Obrovské devizové rezervy Číny nejsou znakem síly, ale signálem nerovnováhy
Česká ekonomika se v posledním čtvrtletí 2009 propadla meziročně o 4,2 procenta. Oproti třetímu čtvrtletí poklesla dokonce o 0,6 procenta. „Ekonomové a analytici se zase zmýlili a popletli,“ konstatuje komentátor Jan Macháček. „Mezi kvartály očekávali všichni oživení a meziročně propad v rozmezí od tří procent (například ČSOB) po 2,7 procenta (Česká národní banka).“ Nabízí se otázka: jsou ekonomové opravdu k ničemu?
Než si milý čtenář odpoví kladně, nechť se ještě na chvíli zamyslí nad následující úvahou. Ano, je pravda, že ekonomové neumějí předpovídat většinu veličin. Zejména se mýlí v krátkodobých prognózách HDP, inflace, o měnových kurzech ani nemluvě. Proto tyto věci už delší dobu nedělám a jsem rád, že nemusím. K čemu tedy vůbec ekonomové jsou? Nebylo by lepší tuto profesi odsunout do úrovně astrologie nebo kartářství?
Ekonomové sice nejsou vědmy, ale něco přece jen umějí. Dokážou předpovídat dopady různých hospodářských politik. Umějí odhalovat významné nerovnováhy a z toho plynoucí možné maléry. Možná se laik podiví, ale vezmu-li různé krize od začátku své kariéry (1993), před většinou z nich ekonomové varovali, a to někdy dost včas. Namátkou: Mexiko 1995, Asie 1997, česká měnová krize 1997, Rusko 1998, dot.com bublina 2000, Argentina 2001. Ekonomové varovali i před důsledky nezvládnuté kupónové privatizace.
Gigantický zesilovač
Konečně i před předčasným zavedením eura varovali mnozí, například petice německých ekonomů v roce 1998. Nyní se v Řecku, Španělsku a v Irsku ukazuje, že měli pravdu. Eurozóna opravdu není optimální měnová oblast a nerovnováhy nashromážděné během zhruba deseti let fungování eura bolestně vybujely.
Řecko, Španělsko a Irsko žily řadu let z eurem poháněné úvěrové expanze. Růst úvěrů podpořil expanzi ekonomiky i výběr daní. Politici dokonce vydávali levné půjčky za velkou přednost společné měny. Nyní, když bublina levných eurových úvěrů splaskla, jsou tyto země v maléru. Ekonomové již dávno varovali, že euro bude fungovat jako gigantický zesilovač hospodářského cyklu. Nyní se varování naplnila a média se diví. Dávají totiž přednost krátkodobé pěně dní před zásadními jevy, které dlouhodobě bublají kdesi v pozadí. Politici pak nerovnováhy ignorují úplně, pouze protahují momentální trendy.
Ano, ekonomové by měli jít do sebe, protože nevarovali včas před finanční krizí roku 2008. Přitom již před rokem 2008 bylo zřejmé, že se něco děje. Úvěrová bublina v USA a v EU byla natolik nafouknutá, že prostě prasknout musela. Měli jsme tomu věnovat více pozornosti. Dobrá, příště budeme poučenější.
Neudržitelný trend
Ale jaká bublina praskne příště? Růst úvěrů v Číně za rok 2009 dosáhl hodnoty 33 procent. Za posledních deset let se objem čínských úvěrů znásobil faktorem 4,54. To není dlouhodobě udržitelný růst. Nikdo neví, kdy to praskne a co všechno to bude mít za následky. Čím si můžeme být jisti, je, že 4,54násobný růst objemu úvěrů za deset let při nízké inflaci je neudržitelný trend.
Jiný případ nerovnováhy: čínské devizové rezervy. Během poslední stovky let se jen dvěma ekonomikám podařilo nashromáždit srovnatelný objem rezerv. Byly to USA v roce 1929 a Japonsko v roce 1989. A každý ví, co se těmto dvěma ekonomikám stalo potom. Obrovské devizové rezervy nejsou znakem síly, ale signálem nerovnováhy.
Čínské bankovní úvěry dosáhly koncem roku 2009 extrémně vysoké hodnoty kolem 127 procent HDP. Za leden 2010 půjčily čínské banky 1,39 bilionu jüanů (204 miliard USD), což bylo více než za celé poslední čtvrtletí 2009. Za jediný měsíc rozpůjčovaly více než čtyři procenta HDP. Pokud tato šílená dluhová horečka skončí dobře, půjde o první případ svého druhu v historii lidstva.
Z následků dluhové horečky se nyní léčí Evropa. Nemá smysl uvádět číselné prognózy, stejně se nenaplní. Závisí na mnoha nevyčíslitelných faktorech: jak účinný bude ozdravný program v Řecku a v Irsku; zda španělská vláda bude schopna financovat deficit kolem deseti procent HDP; a konečně i na tom, zda čínskému dluhovému kolotoči dojde palivo již letos, anebo až za rok či dva.
Česká ekonomika je jen malá loďka, která se zmítá ve vlnách globální ekonomiky. Je nutné připravit se na možnost, že světová recese vytrvá. Jedinou jistotu máme ohledně růstu objemu peněz v ekonomice: bude jich více a více. Evropská centrální banka pumpuje peníze tempem, které přesáhlo 13 procent ročně. Když zuří velký požár, žádná hadice není pro hasiče dost široká.
