Nobelista Robert J. Shiller si tentokrát vybral technické aspekty zmírňování majetkové a příjmové nerovnosti, tedy téma, které jsme zde už v před pár týdny probírali, a to i se zřetelem k českým reáliím. Takže než se pustíme do podstaty Shillerova textu, zopakujme si naše kontextová „trivia“, bez nichž by nám chyběl kontext, jenž je třeba vnímat. Česko přes občas vypjatou rétoriku pěstuje nadále rozsáhlou redistribuci prostřednictvím daňového a sociálního systému. Výsledkem je na celosvětové poměry velmi nízká míra příjmové nerovnosti, která se promítá i do nízké míry chudoby, vše měřeno obvyklými indikátory. Máme nesrovnatelně menší nerovnost než Spojené státy, jejichž realitu reflektuje Robert Shiller.
Zároveň je třeba přiznat, že jsme v Česku nezvládli první iteraci problému, a to rozlišení legitimity původu majetku a pramenů příjmové nerovnosti. Neboť jak Shiller, tak jím zmiňovaný Francouz Thomas Piketty v podstatě pracují se zajímavým fenoménem: míra zhodnocení kapitálu je vyšší než tempo ekonomického růstu. Tudíž se ekonomická nerovnost zvyšuje. Nebylo to tak vždycky, najdete období, kdy to bylo naopak.
Piketty ve skutečnosti není žádný marxista, jde na to docela konceptuálně chytře přes progresivní zdanění všech čistých aktiv v globálním měřítku, a tedy nabídku nižšího zatížení nízkopříjmových, a hlavně středních vrstev daní z nemovitostí. Jde o lidi často zatížené hypotékou (byť s odečitatelnými úroky do nějakého limitu), takže na netto bázi není jejich majetek nijak závratný. Majetkové daně jsou přitom řádově vyšší než v Česku, ale jiné formy majetku, typické pro bohaté, jsou buď od zdanění osvobozeny, anebo jsou obtížně registrovatelné.
I časopisy, které se na to zaměřují, například Forbes, věnují nesrovnatelně větší pozornost bohatství vytvořenému „otci zakladateli“, tedy skutečné podnikatelské aktivitě, která je motorem ekonomického růstu. Zděděný majetek je jednak mnohem hůře zjistitelný, jednak na tom není nic zas až tak obdivuhodného.
Připusťme, že výkony takové Paris Hilton nejsou vůbec srovnatelné se Stevem Jobsem, Billem Gatesem, Larrym Pagem a Sergeyem Brinem a že i v Česku jsou stovky podnikatelů grunderského typu, kteří před čtvrtstoletím začínali od nuly a zasluhují veškerý respekt.
Shiller tvrdí, že zdanění globálních čistých aktiv je přinejmenším zoufale nepraktické, již jenom z důvodu dohledatelnosti majetku. (V zásadě je to možné řešit jen v rámci dědického řízení, a to ještě na globální úrovni s velmi odlišným zacházením s dědickými daněmi, a lidé jsou schopni změnit občanství velmi rychle, jde-li o hodně peněz.)
Jeho nápad „pojistky proti nerovnosti“, kdy progrese příjmové daně je nějak propočtena ve vztahu k majetkové nerovnosti v daňovém domicilu poplatníka, vypadá na první pohled elegantně. Ve skutečnosti dokonce elegantní je, protože avizuje vývoj daňového zatížení příjmů ex ante na základě nějakého zjistitelného parametru, v tomto případě vývoje distribuce příjmů ve společnosti. Nepenalizuje tedy akumulaci bohatství za vlastního života jako takovou, která je žádoucím smyslem existence pro většinu lidské populace. Nicméně nemohu se zbavit jistého pocitu pobavení, když nositel Nobelovy ceny za ekonomii úplně vážně zmiňuje, že by se boháči vyhýbali zdanění bohatství tím, že by si pořídili více potomků. Tenhle argument by jeden hned tak nevymyslel.
A teď vážně. Kolik opravdu bohatých českých fyzických osob trpělivě čeká na to, až si český stát rozmyslí, jak je bude danit? Jistěže máme koncept „globálního příjmu“ a neustále se zlepšující spolupráci berních úřadů včetně těch z daňových rájů (tady velmi platí, že dobře už bylo). A stejně jako Piketty se může každý zeptat: Jak chcete dokázat, že tenhle let privátním letadlem nebyl životně důležitý pro dosažení příjmu, že je to rekreace, a tedy neodečitatelná položka z daní? Že z toho obchodu nic nebylo? No a?
Andrew Carnegie, bývalý dělník a posléze jeden z nejbohatších mužů své doby, říkal, že „v poslední třetině života máte všechno, co vyděláte, dát na bohulibé účely“. Zhruba ve stejné době největší boháč na palubě Titaniku, John Jacob Astor IV., který toho hodně zdědil, zdvořile vnímal upozornění, že nemůže doprovázet svoji těhotnou manželku, která vstoupila se svými dvěma služkami na palubu záchranného člunu, protože je určen pro ženy. Nedělal cirkus, nehandrkoval se, že je pro těhotnou manželku důležitější než její služky. Naposledy byl viděn, jak v klidu pokuřuje doutník. Jak by se asi miliardáři zachovali dnes?
Filantropie Carnegieho a jeho novodobých následovníků typu Billa Gatese či Warrena Buffetta vnáší do kapitalismu pronikavou etickou dimenzi a legitimitu. Bez ní stoupá příjmová a majetková nerovnost a přijde bůhvíco. Na začátku nejspíš daně.
TAK KDO JE NA TOM VLASTNĚ NEJLÉPE? Mezní sazby zdanění pracovního příjmu (včetně pojistného, v %)
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz