Zbyla nám Věra

Kromě pasivních radarů už nemají cizí tajné služby v Česku co ukrást

Americké zbrojovky a firmy vyrábějící citlivé technologie loni nahlásily úřadům 971 případů podezřelých kontaktů s možnými zahraničním špiony. Ze statistiky kontrarozvědného odboru Obranné bezpečnostní služby Pentagonu vyplývá, že nejvíce zájemců o americká zbrojní tajemství pochází z Asie. A také že zahraniční agenti usilují především o speciální informační systémy, leteckou techniku, lasery a senzory. O Česko až takový zájem není. Zpravodajští experti se shodují na tom, že prakticky jediné, co by se tu dalo „ukrást“, je technologie legendárních pasivních radarů Tamara a Věra.

Byli jsme dobří.

Americké zbrojovky posílají svá hlášení o podezřelých aktivitách zahraničních špionů Pentagonu dobrovolně. Jejich počet přitom každoročně narůstá, za dvě naposled měřená období (2004 a 2005) například o třiačtyřicet procent.
Obdobný zájem zahraničních rozvědek budil kdysi i československý zbrojní průmysl. Byli jsme dobří ve výrobě cvičných letadel, vojenských automobilů i těžké tankové techniky, dělostřeleckých raketových a ručních malorážových a velkorážových automatických zbraní a ve vývoji radiolokačních prostředků.
Nyní už českým firmám zabývajícím se zbrojní výrobou zřejmě takový zájem zahraničních rozvědek nehrozí. „Co tu stojí za to chránit? Složky protichemické ochrany, pasivní radary… Jinak tu vlastně už vůbec nic není,“ řekl týdeníku EURO ředitel Vojenského zpravodajství ministerstva obrany Miroslav Krejčík. „Ten stav odpovídá výši investic do výzkumu a vývoje… Navíc jsme prošli privatizací, celá řada trhů byla po roce 1989 vyklizena. Ani v podnicích, které spadají přímo pod ministerstvo obrany, už nic moc nevzniká. Spíše nakupují zvenku a kompletují. Takže úroveň jejich vlastní vývojové základny nás ani příliš nenutí něco chránit,“ dodává generál Krejčík.
S tím souhlasí i Krejčíkův předchůdce Jiří Růžek (později řídil i civilní Bezpečnostní informační službu - pozn. redakce). „Česká armáda se v 90. letech redukovala, a nebyla tudíž většinou ani zadavatelem, ani odběratelem nových zakázek. Následoval velký výprodej toho, co mělo nějakou hodnotu. Samostatný výzkum a vývoj většinou skončil nebo fúzoval s nějakou zahraniční společností… Nevzpomínám si, že bychom na rozdíl od USA a dalších států v uplynulých letech investovali do výzkumu a vývoje moderních zbraňových systémů,“ říká bývalý šéf vojenské i civilní kontrarozvědky Růžek. A dodává: „Zkuste si odpovědět, co v Čechách špionovat? Pokud se mýlím, tak se omlouvám. Možná se najde někdo, kdo bude tvrdit, že máme nějaká skrytá a úžasná tajemství, ale já o tom vážně pochybuji.“ Tajné služby se proto nyní zabývají spíše ochranou zahraničních zbraňových technologií - například nadzvukových letounů Gripen -, k čemuž se stát při jejich koupi smluvně zavázal.

Zpackaná privatizace.

Jak to tak vypadá, z někdejších vojenských supertajných technologií Česku opravdu zůstal jen pasivní radar Věra. Ten přitom vyrábí pardubický podnik Era, který nedávno převzala malá americká společnost Rannoch Corporation, firmička bez jediné zakázky od Pentagonu. Generál Krejčík ale říká: „My prostě nemůžeme zabránit tomu, aby nějaká soukromá firma byla prodána nebo aby do ní vstoupil zahraniční kapitál.“ Odborníci hovoří o velkém štěstí, že armáda v minulosti investovala právě do vývoje radaru několik set milionů korun, a to jí umožnilo citlivou technologii si smluvně pojistit. Era prý proto může prodat „železo“, tedy vlastní radarové zařízení, prakticky komu se jí zachce (kromě embargovaných zemí), ovšem software potřebný k neuvěřitelně přesnému rozpoznávání civilních i vojenských letadel má prý stát plně pod kontrolou. „Jde opravdu o jedinečnou technologii,“ říká ředitel Vojenského zpravodajství Krejčík, „v oblasti pasivní radiolokace máme ještě stále strategický náskok před ostatními. Ztráta kontroly by mohla pro Českou republiku znamenat značné bezpečnostní riziko.“ V minulosti přitom mnoho nechybělo a pardubické radary mohly skončit v nepovolaných rukou. V průběhu několikrát opakované a několikrát „zpackané“ privatizace původního výrobce - Tesly Pardubice - totiž stály již dokončené radary Tamara prakticky bez dozoru na dvoře výrobního podniku. A světová média informovala o tom, jak se o unikátní českou radarovou techniku zajímají Irák, Severní Korea, Čína… Ten příběh měl nakonec poměrně šťastný konec. Tesla se sice rozpadla, ale někteří z jejích odborníků se rozhodli založit vlastní společnost a pokračovat ve výzkumu a výrobě. Vznikla Era Pardubice. Podařilo se jí vyvinout menší, ale ještě účinnější verzi radaru, který je nyní na trhu pod jménem Věra. Současní majitelé firmy tvrdí, že objednávky od Pentagonu a států NATO jsou na dohled.

Na řadě jsou mozky.

Tuzemský zbrojní a bezpečnostní průmysl je stále ještě v krizi. Je evidentní, že zatím „nerozchodil“ porevoluční „sametovou konverzi“. Avšak zlaté české ručičky - nebo spíš hlavičky - pomalu začínají přicházet s vlastními originálními nápady, které by se mohly dostat do hledáčku zahraničních špionážních agentur. Kupříkladu Vojenská tajná služba dala dohromady tým lidí, kteří se zabývají počítačovou hlasovou analýzou.
„Mohu potvrdit, že se s určitými úspěchy zabýváme porovnáváním vzorků hlasů, hlasovou analýzou,“ přiznává generál Krejčík, „dnes už umíme velmi dobře rozpoznat minimálně pět světových jazyků a v reálném čase z nich vypreparovat klíčová slova. Je sice pravda, že některé země jsou s vývojem takových systémů ještě dál než my, ale i my jsme se už dostali dost daleko.“ Tajné služby požívají systémy pro analýzu hlasu například při odposlechu telefonních rozhovorů. Při vyslovení určitého slova, například „bomba“ nebo „bin Ládin“ se zařízení automaticky aktivuje a upozorní obsluhu na podezřelý rozhovor.
Vývoj probíhá přímo v přísně chráněných objektech vojenské tajné služby, takže riziko krádeže či špionážního průniku je minimální. Co ale v místních podmínkách hrozí spíše, jsou krádeže nedoceněných mozků. „Když tady bude někdo chtít získat nějaký výjimečný nápad, prostě přeplatí jeho autora. Nabídne mu podmínky, kterým neodolá,“ tvrdí další zpravodajský zdroj týdeníku EURO.

Podval:
USA Pentagon se brání Zájem cizích špionů o americké zbrojní technologie neustále roste O tajemství amerických zbrojovek a dalších dodavatelů Pentagonu se loni zajímali špioni ze 106 zemí světa. Bezmála třetina z nich pocházela z oblasti východní Asie, především z Číny. Agenti jevili největší zájem o informační a komunikační systémy pro velení a řízení vojsk a přenos citlivých a zpravodajských dat. Vyplývá to z právě dokončené zprávy Trendy průmyslové špionáže v americkém zbrojním průmyslu, kterou vypracoval kontrarozvědný odbor Obranné bezpečnostní služby Pentagonu.
Bezpečnostně prověření kontraktoři Pentagonu mají upozornit úřady na všechny podezřelé kontakty a žádosti o informace. Loni odeslali na ministerstvo obrany hned 971 varovných hlášení. Experti Obranné bezpečnostní služby z nich „vypreparovali“ zajímavé informace. Ve své zprávě ale nejsou záměrně úplně konkrétní, neuvádějí například jména „nepřátelských“ států nebo ohrožených firem. Z analýzy všech kauz mimo jiné vyplynulo, že cizí agenti se nejčastěji (34,2 procenta případů) pokoušejí dostat k utajovaným datům tím nejjednodušším způsobem: prostě o ně požádají. E-mailem, poštou nebo telefonem. „Kdyby na své velmi specifické a detailní otázky měli dostat uspokojivou odpověď, musela by zákonitě obsahovat citlivé, nebo dokonce utajované informace,“ konstatuje se ve zprávě.
Další účinnou metodou (32,2 procenta), jak získat přístup k strategickým informacím, je nákup celé firmy. Úřady nemají šanci takovému převzetí - když nemohou předem dokázat úmysl překročit zákon - prakticky nijak zabránit. Posléze zjistí, že se citlivý výrobek dostal do rukou jiného státu.
„Nabourávání“ počítačových sítí hackery zaměstnávanými tajnými službami už kupodivu takovou oblibu nemá. Vyskytlo se pouze v pěti procentech případů.
Většinu cizích agentů vyslaly a řídily přímo úřady „nepřátelského“ státu. Často se například stává, že jako špion působí na americké půdě vojenský atašé zahraniční ambasády. Některé rozvědčíky ale do Spojených států nasadily konkurující firmy. Jejich přímou vazbu na státní tajnou službu se nepodařilo prokázat. Analytici také zjistili, že cizí špioni měli loni největší zájem (21,8 procenta) o komunikační a informační systémy, například taktické radiostanice, satelitní komunikační systémy, systémy počítačové simulace a systémy GPS. Následuje kategorie laserových a optických technologií, jako jsou systémy nočního vidění a měřicí prostředky založené na laserovém paprsku.
K překvapivému zjištění došlo u kategorie letecká technika. Zatímco v roce 2004 se o ni cizí zpravodajci prakticky nezajímali (osm procent všech případů), v roce 2005 se aktivity cizích rozvědek v tomto sektoru bezmála zčtyřnásobily (31 procent).
Ve zprávě je pro ilustraci a asi i pro odstrašení uvedeno i několik skutečných špionážních historek s (alespoň pro Ameriku) dobrým koncem. Například jak cizinka-agentka svedla amerického překladatele, vylákala z něj heslo do jeho počítače a následně se nabourala do sítě jeho firmy. Po jejím odhalení nalezli počítačoví odborníci v celém systému stopy po aktivitách tajné služby. Nebo jak zaměstnanci firmy na vyvolávání filmů ohlásili nález podezřelých fotografií, na kterých byly obří satelitní antény a satelitní snímky. Šlo o práci agenta cizí rozvědky, který fotografie pořídil z okna sousední kanceláře. Stalo se dokonce i to, že zaměstnanec významné americké zbrojní firmy objevil po obchodní návštěvě Kanady mezi drobnými minci se zabudovaným odposlouchávacím zařízením.