Česká republika souhlasí s Čubajsovým plánem
Ministr financí Pavel Merlík v neděli večer v tichosti odletěl na otočku do Moskvy. Doprovází jej náměstek Ladislav Zelinka. Cesta se připravovala delší dobu, aniž se veřejně hovořilo o jejím účelu. Jedná se o splácení ruského dluhu. Moskevská cesta obou pánů je významná proto, že by měla znamenat průlom v úsilí české strany rozpohybovat tuto zamrzlou pohledávku, která dnes včetně úroků činí přes tři a půl miliardy dolarů. Podle informací týdeníku EURO česká delegace odletěla s cílem uzavřít dvouletá jednání o Garančním fondu. Do něj by měla ruská vláda vložit tři sta milionů dolarů (o ně by se snížil dluh), které by sloužily jako jistina Exportní garanční a pojišťovací společnosti pro plnění případných pojišťovacích událostí při exportu do Ruska. Oživení vzájemného obchodu by bylo rozvojovým impulsem pro tuzemskou výrobní sféru a v konečném důsledku by mělo mít i příznivý vliv na státní rozpočet. Týdeníku EURO je známo, že Mertlík při únorovém přijetí ruského ministra zahraničí Igora Ivanova u Miloše Zemana informoval, že projekt Garančního fondu už je věcně dohodnut a čeká na schválení ruskou vládou. Celý dluh. V Moskvě je ale ve hře i další, ještě významnější věc: dohoda o urychleném splácení podstatné části, možná celého ruského dluhu. Do této delikátní záležitosti je i na ministerstvu financí zasvěceno jen několik lidí a všichni drží jazyk za zuby. Informace, které má týdeník EURO k dispozici, jsou syntézou řady dílčích poznatků a na jejím základě lze učinit některé závěry. Ty se ve většině bodů shodují s údaji zveřejněnými ve vlivném ruském deníku Kommersant, který pravděpodobně těžil z indiskrece ruských vyjednavačů. Základem české strategie je vyvedení dluhu z režimu mezistátních pohledávek regulovaných rozhodnutími Pařížského klubu věřitelských zemí a převedení do volnějšího režimu soukromoprávních závazků. To by znamenalo získat peníze dříve než v dosud mlhavě předpokládaném horizontu několika desetiletí, ale pochopitelně nikoliv celou částku, nýbrž jen její část. Bez letadel. V průběhu jednání, která intenzivně probíhají zhruba třičtvrtě roku, se na stole v různém stadiu rozpracovanosti objevilo několik variant postupu. Ne všechny vznikly z iniciativy české strany a ne všechny byly předmětem oficiálních jednání. Je například takřka jisté, že zvenku, od lucemburské firmy Energo Finance, přišla nabídka na splácení dluhu prostřednictvím dodávek letounů MiG 29. Na významu tato záležitost paradoxně nabyla poté, co ji na stránkách deníku Právo dvakrát využil, patrně ve vlastním mediálním zájmu, předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Petr Nečas. „Nikdy jsme žádný obchod s letouny nedojednávali a pochopitelně ani dojednávat nehodláme. Nemontujeme se do strategických vojenskopolitických záležitostí, uvedl tiskový mluvčí ministerstva financí Libor Vacek. Dva návrhy. Podle informací týdeníku EURO dominovaly česko–ruským jednáním dva možné způsoby splácení dluhu: transformace do mezinárodně obchodovatelných finančních instrumentů (státních dluhopisů), anebo převedení dluhu na podnikovou úroveň. První vznikla na ministerstvu financí, druhá je z Ruska a spočívá v tom, že by byl dluh splácen z výtěžku dodávek ruské elektřiny do třetích zemí (viz Někdo má na tom zájem, EURO 1/2001). Při prosazování první varianty měl údajně Mertlík podporu Stanislava Grosse, druhou preferoval Úřad vlády a osobně Miloš Zeman i Jan Kavan. Jeden návrh. Z informace velmi seriozního zdroje však vyplývá, že do Moskvy odjela delegace ministerstva financí jen s jednou variantou. To potvrdil i náměstek Zelinka, jehož rozhovor s týdeníkem EURO probíhal takto: „Co budete prosazovat v Moskvě? „Máme připravenou určitou variantu. „Mluvil jste v jednotném čísle? „Ano. Děkuji vám za zájem. Je pravděpodobné, že onou variantou je splácení dluhu elektřinou, kterou by vyvážela ruská společnost JES (Jednotný energetický systém), v jejímž čele stojí někdejší vicepremiér a ministr financí Anatolij Čubajs. Ten sám, ještě ve státních funkcích, s podobným plánem přišel. Prostředníkem ve vztahu k České republice by byla u nás registrovaná společnost Falkon Capital, kterou údajně řídí člen dozorčí rady Hans Peter Moser. Jako člena představenstva uvádí obchodní rejstřík v současné době Jozefa Čimboru, v dozorčí radě dále figuruje Bohuslav Požár a Beat Urs Moser. Podle ruských zdrojů však za firmou nadále stojí její zakladatelé, občané bývalého Sovětského svazu Paata Mamaladze, Aristakes Alaverdian, Važej Kiknavelidze a další. Zemanův zájem. Týdeník EURO má k dispozici velmi důvěryhodný záznam o jednání Ivanova s premiérem Zemanem a dalšími českými představiteli. Zeman mimo jiné prohlásil, že při řešení ruské zadluženosti je česká strana připravena souhlasit s těmi zprostředkovatelskými firmami, které odsouhlasí ruská strana, a jako příklad výslovně uvedl Falkon Capital. Řekne–li ruská strana ano na Falkon Capital, měl Zeman dále uvést, nebude s tím mít potíže ani česká strana. Ivanov slíbil, že po návratu do Moskvy bude o věci informovat premiéra Michaila Kasjanova. Ten však má patrně i tak dost informací, protože loni v listopadu jednal se Zemanem šéf Úřadu vlády Ruské federace Igor Šuvalov a český premiér tehdy možnost splácení dluhu z výtěžku exportu ruské elektřiny sám navrhl. Ruská strana byla překvapena, protože krátce předtím stejný návrh, s nímž přišel ruský ministr financí Alexej Kudrin, Zeman smetl ze stolu. Třiadvacet procent. Podle dřívějších informací ministerstvu financí vadilo na nabídce Falkonu Capital především to, že počítala s osmnáctiprocentní výtěžností, což je na podnikovou pohledávku málo. Odborníci tehdy hovořili o pětadvaceti až třiadvaceti procentech jako o optimu. Návrh, s nímž odjel Mertlík do Moskvy, počítá podle informací týdeníku EURO právě s třiadvaceti procenty. Ze tří miliard dolarů to představuje 690 milionů, převedeno na koruny asi 27 miliard.
