Zbývá nám dost ropy?

6. 7. 2005

Zásoby působí skromným dojmem, ale rozšíření těžby to může změnit

Nejdřív Holstein, potom Mad Dog a vzápětí přišel Thunder Horse. Atlantis se k nim přidá příští rok. Čtyři obrovská ropná pole spravovaná společností BP tisíce metrů pod hladinou vody u pobřeží amerického státu Louisiana právě začínají vydávat své první barely. Až koncem tohoto desetiletí dosáhnou špičkových výkonů a budou chrlit 500 tisíc barelů denně, přiblíží se produkci menších středovýchodních zemí, jako Jemen nebo Sýrie. „Když jejich produkci sečteme, dostaneme se na čísla, která znamenají masivní skokovou změnu,“ uvádí David Eyton, viceprezident BP pro hlubinnou těžbu v Mexickém zálivu. „Naše investice budou plně kompenzovat pokles, jehož jsme svědky na Aljašce a na kontinentálním šelfu,“ tvrdí.
Dnes by se mohlo zdát, že svět začíná trpět nedostatkem ropy. Cena surové ropy se zvýšila na zhruba 57 dolarů za barel, zčásti kvůli obavám z váznoucích dodávek ve čtvrtém čtvrtletí. Chevron a China National Offshore Oil spolu bojují o kontrolu nad společností Unocal. Senát 28. června schválil poslední verzi návrhu energetického zákona, který obsahuje daňové pobídky ve výši osmnácti miliard dolarů. Ty mají povzbudit výrobu energie. I legendární naftař T. Boone Pickens předpovídá, že galon benzinu bude za rok stát tři dolary. Dnes je v USA k mání v průměru za 2,22.
Energetický průmysl je bezpochyby ve velmi ožehavé situaci. Ceny během osmdesátých a devadesátých let minulého století klesaly a dvě dekády poklesu nevytvořily příznivé prostředí pro investice. Snadno přístupná naleziště byla dávno obsazena, takže velcí producenti ropy byli nuceni hledat nové zdroje v čím dál nehostinnějším prostředí. Nejenom tisíce metrů pod hladinou moře, ale i ve věčně zamrzlé tundře a v zemích otřásaných politickými nepokoji. Těžba ropy tím pádem v posledních letech stoupala jen pomalu a zdlouhavě, zatímco poptávka po energii rostla prudce, především v Číně a Indii, jež prožívají boom. Celoplanetární spotřeba ropy v loňském roce vzrostla o 3,4 procenta na 80,7 milionu barelů denně, což je nejvyšší nárůst od roku 1976.
Takto stručný nástin vede k závěru, že vývoj situace v ropném průmyslu není moc příznivý. Není ale ani pádný důvod k předpokladu, že v příštích pěti letech by se situace měla vyvíjet podle dnešních trendů. Díky společnému účinku vyšších cen, intenzivnějších průzkumů, finančních prostředků vložených do těžby a technologického vývoje budou zásoby ropy růst mnohem rychleji než v uplynulých letech. Poradenská firma působící v oblasti energií Cambridge Energy Research Associates očekává, že do roku 2010 se každý rok objeví dvacet a více velkých nových nalezišť. Všechna tato pole by podle odhadů společnosti mohla zvýšit celosvětovou těžební kapacitu o patnáct procent z 87,9 milionu na 101,5 milionu barelů denně ke konci dekády. Nabídka by tím pádem převýšila poptávku o sedm milionů barelů denně, což je přímo skokový růst v porovnání se současnou rezervou milionu barelů. Nový poměr by přispěl i ke stlačení cen. „Země OPEC disponují tímto potenciálem a většina z nich produkci ropy zvyšuje,“ říká Peter Jackson, analytik v Cambridge Energy Research Associates, „těžba ropy v zemích stojících mimo OPEC se v porovnání s devadesátými lety značně zvýšila.“

Po celé mapě.

Kde by se měly nové zásoby objevit? Vlastně po celé planetě. Koncern ExxonMobil zvýšil výdaje na průzkum a těžbu od roku 2000 o polovinu až na dvanáct miliard dolarů ročně. Nyní očekává, že do roku 2007 jeho produkce stoupne o více než 1,2 milionu barelů denně díky 27 projektům, které probíhají od pobřeží Angoly po ruský ostrov Sachalin. Chevron předpokládá, že do roku 2009 ze svých pěti největších polí v západní Africe, Austrálii, Mexickém zálivu a Kazachstánu vytěží dalších 800 tisíc ropy barelů denně, což představuje třetinu její současné produkce. „Máme to poměrně dobře zmapováno,“ tvrdí Peter J. Robertson, viceprezident Chevronu, „projekty jsou dnes mnohem složitější a vše trvá trochu déle. Na světě je ale ještě spousta ropy.“ Ne každý s tím ovšem souhlasí. Pro začátek bychom mohli uvést, že prognózy společnosti Cambridge Energy Research Associates neberou do úvahy možnou politickou nestabilitu, přírodní katastrofy ani další nepředvídatelné události, tvořící neodmyslitelnou součást fungování ropného průmyslu. Nehledíce na všechna nová pole, někteří experti namítají, že objevená naleziště nebudou stačit ani na pokrytí poklesu těžby ze současných polí, která ročně přijdou o zhruba pět procent svých zásob. Od roku 1960 byla mimo oblast Středního východu objevena pouze čtyři gigantická naleziště ropy: v Číně, Rusku, Mexiku a na Aljašce a všechna kromě čínského Daqingu vykazují prudký pokles. „Objevují se čím dál menší naleziště,“ dodává J. Robinson West, prezident poradenské firmy PFC Energy, „a pokles představuje vážný problém.“ Existují pochybnosti dokonce i o tom, jestli objem těžby dokáže významně zvýšit taková ropná mocnost, jakou je Saúdská Arábie. Z největšího světového naleziště ropy, saúdskoarabského Ghawaru, se těží už více než 50 let a ropné pole začíná vykazovat známky stárnutí. Technická dokumentace vypracovaná inženýry společnosti Saudi Aramco a citovaná v knize Soumrak v poušti (Twilight in the Desert) uvádí, že do ropy prosakuje stále více vody.
Globální výrobci energie se ve snaze reagovat na rostoucí poptávku pokoušejí zdolat překážky všeho druhu. Celosvětový počet vrtných souprav, které dobývají ropu a zemní plyn, od počátku desetiletí vzrostl o 35 procent na 2500. To ovšem znamená velký tlak na ceny služeb souvisejících s ropnými poli. Provozní náklady ropných koncernů se nyní v průměru pohybují ve výši 13,75 dolaru za barel, což podle makléřské firmy A. G. Edwards znamená v porovnání s rokem 1999 zvýšení o 33 procent. Dokonce i Cambridge Energy Research Associates se domnívá, že produkce ropy dosáhne kolem roku 2020 svého vrcholu. Pokud k tomu skutečně dojde, mohla by světovou ekonomiku postihnout mimořádná recese. Ceny pohonných látek a paliv by šly prudce nahoru a průmyslová odvětví závislá na energiích by se musela vyrovnávat se závažnými problémy. Zpřístupnění nových rezerv může být přitom velmi pomalý a složitý proces. Komplikovanost těchto úkolů dokládají provozy BP v Kaspickém moři. Společnost a její partneři na počátku v roce 1994 podepsali smlouvu o podílech na produkci ve výši pěti miliard barelů z Azerského pole Širag-Gunašli. Toto naleziště bylo objeveno v sedmdesátých letech za časů Sovětského svazu a surová ropa z něj se těží relativně snadno. Jenže každá mince má dvě strany. Nejtěžší totiž bylo dosáhnout dohody o výstavbě a následně vybudovat ropovod v hodnotě 3,2 miliardy dolarů, kterým se ropa přepraví k tankerům do Středozemního moře. Jednání s vládami Ázerbájdžánu, Gruzie, Turecka a sousedních států trvala dlouhá léta. A první ropa začala ropovodem proudit teprve minulý měsíc. Do roku 2008 by projekt měl dosáhnout vrcholu své kapacity - milionu barelů denně.
Většina nových zásob, jejichž nálezy se očekávají v budoucích letech, bude pocházet z takzvaných „nekonvenčních“ zdrojů. Ropný průmysl tak označuje pole, na nichž se musejí použít dodatečné technologie, aby uvolnila své zásoby uhlovodíků. Mezi ně patří těžké oleje síry, které musejí projít rafinací, než se mohou zpracovat na paliva. Uhelné sloje s rozsáhlými ložisky metanu, z nichž se těží ropa a zemní plyn z ložisek uhlí. Dalšími potenciálními překážkami v dobývání těchto surovin jsou nepropustné písky a roponosná živičná břidlice, z nichž se zásoby nerostných látek zpřístupní pomocí vertikálních trhlin, kdy se hornina láme vysokým tlakem vody nebo chemickou cestou. Jiným významným zdrojem jsou hlubinná ložiska na volném moři.

Kanadský trhák?

Těžba z nekonvenčních ložisek je dražší než těžba z ložisek tradičních, ale jejich potenciál je nesmírný. Rezervy uložené v kanadských roponosných píscích, z nichž se ropa těží z velkých ložisek jako uhlí, se odhadují na 175 miliard barelů, což je více než zásoby v Íránu nebo Iráku. Očekává se, že producenti, jako Suncor Energy a Imperial Oil, tam během nadcházejících deseti let utratí 38 miliard dolarů a už tak rychle rostoucí kanadská produkce se zvýší z milionu barelů denně na 2,6 milionu.
Takové zdroje budou v roce 2010 odpovídat zhruba 30 procentům všech zásob, přičemž podle Cambridge Energy Research Associates v roce 1990 představovaly zhruba deset procent. Koncern ExxonMobil předpokládá, že celosvětové zásoby jen těžké ropy, roponosných písků a zásob ropy ze živičné břidlice dosahují zhruba sedmi bilionů barelů, což je množství, které se zhruba rovná celkovým konvenčním zásobám. Kdyby se vytěžilo pouhých dvacet procent, pak by se podle vyjádření ExxonMobilu dovršila hranice bilionu barelů konvenční ropy vytěžené na naší planetě do dnešního dne. Pokud se ukáže, že to jsou čísla pravdivá, mohly by se nám naše dnešní starosti se zásobami ropy za několik málo let jevit jako vzdálená vzpomínka. Nyní stačí jen doufat, že v tomto případě mají optimisté pravdu.

Jsou barely poloprázdné, nebo poloplné? Pesimisté se obávají, že… - Saúdská Arábie, která disponuje největšími světovými zásobami ropy, už nyní bojuje o udržení současné hladiny produkce.
- Produkce ropy ze současných ropných polí klesá stejně prudce, jako se zvyšuje produkce z polí nových.
- Technologie neodpovídají klesající produktivitě největších světových ropných polí.
- Produkce těžké ropy a dalších nekonvenčních zdrojů energií, jako třeba živice, je nákladná a pomalá.

Avšak optimisté tvrdí, že… - Pokud budou Saúdové těžit z nových i současných polí z více vrtů, mohli by produkci až zdvojnásobit na 20 milionů barelů denně.
- Nová pole v Nigérii, Íránu, Iráku a na dalších místech zvýší do roku 2010 celkovou kapacitu o šestnáct milionů barelů denně.
- Nový software a superpočítače by mohly značným dílem přispět k nárůstu těžby ze současných polí.
- Kvůli vyšším cenám ropy začíná být čím dál výnosnější těžit z nekonvenčních zdrojů.