Jsem občan České republiky. Pracuji a platím daně v Rakousku. V Česku nemám žádné příjmy. Přesto jsem se dozvěděl, že mám povinnost podat daňové přiznání i u nás. Proč bych měl podávat daňové přiznání v obou zemích? Vyplývá z toho povinnost zaplatit daně ještě jednou zde v České republice? Proč takové pravidlo platí pouze mezi Českem a Rakouskem a ostatních států se toto netýká?
Autor: Jakub Stadler čtenář Petr S.
Z vašeho dotazu vyplývá, že jste českým daňovým rezidentem. (Český daňový rezident je poplatník, jehož příjmy ze všech zdrojů ze zahraničí i z České republiky podléhají zdanění v Česku. V případě fyzické osoby k tomu většinou stačí, aby měla na území republiky své bydliště.) Zároveň jste v Rakousku buď zaměstnán v závislém zaměstnání nebo jste osoba samostatně výdělečně činná, které v Rakousku vznikla stálá provozovna. Pokud by vám v Rakousku v souvislosti s vaší podnikatelskou činností stálá provozovna nevznikla, budete jako český rezident podléhat zdanění pouze v České republice.
Vámi uvedená povinnost vyplývá z daňových předpisů Rakouské republiky, na jejímž území jste výdělečně činný. Pokud jde o Českou republiku, ta tuto povinnost stanoví pro české daňové rezidenty, kteří mají příjmy ze zdrojů v zahraničí, na které se při vyloučení dvojího zdanění nevztahuje režim vynětí. (Povinnost podat daňové přiznání určuje §38g českého zákona o daních z příjmů, č. 586/1992 Sb.)
Jako český daňový rezident jste povinen podat daňové přiznání v České republice i tehdy, pokud zde nemáte žádné příjmy. V Česku totiž podléháte daňové povinnosti z titulu daně z příjmů fyzických osob všemi svými příjmy – ať již pocházejí ze zdrojů v České republice nebo ze zdrojů v zahraničí. Jako český daňový rezident podléháte českým daňovým předpisům. To v konečném důsledku znamená, že i v případě, že ze zdrojů na českém území nemáte žádné příjmy, podléháte zde zdanění. Celkový daňový výnos se tak ve vašem případě rozdělí mezi Rakousko a Česko – a to v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění.
Povinnost zaplatit daně ještě jednou (tedy v České republice) z toho nutně nevyplývá. Jak již bylo uvedeno výše, daňový výnos je v případě existence smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi smluvní státy rozdělován v souladu s touto smlouvou. Ta zároveň určuje pravidla zamezující dvojí zdanění jednoho a téhož příjmu v obou smluvních státech.
Ve vašem konkrétním případě to tedy znamená, že pro účely vašeho zdanění jako českého daňového rezidenta budete povinen v Česku podat daňové přiznání. V něm uvedete celkovou výši příjmů podléhajících dani a daň vypočtete s použitím české sazby daně. Zároveň vám rakouský daňový úřad potvrdí výši příjmů ze zdrojů v Rakousku a výší rakouské daně. Rakouskou daň pak započtete proti celkové vypočtené dani v daňovém přiznání. Je-li částka zaplacené rakouské daně nižší, než kolik by činila daň vypočtená v přiznání, doplatíte v České republice pouze rozdíl. Je-li rakouská daň vyšší, v česku již žádnou daň neplatíte. Případný rozdíl pak můžete uplatnit jako náklad snižující základ daně v příštím zdaňovacím období (umožňuje to §24 odst. 2/ch zákona o daních z příjmů).
Obdobný systém se uplatňuje u všech států, s nimiž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění (to jsou mimo jiné všechny členské státy Evropské unie). Liší se pouze způsob, jakým jednotlivé smlouvy řeší zamezení dvojího zdanění ve vzájemných vztazích smluvních států. Obecně lze říci, že u takzvaných „starých smluv“ se u příjmů ze závislé činnosti uplatňoval režim vynětí. U „nových smluv“ – tedy u smluv uzavíraných zhruba po roce 1990 – se naproti tomu uplatňuje režim zápočtu.
Michal Sailer, daňový konzultant Apogeo
