Stavebním firmám z České republiky došla trpělivost. Je čas na odvetu.
Zní to jako zprávy z jiného desetiletí, jen role jsou nějaké pomíchané. Staveniště moravské firmy RD Rýmařov v Německu obsadí policie se samopaly. Obchodnímu řediteli české společnosti Gema Art Group hrozí ve Francii vazba kvůli administrativní nepřesnosti. Rakouské ministerstvo vydává výslovný pokyn, že o žádostech českých stavebníků mají úřady rozhodnout za každých okolností zamítavě. Německé firmy bezdůvodně zadržují českým dlužné peníze. Toto je stavební trh Evropské unie dva roky po našem vstupu.
Prosazují se v Libyi, v Rusku, na Islandu, v Polsku nebo Tunisku. Na mnohem zajímavějších trzích, například v Rakousku a Německu, si však jen tak neškrtnou. Dva roky po vstupu Česka do Evropské unie mají tuzemští stavebníci nulovou naději, že by tyto země dobrovolně zmírnily ochranná opatření, která si vymínily v přístupových smlouvách.
Lhostejno, že obavy německých a rakouských politiků ze záplavy levné české stavební síly se ukázaly jako neopodstatněné. Zkušenosti z Velké Británie, Irska nebo Švédska to dokazují, tyto země omezení nepřijaly a žádným hromadným výsadkem českých firem netrpí. Bariéry české stavbaře iritují, a proto usilují, aby si podobný bolehlav vypili u nás jejich zahraniční konkurenti.
Nevolníci.
Německý trh již české firmy prakticky opustily. Takzvaný kontingent pracovních sil, který nám Německo přiděluje, kolísá v posledních letech mezi zhruba 6500 a současnými 2500 zaměstnanci. Ve Spolkové republice však nyní pracuje jen zhruba 250 až 300 zaměstnanců tuzemských stavebních společností. Češi už několik let povolenou kvótu zdaleka nečerpají a označují tamní podmínky za vysloveně nevolnické. Ani v rámci povolení totiž nemohou vystupovat jako generální dodavatel zakázky a německé firmy, pro které mohou zajišťovat pouze subdodávky, je většinou oškubou tak, že si gratulují, když skončí na nule. „Neznám českou firmu, která by v Německu vydělala,“ potvrzuje prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Václav Matyáš.
Do Rakouska se naše stavební firmy vstoupit většinou ani nepokoušely. Rakušané jsou ještě tvrdší než Němci. Jejich zákony odkazují podnikání české firmy přímo do kategorie sci-fi. Zástupce ředitele teritoriálního odboru ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Hořák optimismem ani do budoucnosti nehýří. „U Německa a Rakouska se na rozdíl od Itálie, Belgie nebo Francie, které deklarovaly, že své trhy budou dále liberalizovat, nedá očekávat, že by omezení zrušily nebo výrazně zmírnily. Letos Evropské komisi pouze oznámily, že tak učinit nehodlají.“
Kdyby tyto země chtěly uplatňovat restrikce i pro další dvouleté přechodné období, které začne za tři roky, budou muset komisi prokázat tíživou situaci v nezaměstnanosti a riziko vážného narušení trhu práce, ovšem… „Oni si argumenty ale jistě najdou,“ soudí Hořák. Nekompromisní postoje těchto zemí si v praxi ověřily například společnosti Metrostav nebo RD Rýmařov (viz stranu xy).
Minová pole.
Ostatní země Evropské unie tak tvrdá ochranná nařízení jako Německo a Rakousko neuplatňují, zato jejich úřady vytvářejí minová pole pomocí desítek drobných nařízení, příkazů a obstrukcí, které staví cizí firmy do nekonkurenceschopné pozice. Přesvědčila se o tom například ve Francii restaurátorská firma Gema Art Group, jejíž ředitel se dokonce málem ocitl ve vazbě (viz stranu xz).
Thomas Müller ze Solvit centra (síť evropských organizací, jejichž úkolem je řešit mimosoudní cestou spory plynoucích z nesprávného používání evropského práva) upozorňuje jmenovitě na Nizozemsko, které ještě donedávna požadovalo po podnikatelích z nových členských států, aby si vyřizovali pracovní povolení pro své zaměstnance provádějící v zemi dočasné práce, přestože tento postup byl v rozporu s evropským právem. „Jedna česká společnost tam musela odmítnout zakázku, protože nemohla garantovat, že její zaměstnanci budou moci do země vyjet a stihnou ji včas,“ říká Müller. Solvit se obrátil na Evropskou komisi, která proti Nizozemsku zahájila řízení. Země nakonec tlaku podlehla a od konce minulého roku uplatňuje tzv. notifikační systém, který podnikatelům umožňuje pouze oznámit základní údaje o zakázce a pracovnících bez čekání na pracovní povolení. „Nizozemci nyní alespoň notifikaci velmi horlivě kontrolují. A když ji česká firma nesplní, dostane pokutu v řádech tisíců eur,“ upozorňuje Müller.
Oko za oko.
Z pohledu sektorových čísel žádné drama. Objem českého vývozu stavebních prací do zahraničí se dlouhodobě pohybuje v rozmezí 0,8 až 1,4 procenta, činí zhruba čtyři miliardy korun za rok z celkového výkonu tuzemského stavebnictví, který dosahuje výše zhruba 400 miliard. Kdyby se ochranářská opatření unie vůči českým stavbařům uvolnila, vzrostl by podíl vývozu na maximálně tři až pět procent, soudí ředitel SPS Milan Mašek. A stavbaři mají navíc dost práce doma, české stavebnictví vykazuje dlouhodobě velmi dobrou kondici.
Jenže německá a rakouská omezení patří k těm, která nás staví do pozice nerovnoprávného člena unie. A ze sídel velkých stavebních firem se ozývá volání pro odvetě. Konkrétně o vytvoření domácího ochranného valu před vetřelci ze západu. Paradoxní je to proto, že většinu firem, jež se za ochranářská opatření přimlouvají, vlastní zahraniční kapitál. Z velké „stavební pětky“ všechny. Skanska CZ patří stejnojmennému švédskému koncernu, Metrostav je součástí slovenského uskupení DDM, do Staveb silnic a železnic vstoupila Eurovia z francouzské skupiny Vinci, Strabag ČR je dokonce rovnou rakouský a ŽS Brno (dnes OHL ŽS) koupil španělský koncern OHL. Akvizice se ovšem uskutečnily již před lety, v Česku evropské koncerny „zdomácněly“ a evropské restrikce nyní považují za důvod k protiakci.
Ředitelé se zlobí
.
„Zahraniční firmy tu dlouhodobě investovaly, platí tu sociální a zdravotní pojištění, odvádějí daně,“ vysvětluje zmíněný paradox ředitel společnosti Hochtief VSB Tomáš Bílek, který patří právě k těm špičkovým manažerům, kteří by rozumnou a časově omezenou ochranu trhu uvítali. Václav Daněk, spolumajitel společnosti Tchas, jedné z posledních ryze českých velkých stavebních firem, která zahraničního investora teprve hledá, je razantnější. „Český stát by měl nějakým způsobem recipročně regulovat jejich přístup na náš trh do doby, než budou nastoleny rovné příležitosti,“ říká Daněk.
Ředitel Skansky CZ Zdeněk Burda upozorňuje na naprosto praktické dopady: „Když se účastníme výběrového řízení v zahraničí, obvykle není problém v ceně, kvalitě ani termínu, ale v nejrůznějších administrativních překážkách.“ Jak je tomu v případech opačných, vypočítává obchodní ředitel Metrostavu Pavel Pilát: „U nás soutěží o zakázku za tři miliardy zahraniční firma, která tu má jednoho obchodního zástupce, žádné zaměstnance, neplatí v Česku daně, nemusí školit zaměstnance, nenakupuje žádné stroje. Zakázku potom přerozdělí subdodávkami komukoliv a zisk končí za hranicemi.“ Stejná opatření, jaká praktikují země EU, by měla být podle něho prosazena do českých zákonů. Navrhuje jich čtrnáct (viz stranu xxxx). Metrostav se dokonce rozhodl vystoupit ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví, když minulý rok prezident svazu Václav Matyáš u kulatého stolu na výstavě ForArch údajně prohlásil, že vpuštění zahraniční konkurence na tuzemský stavební trh povede k poklesu cen.
Zdravá a dravá.
Ředitel SPS Miloslav Mašek konstatuje, že vstup nových firem do Česka po vstupu do EU zatím nebyl zásadní, stále častěji se ale hlásí do soutěží o veřejné zakázky. Dosud z tendrů sice obvykle odstupovaly, ale do budoucna lze čekat, že jejich počet a snaha proniknout na náš trh poroste. A právě toho se domácí firmy obávají. V soutěžích Ředitelství silnic a dálnic již některé zahraniční firmy, které si zřídily v Česku pouze obchodní zastoupení a využily referencí mateřských firem, uspěly. „Jejich přínos je diskutabilní, ale jeden kladný bod bych jim připsal. Agresivními cenovými nabídkami narušily roky zaběhnutý systém několika velkých společností, které byly schopny silnice a dálnice stavět, a konečně rozpoutaly opravdový konkurenční boj. Gentlemanské dohody skončily. Od té doby se firmy mezi sebou nekompromisně 'řežou',“ říká zdroj, který si nepřál být jmenován. Rozbuškou prý byla na začátku minulého zakázka na výstavbu silnice z Prahy do Pavlova za zhruba tři miliardy korun. Potřebné reference tehdy dodal vítěznému konsorciu německý koncern Heitkamp – Deilmann – Haniel, který v Česku do té doby vůbec nepůsobil. Názor státních institucí prozatím domácí stavební firmy nijak nešetří. Přemysl Michálek, poradce ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury, říká: „Konkurence je zdravá. Myslím si, že upravuje ceny na tržní úroveň, a tím nemyslím, že tržní znamená maximální. Cizí firmy ze zemí EU si stejně najímají na práce tuzemské zaměstnance. A 'domácí' firmy také přerozdělují zakázky subdodavatelům.“
Nemůžeme říci: Promiňte...
Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš letos ukazuje nespokojeným firmám přívětivější tvář než tu loňskou z ForArchu. „Začali jsme si uvědomovat, že se musíme zabývat ochranou českého stavebního trhu, byť v kontextu s legislativou, kterou ČR přijala v přístupových rozhovorech,“ říká.
Svaz proto vytvořil expertní tým, kterému však nezbylo než pouze konstatovat, že vytvářet bariéry volnému trhu nelze. „My nemůžeme říci: 'Promiňte, v přístupových jednáních jsme se spletli a teď to bude jinak.' Můžeme pouze hledat nástroje, jak to zahraničním firmám zkomplikovat, jak nastavit minimálně stejné podmínky, které dnes mají čeští podnikatelé,“ prohlásil Matyáš.
Tým proto vytvořil kvalifikační a klasifikační program, který stanovuje pravidla certifikace stavebního dodavatele. Návrh počítá s tím, že by zákon o zadávání veřejných zakázek stanovil povinnost všech účastníků soutěží prokázat se certifikátem vydaným českým certifikačním orgánem. To by ale svaz musel nejprve najít poslance, kteří by byli ochotni změnu zákona iniciovat. A sám Matyáš připouští, že to je v současné chvíli málo pravděpodobné.
Německá preciznost
Když se česká firma rozhodne pracovat pro německou společnost, musí pro každého svého zaměstnance získat pracovní povolení, poplatek činí 75 eur měsíčně. Firma nemůže počítat s výhodou nižších nákladů na práci, každému zaměstnanci musí vyplatit německou minimální hodinovou sazbu. Navíc musí za své zaměstnance odvádět příspěvek do tzv. dovolenkové pokladny ve výši zhruba 15,6 procenta z hrubých mezd, přitom doma platí za své zaměstnance sociální a zdravotní pojištění. Tím ovšem „vícenáklady“ nekončí. Německá firma strhává Čechům 15 procent z fakturovaných částek. Peníze mají sloužit jako jistina, kdyby firma neuhradila závazky vůči německému státu, tedy například daň z mezd nebo zisku. Německá firma by měla poté, co od státu dostane potvrzení, že se tak stalo, tyto peníze vyplatit. V praxi ovšem tento proces trvá i několik let, navíc některé využívají zdražené peníze k vydírání českých subdodavatelů. V oblastech, které mají vyšší než průměrnou nezaměstnanost, česká firma nemůže působit vůbec.
Pověstnou německou zásadovost poznala například tuzemská stavební společnost Metrostav. Přestože její předchozí subdodavatelská zakázka pro německou firmu dopadla neslavně, firma se pokusila minulý rok uspět u sousedů znovu. Domnívala se, že se nepříjemným omezením vyhne tím, že bude pracovat pro NATO. Hodlala se účastnit soutěže aliance na výstavbu ropovodu z Aalenu do Leipheimu. „Byl jsem přesvědčen, že v zakázkách NATO si jsou všechny členské země rovny,“ říká obchodní ředitel Metrostavu Pavel Pilát. Z dopisu spolkového úřadu práce ale zjistil, že se mýlil. „Česká stavební firma nemůže uzavřít smlouvu o dílo s žádným, jak veřejným, tak soukromým zadavatelem. Toto platí i pro projekty NATO v SRN,“ napsali mu němečtí úředníci. Metrostav proto podal žalobu k pracovněprávnímu soudu v Norimberku, žádného výsledku se zatím nedočkal. S problémy v Německu se potýkala i firma RD Rýmařov. „Po letech peripetií jsme tam raději založili dceřinou společnost. Stálo nás to 20 tisíc eur, ale konečně máme pokoj,“ říká ředitel firmy Jiří Pohloudek. „Dostávali jsme pokuty jako na běžícím pásu, několikrát nám dokonce staveniště obsadila policie se samopaly. Prostě dělali vše proto, abychom tam nebyli. Potom nám naznačili, že když začneme platit daně, budeme mít klid,“ vzpomíná Pohloudek.
Rakouský Kocourkov
V Rakousku se může česká firma na rozdíl od Německa účastnit i veřejných soutěží. Může i vyhrát, nesmí ale zaměstnat své tuzemské pracovníky, čímž pro ni logicky přestává být zakázka zajímavá. Rakouský národní zákon o zaměstnávání cizinců vyžaduje, aby firma požádala o tzv. povolení k vyslání pracovníků. Ale jiný paragraf této normy stanoví, že toto povolení se na stavební a příbuzné obory nevydává.
Společnost RD Rýmařov, která vyváží rodinné domy do celé Evropy, se odmítla před třemi lety smířit s tím, že rakouský pracovní úřad nepovolil jejím 17 montážníkům v zemi pracovat. Firma z podhůří Nízkých Jeseníků podala žalobu, která skončila až u Správního soudního dvora. Na verdikt, zda smějí její domky montovat v Rakousku čeští dělníci, čeká dodnes. Ředitel Jiří Pohloudek ve sporu o povolení pro své dělníky zatím neuspěl ani s argumentací, že sestavování domků je pouze služba, která je součástí výrobku, a nejedná se tedy o stavební činnost.
Rakouský právník Alexandr Wanke, který rýmařovskou firmu zastupuje, tvrdí, že soud by mohl na základě poměrně širokých předpisů rozhodnout v její prospěch, ovšem „všichni (také vysocí) úředníci, se kterými jsme o této věci telefonovali, otevřeně přiznávali, že věc má ve skutečnosti pouze politické pozadí. Především Spolkové ministerstvo hospodářství a práce udělilo všem AMS úřadům (rakouské pracovní úřady – pozn. redakce) výslovný pokyn, že se má za každých okolností rozhodnout zamítavě“. „Případ znám. Kladné rozhodnutí by znamenalo precedens. V řadě již stojí Slovinci s podobným problémem,“ říká zástupce ředitele teritoriálního odboru ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Hořák.
Francouzský ocet
Firmy, které chtějí podnikat ve Francii, musejí vyplácet svým zaměstnancům minimální francouzskou mzdu, která u dělníků dosahuje 1154 eur měsíčně, u techniků 2250 eur měsíčně. Česká společnost si musí také najmout oficiálního daňového poradce, od prvního dne práce odvádí daň z mezd a prokazuje, že byla vyplacena vykazovaná mzda. Stejně jako v německém stavebnictví musí firma platit zaměstnancům dovolenkovou pokladnu, výše poplatku dosahuje 25 procent vyplacených mezd.
Praktické zkušenosti s podnikáním v zemi galského kohouta má společnost Gema Art Group, která získala veřejnou zakázku na restaurování tržnice ve městě Avallon. Její dělníci se vedle polských instalatérů stali v předvečer hlasování o evropské ústavě hvězdami zpravodajství. Francouzská televize odvysílala šot o tom, jak berou místním práci. Kromě negativní popularity musel management řešit problémy na pracovním úřadě i prefektuře, při předávání technických listů Francouzi odmítali akceptovat materiály z Čech, které byly certifikovány podle evropských norem. „Vymýšleli si všechna možná legislativní i materiálová omezení. Vyžadovali striktně francouzský materiál, takže jsme museli nakupovat jejich sádrokarton, dokonce i protipožární dveře,“ vzpomíná výrobní ředitel Tomáš Fučík, který málem skončil ve vazbě za to, že nenahlásil zaměstnance na pracovním úřadě. Na zemi přesto nezanevřel. „Stále chceme na tamní trh pronikat. Nasbírali jsme řadu cenných zkušeností, ty nezískáte jinak, než že do toho po hlavě vlétnete,“ říká.
Protiútok obranou Metrostav navrhuje omezující opatření pro zaměstnávání zahraničních pracovníků v Česku. Inspiroval se administrativními opatřeními obvyklými v zemích Evropské unie.
1. Pracovní a pobytové povolení Zaměstnanci zahraniční firmy musí při práci delší než tři měsíce předložit následující doklady (viz Dánsko): ověřenou kopii pracovní smlouvy, doklad o popisu práce zaměstnance, doklad o dosaženém vzdělání, doklad o uznání tohoto vzdělání v ČR, doklady potvrzující kvalifikaci zaměstnance, výpis z rejstříku trestů nebo testy na AIDS. Doklady musí být v originálu, vše musí být přeloženo certifikovaným překladatelem v ČR a musí být ověřeno českým notářem.
2. Míra nezaměstnanosti vyšší než 10 procent Je-li v určité oblasti (okres, kraj) míra nezaměstnanosti vyšší než 10 procent, pracovní povolení občanům z nečlenských zemí EU se zásadně neuděluje. Cizinec z EU může v této oblasti pracovat déle než 3 měsíce za předpokladu, že se nenajde žádný Čech, jenž by mohl odpovídající činnost vykonávat (viz Nizozemsko).
3. Výše odměňování Zahraniční pracovníci musí obdržet průměrné mzdy vyplácené v českém stavebnictví a firma musí věrohodně dokázat, že se tak stalo. Potvrzení by měla udělovat česká daňově-poradenská firma (viz Spolková republika Německo, Francie, atd.).
4. Potvrzení o odvodu daní a poplatků českému státu Nutno kontrolovat.
5. Uznávání dosaženého vzdělání a kvalifikace u techniků Zvláště u občanů z členských zemí EU je třeba vyžadovat veškeré doklady oficiálně přeložené do češtiny, při zkoumání těchto dokladů postupovat nanejvýš obezřetně a pomalu (viz Chorvatsko). Veškerý tým vedení projektu musí být autorizován Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, musí projít stejnými zkouškami jako čeští inženýři a musí dobře ovládat český jazyk (viz Francie, Belgie).
6. Dodržování pracovně právních předpisů a předpisů na ochranu zdraví Dodržování těchto předpisů by měl přísně kontrolovat nezávislý orgán a při jejich sebemenším narušení by měl ihned zastavit stavbu (viz Francie, Německo).
7. Reference Reference je třeba uznávat za období do 1. 5. 2004 pouze u staveb provedených v Česku, po tomto datu možno i z jiných zemí, ale musejí být prokazatelně doloženy. Zadavatel by neměl uznávat reference mateřské a dceřiné společnosti uchazeče.
8. Podíl vlastních výkonů Zahraniční firma musí u veřejných zakázek provést minimálně 60 procent prací vlastní společností (viz Německo).
9. Podíl zahraničních pracovníků Když chce zahraniční firma v Česku zaměstnávat cizince, nesmí jejich podíl překročit 40 procent z celkového počtu v Česku zaměstnaných českých zaměstnanců (viz Německo). Znamená to, že když chce zaměstnat 40 cizinců, musí mít ve svém stavu v Česku zaměstnáno sto Čechů.
10. Smlouvy s dodavateli Zahraniční firma musí předložit u veřejných zakázek důkaz, že má nasmlouvány dodavatele (viz Chorvatsko, Slovinsko).
11. Přímá odpovědnost generálního dodavatele stavby Generální dodavatel stavby je právně odpovědný za to, že subdodavatelé dodržují veškeré předpisy a povinností (viz Německo).
12. Veškeré dokumenty v češtině Veškeré dokumenty, které zahraniční firma uplatní ve veřejné soutěži, musejí být v originále, přeloženy do českého jazyka certifikovaným překladatelem v ČR a ověřeny českým notářem (viz Chorvatsko, Slovinsko).
13. Nutná registrace Zahraniční stavební firma se musí před začátkem činnosti v ČR registrovat u příslušných českých orgánů (viz Belgie, Holandsko).
14. Zahraniční stavební firma nesmí být partnerem veřejného investora Může být pouze subdodavatelem české stavební firmy (viz Německo).
