K o l e k t i v n í i n v e s t o v á n í
Rokem kolektivního investování by se mělo stát letošních dvanáct měsíců. Sektoru otevřených podílových fondů věští mnozí odborníci světlé zítřky a vycházejí přitom z fantastických loňských výsledků. Je však otázkou, zda mezi správci úspěšných subjektů zůstanou i nadále ty investiční společnosti, které přijdou o svůj kuponový byznys.
Co se tedy letos asi stane a jak by mohl v blízké budoucnosti vypadat byznys fondů, který mnozí označují za nejperspektivnější finanční odvětví u nás?
Úžasné nárůsty aktiv
Ačkoliv se to možná zdá neuvěřitelné, loňský rok přinesl i přes kruté pády na českém akciovém trhu obrovský nárůst prodeje podílových listů otevřených fondů. Podle informací připlynulo v roce 1998 do tohoto sektoru nově deset miliard korun. Celkový objem aktiv existujících otevřených podílových fondů spravovaných českými subjekty přitom dosahuje sumy zhruba osmnácti miliard korun. Loni občané, případně firmy, vložili do tohoto byznysu téměř dvakrát tolik než ve dvou předchozích letech dohromady.
Odkud se tedy najednou vzal tak obrovský zájem o zdiskreditovaný sektor trhu? Bude tento trend i nadále pokračovat? Čísla mluví jasně. Jestliže u nás svěřilo své úspory do rukou fondů kolem jednoho procenta obyvatel, v Evropě je to kolem dvaceti a v USA dokonce čtyřiceti až padesáti. „Jdeme do Evropské unie a je tu prostě velký potenciál růstu, říká například náměstek generálního ředitele IKS Komerční banky Jiří Chroustovský. Český občan je však k fondům po kuponových, litoměřických a dalších zkušenostech dost nedůvěřivý. Výsledky loňského roku na první pohled mohou vyvolat dojem, že se tento přístup mění. Pohled na strukturu přírůstků však dává tušit, že příčiny jsou spíš ve změně nabídky investičních společností.
Od akcií k úrokům
Rozdíl v úspěšnosti prodejů podle jednotlivých fondů jednoznačně ukazuje, že příčinou příchodu nových investorů a nových peněz není změna náhledu na kapitálový trh. Akcie jsou nadále zapomenuty jako méně slušná varianta žetonů do rulety. Lidé zabrali na nové marketingově propracované produkty, zaměřené na peněžní trh a zaštítěné kamennými institucemi. Vedle toho se znovu objevil fakt, že penzijní připojištění s příspěvkem nastaveným podle kupní síly české koruny roku 1994 už nové klienty přitáhnout nemohlo a růstové možnosti stavebního spoření jsou podle odborníků rovněž vyčerpány.
Fondy peněžního trhu se na celkových prodejích mezi občany podílely loni plnými šedesáti procenty, tedy šesti miliardami korun. Nikoho nepřekvapí, že v čele tohoto proudu stanul Sporoinvest. Pro ilustraci, na konci září loňského roku měl v aktivech tři a půl miliardy korun. Teď už je jich zhruba pět. Největšího zhodnocení přitom loni dosáhly fondy dluhopisové, které rovněž nabízejí poměrně malé riziko znehodnocení investice. Jenže dluhopis je na rozdíl od vkladu neznámé a pro občana nedůvěryhodné zvíře a Sporoinvest dosáhl loni také mimořádně dobrého výsledku, zhodnotil peníze svých investorů o 14,7 procenta. Naopak na chvostu se ztrátami díky turbulencím na světových trzích a dvacetiprocentnímu poklesu tuzemského akciového burzovního indexu PX 50 se ocitly fondy specializované na akcie. Proto se do nich také nikdo nehrne. A na růžích ustláno nemají ani smíšené fondy. Mezi nimi se co do prodejů stále výrazně prosazuje v podstatě jen Pioneer.
Kdo bude spravovat naše peníze?
Tyto skutečnosti jasně naznačují, že na českém trhu kolektivního investování dochází k novému rozdávání karet. Velké bankovní investiční společnosti přijdou v nejbližších letech o většinu svého byznysu, protože otevřou kuponové fondy a podílníci jim je v rámci inkasování pomyslných diskontů vyberou. A podoba kapitálového trhu dává tušit, že to v korunovém byznysu nebudou mít lehké. Na zdejším malém akciovém rybníčku se totiž fond neuživí. Czech equity funds prostě patří minulosti. Do zahraničí se bez zázemí a zkušeností jde hůř a dráž, než to dokážou firmy, které tam léta působí, případně jejich dcery, které mají know - how zadarmo.
Takže zbývají právě fondy peněžního trhu. Ale i zde mají české investiční společnosti nevýhodu. Na rozdíl například od brokerských firem nesmějí spravovat fondy registrované v zemích s nižšími daněmi. A to znamená oproti například fondům Wood & Co. či ING automatické znevýhodnění. Jestliže si Sporoinvest, ale nakonec i IKS peněžního trhu připsaly slušný přírůstek investorů, má to jediný důvod. Jmenuje se dostupnost pro drobné klienty. V té by mohla spočívat jejich budoucnost.
Zahraniční fondy jen pro velké
„V České republice se zřejmě bude objevovat stále více případů prodejů zahraničních fondů, které zde nebudou mít úřad a budou působit jinak než marketingově, říká k tomu portfolio manažer Pioneer Trustu Vladimír Fichtner. Přidává příklad své mateřské Pioneer Group z Bostonu. Ta má v Evropě fondy zaregistrované jen v Irsku a prodává je po celém kontinentu, přičemž dceřiné investiční společnosti má jen ve východních zemích. „Tyto fondy jsou ale postavené na kupní sílu vyspělých západoevropských zemích. Tomu odpovídají fixní poplatky za vedení účtu i hranice pro minimální objem investice. A to je může pro drobné klienty v České republice učinit nedostupnými, dodává k tomu, proč by měly přežít i domácí investiční společnosti, které si své parametry mohou nastavit podle zdejších potřeb.
Přibližování se Evropské unii navíc časem přinese i změnu daní a zákona o investičních společnostech a fondech, které odstraní část daňového znevýhodnění domácích subjektů. Neodstraní ale nedostatek jejich zkušeností se světovými trhy a potřebu platit si pro investice na nich poradce, a tak se zdá, že všechno směřuje k fenoménu posilování fondů peněžního trhu.
Hledání drobné klientely
Otázkou je, zda domácí investiční společnosti ochuzené o kuponové fondy (viz tabulka) skutečně udrží svá aktiva nad hranicí rentability. Za tu se často považuje 500 milionů korun. Jinou hranici má ale firma s pětadvaceti a jinou se stovkou zaměstnanců. A máte-li deset fondů, které díky jejich historii nemůžete sloučit, potřebujete na stejnou velikost spravovaného majetku více lidí, než když máte jeden. Zásadní otazník ale také představuje schopnost či neschopnost skutečně využít retail mateřské banky. Příběhy českých fondů ukazují, že Pioneer bez mateřské banky v každém městě prodává lépe než ti, kteří ji mají. Dobře si co do objemu spravovaného majetku vede i Citicorp, ten se ale soustřeďuje spíše na větší klienty.
O tom, že o budoucnosti ve velkých společnostech přemýšlejí, svědčí i fakt, že například v SIS a První investiční snížili vloni zhruba na polovinu stav zaměstnanců.
Investičním fondům zvoní hrana
Otevírání fondů se zdá býti skutečně za dveřmi. V podstatě jej zdržuje jen Komise pro cenné papíry, která se nemůže rozhoupat s vydáváním příslušných povolení. Dosud třeba nerozhodla o otevření mamutího SPIF Českého, který o to zažádal již v polovině loňského roku.
Předpokládané horizonty dobrovolného otevření oznámila již řada velkých fondů, naposledy například fondy ve správě Investiční kapitálové společnosti Komerční banky. Předpokládané datum otevření IPF KB je první červenec 2000. Srážka při odkoupení by měla činit na tuzemské poměry vysokých 10,5 procenta. Datum otevření podílového fondu PF IKS KB Plus je vedením fondu stanoveno už na první únor 2000. Srážka při odkupu by měla činit zpočátku 12,5 procenta.
Náš časopis má k dispozici materiál Komise pro cenné papíry, jenž je jakýmsi předběžným seznámením veřejnosti s tím, jak hodlá komise v procesu otvírání zhruba postupovat.
Pokud jde o dobrovolnou přeměnu investičního fondu, nebude ji komise pravděpodobně schvalovat, pokud ve lhůtě šesti měsíců od odhlasování přeměny na valné hromadě nedojde k uvedení majetku do stavu, který bude zárukou pro podílníky, že nebudou při zpětném odkupu poškozeni. Proto bude komise postupovat při dobrovolném otevření takto:
Když při předložení žádosti o otevření fondu bude majetek fondu připraven na otevření a statut fondu bude v souladu s požadavky komise, pak se předpokládá schválení přeměny ve lhůtě 30 dnů od podání žádosti.
Když nebude majetek fondu připraven na otevření, ale projekt přeměny bude obsahovat maximálně šestiměsíční lhůtu od data konání transformační valné hromady pro uvedení majetku do likvidní podoby, bude maximální lhůta pro přerušení správního řízení šest měsíců.
Při povinném otevření fondu, tedy v případě, že fond překročí zákonem povolené limity pro diskont, navrhuje komise následující postup:
Představenstvo svolá do 30 dnů od naplnění podmínek pro povinné otevření valnou hromadu a ta bude muset proběhnout do 60 dnů. Když hromada schválí projekt přeměny v souladu s požadavky komise, fond předloží žádost o otevření a majetek fondu bude připraven na otevření, pak se předpokládá schválení přeměny do 30 dnů od podání žádosti.
Když bude projekt přeměny obsahovat maximálně tříměsíční lhůtu na zpeněžení majetku, pak komise přeruší správní řízení na tři měsíce.
V ostatních případech komise zahájí správní řízení s investičním fondem ze své iniciativy a uloží svolat valnou hromadu. Když to nepůjde, zavede nucenou správu a o otevření rozhodne nucený správce. Když komise usoudí, že přeměna investičního fondu na otevřený je neúčelná, může přistoupit k odnětí povolení fondu s jeho následnou likvidací.
