ÚROKY Z ÚROKŮ Řada státních institucí vede vůči podnikatelům nesmyslné soudní spory. Prohrané kauzy stojí daňové poplatníky peníze. I když žalovaná firma nakonec vyhraje, samotné soudní řízení jí může přinést existenční problémy. Krajský soud v Hradci Králové v loňském roce rozhodoval spor mezi jistou soukromou firmou a Fondem národního majetku.
ÚROKY Z ÚROKŮ Řada státních institucí vede vůči podnikatelům nesmyslné soudní spory. Prohrané kauzy stojí daňové poplatníky peníze. I když žalovaná firma nakonec vyhraje, samotné soudní řízení jí může přinést existenční problémy.
Krajský soud v Hradci Králové v loňském roce rozhodoval spor mezi jistou soukromou firmou a Fondem národního majetku. Státní instituce se jako žalující strana domáhala zaplacení téměř půl milionu korun jako části příslušenství pozdě zaplacené pohledávky. Žalovaná firma sice již předtím zaplatila jak jistinu, tak úrok z dluhu, ale Fond národního majetku u soudu požadoval také zaplacení úroků z pozdě zaplacených úroků přináležících k jistině (tedy „úroků z úroků“).
Královéhradecký soud však nárok státního fondu zamítl. V odůvodnění uvedl, že „chování žalobce je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, tedy v rozporu s paragrafem 265 obchodního zákoníku“. Navíc připomněl, že (podle paragrafu 121 občanského zákoníku) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním. Občanský ani obchodní zákoník ale nestanoví majetkové sankce pro případ prodlení s placením úroků příslušné pohledávky.
PŘEDCHOZÍ ROZSUDKY STÁT NEZAJÍMAJÍ Ze strany Fondu národního majetku přitom šlo o zbytečný pokus. Státní úředníci totiž mohli ušetřit čas nejen sobě, ale také žalované firmě i soudcům. Stačilo by jen pořádně znát zákon a řídit se jím. Nebo sledovat své vlastní dřívější právní spory. Již v roce 2002 totiž Nejvyšší soud rozhodl o žalobě Fondu národního majetku proti jiné soukromé firmě: Nárok na „úroky z úroků“ je v tomto případě nepřípustný. Své rozhodnutí zdůvodnil obdobně jako o tři roky později již zmíněný soud v Hradci Králové: Pro „úroky z úroků“ není v českém právním řádu opodstatnění, takže pozdě zaplacená pohledávka úroků se nemůže dále úročit. I když rozhodnutí Nejvyššího soudu nemají povahu precedentu závazného pro všechna další rozhodnutí ve shodných případech, jde přesto o výklad obecného problému, který by měl být když už ne de iure, tak alespoň de facto právně posuzován stejně. Přes jednoznačné zdůvodnění soudu to ale Fond národního majetku viděl jinak: „Otázka úroků je právně velmi složitá. Tuto problematiku nelze vsazovat do rámce jednoho rozhodnutí. Posouzení toho, zda se jedná o vymáhání „úroků z úroků“, je otázkou právního výkladu,“ řekla Profitu tisková mluvčí fondu Petra Krainová. Fond ke konci loňského roku zanikl, ale podle Krainové (dnes mluvčí ministerstva financí) převzalo jeho spory ministerstvo a vede je shodně. STÁTNÍ LICHVA? Na nesmyslnosti a nemorálnosti vymáhání „úroků z úroků“ se shodují i Profitem oslovení právníci a politikové. „Názor Fondu národního majetku, že zaplacením úroků se úroky stávají jistinou, tedy že dochází k takzvané novaci, a že lze při jejich opožděném placení účtovat úrok z prodlení, považuji za právně nesprávný a nemorální,“ říká například poslanec rozpočtového výboru Michal Doktor (ODS). „Postup fondu bych dokonce nazval lichvou, což je trestný čin,“ dodává. Jednoznačný názor na nepřípustnost žalovat „úroky z úroků“ má i pražská advokátka Světlana Zvolánková. „Každá strana sporu chce pochopitelně využít všech možností k obhajobě svých majetkových práv. V případ,úroků z úroků‘ ale padlo, pokud vím, rozhodnutí Nejvyššího soudu. V něm stojí, že požadovat,úroky z úroků‘ je protiprávní, protože obchodní ani občanský zákoník nestanovují sankce pro případ prodlení s výplatou příslušenství pohledávky,“ říká. LIKVIDAČNÍ PROCES Královéhradecký soud v odůvodnění svého rozsudku zároveň naznačil, že státní agentura by měla spíše podnikatelům vycházet vstříc: „Namísto pomoci podnikání má chování žalobce všechny znaky likvidačního procesu, nehledě na jiné problémy vážící se k privatizovanému podniku, jako jsou závazky z podnikání, daňové závazky, ekologické zátěže a podobně.“ I když soud nakonec rozhodne ve prospěch soukromé firmy, a stát jí musí zaplatit soudní výlohy, další škody vzniklé v průběhu řízení už podnikatel stěží vymůže. Navíc náhrady výloh se vítězná strana sporu často dočká až po několika letech od zahájení procesu. „V případech, které jsou dopředu prakticky jasné, tedy kde už například existuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, je zbytečné podávat žaloby, protože náklady řízení jsou prakticky dané,“ domnívá se advokátka Zvolánková. Žalované firmě ale nevznikají jen náklady za soudní poplatky a podobné výdaje. Kvůli sporu mají problémy i v samotném podnikání: Například banky nezkoumají, zda je státní žaloba na firmu smysluplná či nikoliv - pro odmítnutí žádosti o životně důležitý úvěr jim stačí, že vůbec nějaká žaloba existuje. Ze stejného důvodu firma nemůže dostat ani veřejnou zakázku. Stejně tak samotné vedení sporu poškozuje firmu i před obchodními partnery. „Dokazování kvůli náhradě škody by však v takových případech bylo velmi složité. Podnikatel by musel nejenom přesně specifikovat škodu, ale označit i konkrétní krok protistrany, který považuje za protiprávní, a kterým mu tedy daná škoda vznikla. Nicméně pokud zde již existuje názor Nejvyššího soudu o tom, že určitý požadavek nemá oporu v zákoně, pak by ona podmínka mohla být splněna,“ říká Zvolánková. Podle poslance Doktora by k vyřešení problému mohla přispět i rychlejší práce soudů. „Zvláště u sporů, které jsou víceméně formální, by mělo být nařízeno přelíčení co nejdříve. Podnikatel by tak byl vystaven všem omezením, daným probíhajícím soudním procesem, po co nejkratší možnou dobu,“ vysvětluje. ÚROKY Z ÚROKŮ
**Nejvyšší soud již v roce 2002 rozhodl o žalobě Fondu národního majetku proti soukromé firmě: Nárok je nepřípustný. Pro „úroky z úroků“ není v českém právním řádu opodstatnění, takže pozdě zaplacená pohledávka úroků se nemůže dále úročit.
