Banky v USA už budou moci současně půjčovat, investovat i pojišťovat
V americkém bankovnictví dojde do dvou týdnů k průlomu v legislativě, která postavila zeď mezi bankovními, makléřskými a pojišťovacími domy. Pokud zákon schválí Kongres a podepíše prezident, investiční a věřitelská role bank už nebude oddělena. Navíc budou banky smět poskytovat i pojišťovací služby.
Zástupcům amerického Kongresu a Bílého domu se podařilo dospět k historické dohodě, která by měla urovnat cestu k dlouho připravované reformě zákona o bankovnictví, pocházejícího z éry velké hospodářské krize třicátých let. Záko n je předložen ke konečnému schválení oběma komorám Kongresu a následovně k podpisu prezidentovi.
Dlouhé noční jednání zástupců republikánů a demokratů připravilo takovou verzi zákona, která vyhovuje oběma stranám a vyšla vstříc i požadavkům Clintonovy administrativy. Zákonodárci a zástupci vlády museli vyřešit především politicky ožehavou otázku Zákona o reinvesticích v komunitách (CRA), který zavazuje banky poskytovat půjčky v oblastech, kde žijí menšiny a lidé s nižšími příjmy, pokud zde také přijímají vkl ady. Nakonec poslanci dosáhli kompromisu. Banky, které požadavky CRA neplní, nebudou moci využívat nových možností.
Reformovaný zákon o bankách ruší ustanovení Glass -Steagallova zákona z roku 1933, který zakazuje bankám účastnit se upisování cenných papírů a obchodů s nimi. Rovněž se ruší zákon z roku 1956 oddělující pojišťovnictví a bankovnictví. Nový zákon požaduje po finančních institucíc h, aby písemně zákazníky seznamovaly s tím, jak ochraňují informace o stavu jejich účtů. Nefinanční firmy nebudou smět vstupovat do bankovního sektoru zakládáním spořitelen a záložen. Zákon rovněž určuje nově i pravomoci jednotlivých federálních a státních úřadů v dohledu nad celým finančním sektorem. Hlídacím psem tohoto sektoru bude centrální banka.
Zrušení legislativních zdí mezi aktivitami ních institucí uvolní podle analytiků cestu dalším fúzím ve finančním sektoru. Zřejmě vzniknou „finanční supermarkety , spojující bankovní služby s pojišťovnictvím a s obchodováním s cenným i papíry.
Finanční instituce archaický Glass-Steagallův zákon už stejně obcházely. Loni tak v USA vznikl například vzorový „supermarket spojením pojišťovny Travelers a banky Citibank do konglomerátu Citigroup.
Na informaci o dosaženém kompromisu reagovaly akcie amerických finančních domů 22. října viditelným vzestupem, velké zisky si domů odnesli zejména akcionáři Citigroup a její dcery Travelers Property Casualty Corp. a akcionáři středně velkých pojišťoven, u kterých se předpokládá, že se po změně stanou cílem převzetí.
Společnost Citigroup se má proč radovat. I když využila mezery v zákoně, americký Federální rezervní úřad (Fed) ji dosud nutil prodat pojišťovací operace do dvou až pěti let od fúze. S novelou má Citigroup po starostech. Je jasné, že nejv ětší tlaky na změnu zákona přicházely právě z tohoto bankovního gigantu. Dnes, když se ví, že zákon skoro jistě projde a účinnosti nabyde po půl roce, může Citigroup sloužit za vzor ostatním bankám. Má však výhodu ročního náskoku.
Výhodná by měla být modernizace zákona i pro zákazníky, jak zdůrazňují někteří předkladatelé nové verze. Podle Jima Leache, ředitele amerického domu House Banking, ušetří novelou američtí spotřebitelé patnáct miliard dolarů ročně. „Jde o mimo řádně spotřebitelsky orientovaný návrh zákona, prohlásil na tiskové konferenci Leach. Podle něj dojde s novelou zákona ke zvýšení konkurence a poklesu poplatků za bankovní služby.
Naopak Frank Torres, lobbista za unii spotřebitelů, která vydává časopis Consumer Reports, tvrdí, že v novém zákoně není nic, co by zaručilo nižší poplatky. Jiní obhájci spotřebitelů dodávají, že fúze povedou jen k tomu, že bankovní a dal ší služby se nahromadí v několika málo rukou, které budou moci svou pozicí na trhu diktovat ceny za služby a navíc získají přístup k osobním datům. Nemluvě o slabší vyjednávací pozici menších bankovních či pojišťovacích domů.
Proti úpravě zákona vystoupil šéf Fedu Alan Greenspan, který se obává, že bankovní pobočky se budou pouštět do spekulací na akciovém trhu. Raději by viděl, kdyby tyto transakce prováděly nebankovní holdingové afilace. „Nižší náklady na získání kapitálu dávají bankám konkurenční výhodu proti nebankovním finančním konkurentům a dovolují jim přijímat vyšší a nekontrolovatelná rizika, varoval Greenspan obchodní výbor sněmovny. Naopak ministr financí Robert Rubin a Clintonova administrativa jsou této úpravě zákona nakloněni. Shodují se však v principu na tom, že nový zákon je více než nutný, protože zastaralost legislativy z třicátých let brzdí rozvoj amerického bankovního trhu.
