Data zveřejněná Eurostatem o deficitu a dluhu Česka vyvolala velký zájem. Důvod je pochopitelný. Tyto dva ukazatele patří k maastrichtským kritériím. Překvapivá je ale nedostatečná znalost ekonomické a novinářské obce o procedurálních záležitostech a povinnostech ČR vůči orgánům Evropské unie a zásadní nepochopení metodologického zpracování těchto dat. Data totiž byla prezentována jako výsledky Eurostatu a téměř žádná z diskusí se neobešla bez hodnocení rozdílů mezi odhady vládního deficitu a dluhu zveřejněnými ministerstvem financí a Eurostatem. Objevilo se hodnocení, že predikce těchto dvou ukazatelů ministerstvu financí nevyšly a Eurostat tyto ukazatele konečně správně spočítal. To ale neodpovídá skutečnosti.
ESA 95.
Jednou z povinností členských i přistupujících zemí Evropské unie je zpracovat notifikace vládního deficitu a dluhu. Ty jsou ve formě standardizovaných tabulek zasílány orgánům unie: DG ECFIN (Directorate General for Economic and Financial Affairs) a Eurostatu. Statistický úřad EU vypracoval podrobnou metodiku výpočtu dluhu a deficitu, založenou na principech Evropského systému integrovaných národních účtů (ESA 95). Tato metodika je jako jediná relevantní pro výpočet maastrichtských kritérií. Specifikem metodologie ESA 95 je to, že pracuje s daty na akruálním (podvojném, nákladově-výnosovém) principu. Tím zohledňuje hospodaření vlády nejen z krátkodobého hlediska (peněžní příjmy – výdaje), ale také z hlediska dlouhodobé perspektivy (pohledávky - závazky). Za metodologii odpovídá statistický úřad dané země – zde Český statistický úřad (ČSÚ). Ten také, ve spolupráci s ministerstvem financí, zajišťuje požadovaná data.
Data o vládním deficitu a dluhu všech členských zemí jsou spolu s hodnocením jejich kvality každoročně zveřejňována Eurostatem v publikaci Vládní deficit a dluh členských zemí. DG ECFIN naproti tomu provádí ekonomickou analýzu fiskálních dat. Publikuje ji v materiálu nazvaném Fiskální notifikace členských zemí, kde je posuzován vývoj a udržitelnost vládního deficitu a zadlužení.
Doporučení Eurostatu.
Pro zpracování notifikací je nezbytná spolupráce ČSÚ a ministerstva financí, které poskytuje ČSÚ velkou část dat (za organizační složky státu centrálně a místně řízené a za státní fondy, data pro výpočet vládního dluhu včetně údajů pro akruální úpravy a jeho konsolidaci). ČSÚ shromažďuje data za ostatní subjekty (privatizační fondy, Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond, vysoké školy, Českou konsolidační agenturu a její dceřiné společnosti, Českou inkasní., zdravotní pojišťovny, Vinařský fond, Správu železniční a dopravní cesty). V neposlední řadě také disponuje informacemi o dodatečných úpravách, které jsou nutné k vybilancování národních účtů za všechny sektory národního hospodářství.
Výsledkem loňské listopadové mise Eurostatu v ČR byla řada doporučení, která byla při přípravě notifikací zohledněna. K těm nejvýznamnějším patří zahrnutí státních garancí (poskytnutých v případě ČR zejména ve prospěch Českých drah a bankovního sektoru) a rozšíření vládního sektoru (dceřinné společnosti ČKA, Česká inkasní, Vinařský fond, Správa železniční a dopravní cesty). ČSÚ rozhodl o způsobu jejich klasifikování v souladu s metodikou ESA 95 a Eurostat potvrdil správnost rozhodnutí. Provedení těchto metodologických změn bylo stěžejním důvodem zvýšení vládního deficitu a dluhu zejména v roce 2003.
Slabá místa.
Překvapení vyvolané údaji Eurostatu vyplývá z toho, že v ČR se častěji používají data Vládní finanční statistiky (GFS 1986), což je metodika Mezinárodního měnového fondu. Z té vychází národní metodika sledování příjmů, výdajů a deficitu státního rozpočtu a ostatních segmentů veřejných rozpočtů. Za vykazování vládního deficitu a dluhu podle metodiky GFS 1986 odpovídá ministerstvo financí. Metodika postavená na bázi peněžních toků je využívána v rozpočtovém procesu, má přímou vazbu na schvalovaný státní rozpočet. Prostřednictvím této metodologie jsou sledovány vládní příjmy a výdaje a také dluh a jeho financování.
Výhodou metody GFS 1986 oproti ESA95 je, že poskytuje data v relativně krátkém čase od skončení sledovaného období. Je méně náročná na zdrojová data a umožňuje včasnější vytváření predikcí v návaznosti na návrh státního rozpočtu. Zásadní nevýhodou je, že systematicky nesleduje jak pohledávky a závazky, tak náklady a výnosy a zachycuje pouze příjmy a výdaje. Neposkytuje rozvahu vládního sektoru, ale pouze vybrané položky na straně aktiv - finanční zdroje, a pasiv - dluh v nominální hodnotě.
Výsledné saldo příjmů a výdajů nepodává komplexní informaci o výsledku hospodaření. Například příjmy mohou pocházet z prodeje majetku, což vede ke snížení deficitu a k optickému vylepšení hospodaření, ale z hlediska skutečného hospodaření se jedná o neutrální operaci, kdy se pouze mění jedna forma majetku na jinou. V případě, že jsou pak takové peníze použity na běžné výdaje, dochází ke snižování jmění státu.
Pro názornější pochopení obou metodologií je možné nalézt paralelu mezi klasickým podnikovým účetnictvím a účetnictvím státu. Zatímco metodologie GFS 1986 má charakter účetního výkazu cash-flow, ESA 95 poskytuje rozvahy a určitou formu výsledovky. Tyto tři výkazy, rozvaha, výsledovka a cash-flow, jsou v různých modifikacích výsledkem účetnictví každého podnikatelského subjektu a teprve na základě všech tří lze posoudit zdraví podniku, nebo naopak nalézt jeho slabá místa.
