České vládě se nechce platite
Jen dva dny předtím, než v Praze představila svou studii o české restrukturalizaci Světová banka, stihla vláda rozhodnout o likvidaci Revitalizační agentury (RA). Zasela tak semínko sporů mezi správcem agentury, kterým je konsorcium amerických investičních bank Latona Lazard, a Konsolidační bankou. Několikrát předkládaný materiál o navýšení základního jmění agentury totiž prošel zásadní korekcí.
Chybí sedmdesát milionů.
Předně vláda redukovala navržené navýšení z 250 milionů korun na pouhých sto sedmdesát a zároveň rozhodla, že se agentura v červenci sloučí s nástupkyní Konsolidační banky, kterou se stane Česká konsolidační agentura. RA by měla být pouze divizí nově ustavené instituce. Zároveň by se s konsoricem Latona Lazard měly uzavřít nové mandátní smlouvy na dokončení již rozpracovaných případů revitalizace, týkající se zejména Vítkovic, Tatry, Zetoru a Škody Plzeň. Rozhodnutí znamená, že RA bude sice mít peníze na krytí provozních nákladů až do zmíněného července, nemá však dost prostředků na zaplacení takzvaných success fee správci. Chybí zhruba sedmdesát milionů korun. Zdá se tedy, že tento honorář za úspěch zaplatí až Konsolidační agentura. Informace z kruhů Konsolidační banky však říkají, že se někteří vládní činitelé již pokusili v dozorčí radě zpochybnit oprávněnost vyplacení těchto prémií. Základem je skutečnost, že revitalizace nakonec probíhala odlišně od původního vládního usnesení. Podle něj měla RA získat přímo aktiva revitalizovaných podniků, což se však nestalo. Někteří členové dozorčí, včetně její předsedkyně, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Milady Vlasákové, proto nyní zpochybňují oprávněnost vyplacení success fee. Poplatky se teď zdají být vládním úředníkům příliš vysoké.
Na vyřešení sporu je zatím dost času. Přiblížilo se totiž pouze vyplacení peněz za vyrovnání v hutní společnosti Vítkovice. Revitalizační agentura by za ně měla vyplatit 950 tisíc dolarů, tedy necelých čtyřicet milionů korun. Nicméně ještě musí proběhnout všechny zákonné lhůty. Dalších 150 tisíc dolarů má být splatných po vyrovnání brněnského Zetoru a dvakrát 300 tisíc dolarů je rozděleno na úspěšné završení finanční restrukturalizace plzeňské Škody.
Kdo porušil dohodu?
Hledání kliček, jak dlužné peníze nezaplatit, může mít neblahý vliv na pověst země na světových finančních trzích. Rozhodovat případný spor totiž bude podle smlouvy soud v Londýně. Šance české strany jsou přitom v případě konfliktu minimální. Změnu v koncepci revitalizace učinila česká vláda a správcovské konsorcium bezpochyby odvedlo svou práci.
Naopak může být otevřen další vážný problém. Původní koncept revitalizace počítal totiž s tím, že špatná aktiva bude RA odkupovat od bank za férovou tržní cenu. Ztráty, které potom vzniknou v polostátních bankách, uhradí vláda navýšením kapitálu, čímž posílí svůj podíl, a na důsledcích špatného hospodaření se budou podílet i ostatní akcionáři tím, že jejich majetkový podíl poklesne. Místo toho vláda zvolila řešení, kdy vyvedla špatné úvěry z bank za výrazně nadsazenou cenu. Tím neoprávněně zhodnotila podíly ostatních akcionářů v celkovém rozsahu mnoha miliard korun.
Každopádně vláda svým rozhodnutím přenesla spor na současné vedení Konsolidační banky. Ta bude muset vyjednávat se správcovským konsorciem. Zároveň bude muset řešit očekávaný rozpad týmu Revitalizační agentury, jehož jednotliví pracovníci patrně dostanou okamžitě lukrativní nabídky od konsorcia, a rychle nabídnout řešení obrovského balíku nedobytných pohledávek, které se za poslední období nashromáždily.
Příliš velké sousto.
Světová banka přitom varuje, že ozdravení českého průmyslu a bankovnictví je příliš velkým soustem, se kterým se Konsolidační banka a její dceřiné společnosti samy nevypořádají. Klasifikované úvěry podle zprávy na konci minulého roku tvořily více než třetinu všech bankovních úvěrů a 26 procent hrubého domácího produktu. K tomu je nutné ještě připočíst daňové nedoplatky a nedoplatky sociálního pojištění, tedy dalších 6,5 procenta HDP.
Světová banka proto Českou republiku vyzvala, aby postupné oddlužení rozložila na více hráčů v ekonomice. Tvrdí, že jasná strategie restrukturalizace dosud neexistuje. „Instituce, jako Revitalizační agentura nebo Konsolidační banka, by měly přímo řešit jen ty největší a sociálně nejcitlivější případy zadlužených firem, “ prohlásil Roberto Rocha, hlavní ekonom banky pro Českou republiku a některé další země střední a východní Evropy. Toto omezení pokládá zpráva Světové banky za jediný efektivní způsob, jak bránit politickému vměšování v celém procesu.
Vytvořit balíky pohledávek.
V případě oddlužování menších a středně velkých firem by měla být role Konsolidační banky naprosto odlišná. „Nemůže sama vše restrukturalizovat, říká Rocha. Světová banka navrhuje jinou cestu: shromáždit pohledávky do zajímavých balíků, kupříkladu v rámci určitého odvětví, a pak je prodat investorům. Jinou kategorií jsou ovšem společnosti, jež se už dostaly do konkursu. V těchto případech by Konsolidační banka měla přenechat vyrovnání soudům a právním firmám. I tak scénář Světové banky přisuzuje Konsolidační bance důležitou roli i v tomto segmentu, hlavně při organizaci výběrových řízení a dražeb, vypracovávání manažerských kontraktů a dohledu nad nimi.
Regionální ředitel Světové banky Roger Grawe se domnívá, že tento scénář není v rozporu s plánovaným začleněním Revitalizační agentury do budoucí Konsolidační agentury. Jak uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO, důležité je, aby se na transformaci v budoucnu podílely vedle státu další subjekty, mezi něž patří i soukromé konzultační firmy Latona a Lazard. I v tomto případě tak potvrzuje základní předpoklad, z něhož zpráva vychází: Čím více hráčů, tím lépe.
Achillova pata nemizí.
Světové bance ovšem na české straně nechybí pouze jasná strategie restrukturalizace. Druhý zásadní nedostatek nadále vidí v nevyhovující legislativě, byť připouští, že určité náznaky zlepšení tu přece jen jsou: především díky novému zákonu o mimosoudních dražbách a novelizacím zákona o konkursu a vyrovnání. Novou legislativu prověří až praxe, ale už dnes je jasné, že jí stále mnohé chybí. Postavení věřitelů je v případech nesolventních podniků stále slabé.
Zpráva Světové banky zákonu o konkursu a vyrovnání vyčítá především to, že jasně nedefinuje pojem „nesolventnost . A soudy mají navíc právo odvolat výbor věřitelů, což mohou podle Světové banky učinit ze zcela subjektivních pohnutek.
Záchrana podniků je i vzhledem k nedostatečnému legislativnímu rámci stále velmi pomalá. „Celý proces může trvat až pět let, což je nepřípustné, upozorňuje hlavní specialista Světové banky na režimy insolvence Gordon Johnson.
Mimosoudní vyrovnání.
Světová banka apeluje na Českou republiku, aby vytvořila všechny předpoklady pro vyrovnání na základě dohody mezi věřiteli a dlužníky. Jednou z možností je dát prostor podobným jednáním s tím, že konečnou dohodu stvrdí soud, a podnítí tak obě strany k jejímu plnění.
Tento postup si pak vyžádá další změny v legislativě. Mimosoudní dohody o odepisování dluhů nebo jiném vypořádání dlužných částek formou swapů zatím narážejí na bariéru vysokého zdanění. Světová banka proto navrhuje změny v daňových zákonech, ale například také úpravu Obchodního zákoníku. Ten zatím nahrává akcionářům na úkor věřitelů, neboť vyžaduje jejich souhlas se swapy, a to dokonce i v případech, kdy je faktická hodnota jmění firmy nulová, či dokonce záporná.
Nezdržovat!
Všechny tyto reformy by měly vést ke značné úspoře času. Cílem je, aby zkrácený proces vyrovnání, takzvaný fast track, celou proceduru zkrátil na několik měsíců.
Světová banka poukazuje na nebezpečí průtahů také v případě podniků,
u nichž už nelze počítat s tím, že by je jakákoliv revitalizace zachránila. Jejich promptní likvidace si ovšem vyžádá další balík nových zákonů. Ty by měly pomoci rozvoji sekundárního trhu s pohledávkami, ale také kupříkladu lépe umožnit věřitelům, aby zpeněžili své zástavy.
Jak (ne)privatizovat banky.
Světová banka hledá způsoby, jak by se česká ekonomika mohla zbavovat zátěže špatných dluhů, ale zároveň ve své zprávě také upozorňuje na nutnost stabilizovat bankovní sektor. Právě odklady v privatizaci bank považuje vedle kuponové privatizace a nedostatečné regulace kapitálových trhů za hlavní příčiny současného stavu.
Zpráva zmiňuje tři základní způsoby převedení bank do soukromých rukou: prodej banky, aniž by stát jakýmkoliv dalším způsobem zasahoval do její bilance, privatizaci doplněnou poskytnutím záruk na riziková aktiva a prodej zcela očištěné banky. První způsob, který Česká republika uplatnila v případě Investiční a Poštovní banky (IPB), považuje Světová banka za naprosto nevhodný, zatímco další dva by se měly vhodně doplňovat.
I zkušenosti z jiných transformujících se zemí totiž říkají, že prodej typu IPB přináší tři velká nebezpečí: tunelování, ztrátu času a problémy, které snižují věrohodnost banky u veřejnosti. Zpráva v této souvislosti nijak nešetřila bývalého vlastníka IPB, když Nomuru označila za „finančního investora bez zkušeností v bankovnictví .
