládl princip opatrnosti,“ říká Stehlík. A to i přesto, že KGK sjednala pojištění zapůjčení zlata, jeho převozu a navrácení do ČNB s britskou pojišťovnou Lloyds. Toto pojištění měl hradit sponzor, společnost E-invest. Jejím předsedou představenstva je poslední šéf ústředního výboru Socialistického svazu mládeže (ÚV SSM) Martin Ulčák. E-invest spolupracuje s firmou Vítkovice Holding, která je generálním partnerem české účasti na výstavě v Šanghaji. „Společnost E-invest byla dokonce ochotna složit v hotovosti jako záruku v ČNB 700 milionů korun do doby, než se veškeré zlato vrátí do sejfu zpět,“ říká Federico Díaz, který je autorem díla lagrimAu – zlaté slzy, které umožňuje převádět lidské emoce do podoby tvarů, barev, zvuků či vůní.
Organizátoři na původní koncept, jenž počítal s tím, že slza bude vyrobena z tuny zlata, rezignovali. Slza přesto bude jedním z hlavních lákadel českého pavilonu. Exponát bude stejně velký, jak dříve prezentovali, tedy zhruba 55 centimetrů. Lišit se však bude jeho hmotnost. „Návštěvníky výstavy necháme hádat, jak těžká slza je. Kdo bude nejblíže skutečnosti, dostane cenu,“ dodává Pavel Stehlík. KGK vyjednává s partnery, kteří by měli pomoci zajistit cenný kov. Není prý potřeba sehnat stovky milionů korun na zakoupení zlata. „Nemusíme ho kupovat, je možné zaplatit jen půjčení na dobu konání výstavy. Bylo by tak možné místo 600 milionů korun investovat třeba jen šest milionů,“ dodal Stehlík s tím, že přesnou částku nezveřejní, protože by tím usnadnil tipování návštěvníků výstavy, kolik slza váží.

Kritika účasti Není pravdivé tvrzení, že vláda byla jedinou skupinou v české společnosti, která se k akci „zlato“ stavěla s nelibostí. S kritikou vystoupila například i Strana svobodných občanů. Ta vyzývala vládu, aby odmítla požadavek na zapůjčení zlatých rezerv ČNB. Byly by s tím prý spojené obrovské pojistné náklady a riziko. Výnos by dle Svobodných z toho nebyl žádný. Ti vůbec celou účast České republiky na výstavě EXPO považují za plýtvání penězi daňových poplatníků. „Česká vláda přiklepla na tuto podivnou výstavu přes půl miliardy korun z kapes daňových poplatníků, zatímco například vláda USA se rozhodla, že z důvodu úspor se výstavy nezúčastní a z mezinárodní organizace pro EXPO vystoupila. Česko je členem spousty mezinárodních organizací, kam platí členské příspěvky jak do černé díry. EXPO je jednou z mnoha organizací, z níž by měla Česká republika vystoupit,“ uvedl Petr Mach, předseda Svobodných na internetových stránkách strany.
A lze zaslechnout ještě další názor, totiž že celý případ je jen uměle vyvolanou kauzou, která má k české účasti na světové výstavě přitáhnout pozornost. Možná prý nešlo o to dostat do Číny skutečně tunu drahého kovu. Handrkováním o podpis pod smlouvu a nakonec stažením návrhu z jednání vlády zajistil komisař Stehlík expozici bezplatnou reklamu. Dříve se o české účasti na výstavě v Šanghaji objevovaly zprávy v médiích jen bezprostředně poté, co organizátoři vyhlásili nějakého vítěze soutěže související s prezentací Česka v Číně, po aféře s tunovou zlatou slzou snad v Česku není nikdo, kdo by o Expu nevěděl. Pokud by se tato teorie zakládala na pravdě, šlo jen o krátkozraké gesto. I další národy se již dopředu chlubí výjimečnou expozicí v Šanghaji. Vystaven bude například originál Malé mořské víly nebo originál sochy Michelangela, které nikdy neopustily území domovských států. Takovým prezentacím česká záměna tuny zlata za kvíz s cenou pro toho, kdo uhodne, kolik náhradní slza váží, rozhodně konkurovat nemůže.

Box: Česká účast v Šanghaji Plody civilizace za půl miliardy Světová výstava v Šanghaji, na které se očekává 70 milionů návštěvníků, z nichž devadesát procent by mělo pocházet z Číny, bude zahájena 1. května a potrvá do konce října. Hlavní motto výstavy je Lepší město – lepší život. Tématem české expozice jsou Plody civilizace. Již 17. května bude na výstavišti český národní den. Ještě Topolánkova vláda na „ekonomickou a kulturní olympiádu národů“ schválila 532 milionů korun.
Fasádu českého pavilonu utváří stylizovaná mapa největší chráněné městské zóny UNESCO na světě - historického centra Prahy. Mapa je sestavena z desítek tisíců hokejových puků, které symbolizují sport, v němž se Česká republika ve světě proslavila. Pavilon má rozlohu dva tisíce metrů čtverečních. Stojí na Europe Square, poblíž jednoho z vchodů na výstavu a u sestupu ze Sky Walk, chodníku ve výšce šesti metrů, po kterém budou proudit návštěvníci do prostoru výstaviště.
Uvnitř pavilonu najdou návštěvníci restauraci Czechia s českými specialitami a multimediální sál, kde se budou střídat kulturní představení. Meeting Room bude sloužit pro pracovní setkání politiků, umělců, vědců a pro obchodní jednání. Součástí pavilonu je také obchod s českými suvenýry. Hlavní prostor je věnován expozici abstraktního města, které vytváří dvacet kubusů symbolizujících městské bloky. Město vyrůstá ze zvlněné zelené plochy, která svými křivkami evokuje českou krajinu.
Každý blok města o půdorysu zhruba 4 x 4 metry má uvnitř – jako plod civilizace – exponát. Tato umělecká díla vyprávějí o tom, jak Češi prožívají emoce, vytvářejí prostředí a předměty kolem sebe, ale i jakou mají vizi budoucího života ve městech. Jedním z exponátů bude i lagrimAu – zlatá slza – jejímž autorem je umělec Federico Díaz. Blízko vchodu do pavilonu najdou návštěvníci výsek Karlova mostu, největší otevřené galerie soch na světě, kde si budou moci sáhnout pro štěstí na bronzové desky, které budou sejmuty z Karlova mostu a převezeny do Šanghaje.

Federico Díaz Zlato je zrcadlo společnosti Počítal jsem s tím, že exponát lagrimAu vyvolá reakce EURO: Proč jste navrhl slzu právě ze zlata? DÍAZ: Zlato jsem zvolil záměrně, protože je jako jediný materiál od počátku našeho letopočtu zrcadlem stavu společnosti. Má souvislost s její duchovní úrovní, s vírou a systémem organizace. Pro jihoamerické Indiány je například zlato exkrementem Bohů. Zlato je ryzí materiál. V současnosti dosahuje jeho ekonomická hodnota nejvyšší úrovně v historii. Dle mého názoru je zlato zrcadlem, ve kterém se každý z nás emocionálně nebo mentálně odráží. Jestliže dnes společnost na návrh, aby byla z ČNB vypůjčena tuna zlata, reaguje obavami, že bude ukradeno, pak žije ve strachu. Jestliže je společnost v harmonii, ekonomická hodnota zlata klesá a kov se vrací ke své přirozenosti, k přírodě. V posledních dnech se stále diskutuje o exponátu v souvislosti s množstvím zlata, ze kterého má být vyroben. To ale není důležité. Důležitější jsou reakce lidí, kteří jsou podstatou projektu. Je to velmi inspirativní, ale zároveň nepřekvapující.

EURO: Inspiroval jste se tím, kolik zlata bylo použito na největší zlaté sochy? DÍAZ: Samozřejmě že jsem si to analyzoval. Nejtěžší socha ze zlata (zpodobňuje Buddhu) váží 5,5 tuny. Byla objevena v Thajsku kolem roku 1930. Vytvořena ale byla dávno před Kristem. Další obrovská zlatá socha, ta už ovšem neexistuje, byla na řecké Akropoli. Z tuny zlata byl vyroben plášť bohyně Athény.

EURO: Počítal jste dopředu s tím, že dílo vyvolá určité reakce? DÍAZ: Reakce jsou součástí konceptu. Znovu opakuji, že zlato jako médium odráží stav společnosti. To, že se o projektu hovoří, je pro nás všechny velmi prospěšné. Všichni vidíme ty reakce. Pokud se někdo diví, jak Českou republiku může v zahraničí reprezentovat Čechoargentinec s cizím jménem, tak to znamená, že je ve společnosti latentní rasismus. To by třeba ve Spojených státech nebo v Německu nebylo možné.

EURO: Dílo lagrimAu má tvar slzy. Jaké symboly v sobě zahrnuje? DÍAZ: Slza jako jeden z mála tvarů v sobě symbolizuje dvě emoce: radost a smutek. Stejně tak zlato. Slza byla postavena do kontrastu se základními lidskými tekutinami, jakými jsou mateřské mléko, sperma a krev, se kterými se obchoduje. Se slzami ne.

EURO: Projekt prý dokáže přetvářet lidské emoce. Na jakém principu bude fungovat? DÍAZ: Emoce se dají snímat. Pokud je někdo nervózní, tak je teplota a vlhkost jeho těla jiná, než když je šťastný. Jde o takzvané elektrodermické napětí. Návštěvník českého pavilonu v Šanghaji se posadí do křesla umístěného před zlatou slzou. Snímáním mozkových vln pomocí EEG zaznamenáme jeho emocionální stav. Tyto vlny jsou zdrojem informací pro software ve speciální pipetovací stanici, která se používá v laboratoři na míchání nebo separaci tekutin. V našem případě budou tekutiny vůně. Ty lze rozdělit podle intenzity do třech kategorií. Návštěvník si odnese ve flakonu vůni, která bude symbolizovat jeho momentální emocionální rozpoložení. Jedno měření potrvá deset až patnáct minut, takže každý den si experiment vyzkouší maximálně šedesát lidí.

EURO: Proč jste se ohradil proti tomu, aby se zlatá slza po výstavě prodala? DÍAZ: Vychází to z principu mé tvorby. Nemyslím na to, že se dílo prodá. Je to proti mé přirozenosti.

EURO: Zmiňoval jste, že pro projekt lagrimAu je důležité, aby byl zhotoven ze zlata ze sejfu ČNB. Proč? DÍAZ: V ČNB je zlato, které pochází od legionářů. Ti ho přes Sibiř převezli do USA a po roce 1989 se vrátilo zpět do Česka. Zlato v bance má historii a tento fakt je pro projekt důležitý. ČNB souhlasila se zapůjčením zlata. Je škoda, že nebyla včas uzavřena dohoda, přestože řada ministrů byla projektu nakloněna. Jsem ale zklamaný z toho, že se Česká republika nebude v Číně prezentovat s původním projektem, i když nové řešení, jak představit lagrimAu, jak sami uvidíte, má své jiné přednosti. Pro mě bylo zásadní, aby byla slza vyrobena ze zlata, nejde o hmotnost kovu.

EURO: Jedním z argumentů, proč zlato do Šanghaje nezapůjčit, byla obava, že se do banky nevrátí identické zlato. Co na to říkáte? DÍAZ: Zafungovala davová psychologie. Ve smlouvě bylo stanoveno, že do ČNB vrátíme zpět tunu zlata. Banka si sama určila certifikované společnosti ze Švýcarska nebo z Velké Británie, kde se zlato přetaví při zpáteční cestě z Šanghaje. Princip byl takový, že se nevrátí identické zlato ČNB, ale certifikované ve stejné kvalitě. Při tavení zlata dochází k takzvanému propalu. Během něho se ztratí přibližně 0,01 procenta zlata. Ale na to bylo pamatováno při pojištění, které bylo uzavřeno nadstandardně s nejstarší londýnskou pojišťovnou na světě Lloyds. Kdyby bylo zlato ukradeno, banka by zcela jistě neprodělala. Pojištěno bylo i proti případnému znárodnění, teroristickému útoku nebo válečnému konfliktu. Pojištění měl hradit sponzor Expo 2010, společnost E-invest. Ta byla dokonce ochotna složit v ČNB v hotovosti 700 milionů korun jako záruku po dobu konání výstavy. Je mi líto, že původní plán nevyšel, protože Česká republika se tak v Číně mohla prezentovat jako stabilní společnost.