Propojení Aliatelu a Českého Telecomu bude precedentem
Lidé, kteří se těšili na ovoce, jež přinese uvolnění trhu v oblasti hlasové komunikace, si zatím mohou nechat zajít chuť. Český Telecom sice státem zaručenou exkluzivitu v první vteřině nového století de iure ztratil, ve skutečnosti se však nic nezměnilo. Vnitrostátních hlasových služeb alternativních operátorů zatím stále nelze využívat. Bez spojení není telefonování. Že si operátora nebudou moci v roce 2001 vybírat české domácnosti, s tím se již veřejnost smířila (poslanci ČSSD a ODS v novém telekomunikačním zákoně prosadili odklad služby volba operátora až na rok 2002). Nikdo ovšem nečekal, že průtahy zažijí i velcí zákazníci, k nimž se novým telekomunikačním firmám již vyplatí budovat vlastní přístupové linky. Zatím žádný ze začínajících provozovatelů totiž nedokázal s Českým Telecomem podepsat propojovací dohodu. Bez ní je působení na trhu nemyslitelné (uživatelé služeb alternativních operátorů by se k zákazníkům Českého Telecomu nedovolali). Předseda regulačního Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) David Stádník říká, že sice nedoufal v nějaký překotný start liberalizace, ale ani on není z nynějšího mátožného stavu příliš nadšen. „Očekával jsem, hlavně ze strany nových operátorů, větší tah na branku, větší razanci. Zatím z nich není příliš cítit chuť na trh rychle vstoupit, vyjadřuje své úvodní pocity. Tři měsíce nestačily. Relativně nejdále ve vyjednávání s Českým Telecomem je společnost Aliatel, která požádala o uzavření smlouvy 1. října 2000. Přesně na Silvestra skončila bez výsledku zákonná devadesátidenní lhůta, vyhrazená pro vzájemnou dohodu. Firmy měly rozdílné názory na klíčovou část smlouvy, cenu za propojení. Aliatelu stejně jako dalším operátorům se nelíbily ceny navržené Telecomem v jeho referenční nabídce, které byly prý třikrát až čtyřikrát vyšší, než je běžné v Evropské unii. Dne 27. prosince Český telekomunikační úřad zveřejnil takzvané Cenové rozhodnutí, způsob výpočtu cen za propojení metodou plně alokovaných nákladů. Aliatel a Telecom začaly minulý čtvrtek ráno jednat o tom, zda lze pomocí této metodiky ke vzájemné dohodě dojít, či ještě zkusit jiné možnosti. Z vyjádření Davida Stádníka ovšem vyplývá, že firmy mají již pouze několik málo dní na to, aby společnou řeč našly. Jestliže se tak nestane, ČTÚ v souladu se zákonem direktivně určí cenu, a to právě podle své metodiky. Prohlásí, kolik je Aliatel povinen platit Telecomu za hovor, který byl započat v síti Aliatelu a ukončen v síti dominantního operátora, a stejně tak, kolik zaplatí Telecom svému rivalovi za opačný směr hovoru. Viceprezident Českého Telecomu pro sítě Petr Slováček odhaduje, že je možné se s Aliatelem dohodnout během čtrnácti dnů. Tisková mluvčí Aliatelu Martina Kemrová se zatím nechtěla k možnosti dohody vyjadřovat, jelikož ceny obě strany teprve kalkulují. Dohoda s Aliatelem bude precedentem pro vyjednávání i s dalšími alternativními operátory. „Naše strategie je taková, že ceny by měly být pro všechny stejné, či téměř stejné, podotkl ředitel Telecomu pro služby sítí Pavel Jiroušek. Další, prosím. Adepty na uzavření propojovací smlouvy jsou i firmy Contactel, Dattel a Globix, které Telecom o uzavření dohody požádaly několik dní po Aliatelu. Také jim zákonná lhůta pozvolna dobíhá. Licenci na provozování telekomunikační sítě a poskytování služeb od ČTÚ ještě obdržely společnosti Callino, GTS a Kiwwi. Ty však zatím o uzavření propojovací dohody nepožádaly. Generální ředitel Contactelu Michal Čupa k metodice výpočtu cen, předložené Stádníkovým ČTÚ, říká, že tento postup je žádoucí: „Zužuje totiž prostor, ve kterém se můžeme, či spíše musíme dohodnout. Cesta ke shodě bude ale ještě složitá, minimálně několik dní potrvá. Šéf Contactelu lituje že metodický pokyn úřad nezveřejnil dříve, tvrdí, že jednání by to určitě usnadnilo. Čupa si také stále myslí, že vhodnější metodou výpočtu by byl benchmarking, vycházející z cen na již liberalizovaném západoevropském trhu. Generální ředitel společnosti GTS Milan Rusnák v metodice ČTÚ schůdnou cestu k dohodě nevidí: „Připravujeme dopis, v němž poukazujeme na řadu nedostatků. Jak upozorňuje, například operátoři, kteří teprve na trhu začínají, by podle metodiky měli při kalkulaci cen vycházet ze svých byznysplánů a náklady vztáhnout k plánovanému objemu telefonního provozu. „Ovšem začínající operátor musí nakoupit multiplexory, ústředny a mnoho dalších věcí. Náklady tedy budou enormně vysoké, kdežto provolaných minut v počátku velmi málo. Nákladová cena za propojení by tak mohla být v nesmyslné výši, možná až několika desítek korun za minutu hovoru. Rusnák si myslí, že by proto stačilo, kdyby příslušnou tabulku dle metodiky vyplnil pouze Telecom a z jeho nákladů se vycházelo. „Ceny by stejně měly být reciproční, poznamenává. Zároveň by šéf GTS pokládal za vhodné, aby ČTÚ stanovil určité cenové stropy, které dominantní operátor nesmí překročit.
