Neexistuje Plzeňský dvůr, na mapě pražských pivních bašt nenajdete Sojkovy, neveselo je U Fleků. Smutný osud potkal i vyhlášenou pivnici schoulenou pod zdmi Chrámu Panny Marie Sněžné. Její brány se uzavřely a věrní si posteskli nad dalším zaniklým pomníkem české pivní slávy.
Když se před pár týdny objevila zpráva, že restaurace U Pinkasů bude znovu otevřena, bývalí věrní nijak nejásali. Společný hlas zněl, že moderní hospody neodpovídají představám o klasické české gastronomii, založené na enormní spotřebě piva. Takže očekávání bylo většinou skeptické. I přes ujišťování zřizovatele, že restaurant bude ctít někdejší charakter pivnice včetně časné otevírací hodiny a plzeňským Prazdrojem na čepu.
Pár dní poté, co se U Pinkasů opět otevřely masivní dveře, jsme jimi s kolegou vstoupili a zjistili, že jsme skutečně v klasické české hospodě se vším, co k ní patří. Stylové vzezření Dolní sněmovny s nezbytným bábelem hlasů těch, kdo vše vědí nejlépe, s číšníky ve stylu žižkovských Pepíků, ošátkovaných a vyparáděných čepicemi „s nehtem“, s utopenci a syrečky pod poklopem na výčepu. Neusadili jsme se zde jen proto, že jsme chtěli poobědvat v prostředí přece jen poněkud klidnějším. Proto jsme pokračovali v exkurzi a sestoupili do suterénu, do dlouho nevyužívaných prostor někdejší ledárny. Vítala nás sklepní krčma s jednoduchými lavicemi, stylovými kovanými svítidly a malým barem. Určena pro téměř celonoční provoz nabízí atmosféru, v níž se skutečně dá celá noc strávit – a asi ne nepříjemně. Nicméně jsme se nezasedli ani zde, jen jsme se před výstupem do prvního poschodí posilnili malým pivkem v místech, kde před 160 lety vytryskl z dřevěného sudu první Prazdroj v Praze.
Výstup vzhůru byl pojednán způsobem expedičním, v přízemí jsme využili pohostinnosti výčepu, v Dolní sněmovně nabrali kalorie v podobě dalšího „malýho“. Posilněni a aperitivními účinky piva vyhládlí jsme usedli v Horní sněmovně, stylem totožné s její sestrou v přízemí. Lístek, v tuhé vazbě stylizovaný jako účetní kniha z časů vzniku této restaurace, plný lákavých krmí z téže doby, nám volbu nijak neusnadnil. Byla dlouhá, nerozhodná a plná změn. Nakonec se můj výběr ustálil na zadělávaných dršťkách, skopovém s brukvemi na zázvoru a trhanci paní Brabcové, rumem ovoněném a ovocnou smetanou přelitém. Objednávka mého partnera sestávala ze studeného karbanátku v kyselém nálevu s cibulí, krkovičky česnekem prostrkané a na majoránce pečené staročeské lepenice. Finále měla obstarat tažená štrůdle s třešněmi. Číšníci, pobíhající kolem nás s hrozny sklenic, měli to, co se od nich v tomto podniku očekává. Byli pozorní, zruční, vstřícní a usměvaví. Zřejmě by nezvládli Alcron, ale přesně vyhovovali tomu, co je potřeba ve fungující, obsazené pivnici. Pamatovali si sled objednávek a nikoho nenechali čekat déle, než se patřilo.
Během přípravy pokrmů jsme dokončili prohlídku horního patra. Mimo Horní sněmovnu je zde ještě Brabcův salonek, sálek se zvláštním názvem „Doma“ a další salonek bez názvu. Každá z prostor je jiná, každá má jiný styl. Noblesní Brabcův salonek s textilními tapetami, dobovými fotkami a prostřenými stoly je komorní oázou pro malé skupinky náročných hostí.
„Doma“ čekají kompletně založené stoly, kachlová kamna navozující iluzi opravdového domova a sympatická „vládkyně“ této místnosti, suplující někdejší paní Brabcovou, dobrého ducha této hospody. Všechny interiéry jsou provedené s péčí a vnímavostí k jejich účelům, masivní dřevěná ostění, poctivé selské stoly a židle – to ve sněmovnách – nebo lavice ve sklepě či aristokratické tapecírované židle s vysokými opěradly v saloncích. Rušivě působí – a to opět všude – bakelitové reproduktory a tělesa na zdech, nepřímým světlem modelující plastiku stropních kleneb. Ale to je patrně nutná úlitba 21. století.
Během prohlídky jsme však byli odvoláni ke stolu. Kolegův předkrm byl jednoznačně komponován „pod žízeň“, po prvních soustech vedl ruku neomylně ke sklenici. Dršťky, na můj vkus s přílišnou dávkou bešamelu a možná nadbytečně vylepšené uzeným, však splnily chtěné: vzbudily chutě na další chod. Hlavní jídlo bylo přichystáno velmi obmyslně. Brukev nebo kedlubny mají stejně jako jehněčí ve vůni i chuti tóny, které nemusí každému „sedět“. V tomto případě byly zkombinovány tak rafinovaně, že výsledným dojmem byla velice atraktivní směsice lahodných komponent. Kolega si chválil znamenitou lepenici, průvodce správně vypečené a česnekem vonící krkovičky. Dezerty, které uzavřely naše hodování, nezaostávaly v ničem za stylem zdejší kuchyně. Kypré a umně ochucené, nadýchané a vonící, nasadily obědu opravdu dokonalou korunku. Nedalo se jinak než uzavřít příjemné odpoledne dobrým digestivem. Z nabídky volíme patnáctiletou brandy Marty od Jelínka. Ve vůni ostrá, ale jemné a dlouhé, bohatě se rozevírající chuti. S ní znamenitě souzněla silná a dobrá káva.
Naše premiéra U Pinkasů přišla na 706 korun. Nebyly to vyhozené peníze, dostali jsme za ně poctivé „zboží“. Odcházejíce, dumali jsme o tom, kterak a kde trávit ty tři hodiny, kdy je v této veskrze zdárně rekonstruované české hospodě zavřeno.
Restaurace U Pinkasů
Jungmannovo náměstí 16, 110 00 Praha 1
Tel.: +420/221 111 150, fax: +420/221 111 153
e-mail: mailbox@upinkasu.cz
http://www.upinkasu.cz
Otevírací doba: Ledárna a Pinkasův sklep 16.00 – 04.00, Dolní sněmovna 10.00 – 24.00, Vavřinecká kuchyně Po –Pá 7.00 – 15.00, Horní sněmovna + Brabcův salonek + Pivní bar 11.00 – 23.00, Doma 11.00 – 15.00 a 18.00 – 23.00
Počet míst: Ledárna a Pinkasův sklep 70, Dolní sněmovna a Vavřinecká kuchyně 100 + v létě zahrádka 30, Horní sněmovna + Brabcův salonek + Pivní bar cca 130
Druh kuchyně. tradiční česká s historickými recepturami
Přijímané platební karty: všechny obvyklé včetně elektronických
Jídelní lístek: angličtina, němčina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina, italština, ruština
Země původu nabízených vín: Česká republika, Španělsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20
Celkem: 50 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Pstruhové v aspiku 50,-
Polívka se zemčaty 35,-
Vařené žáby se sardelemi a kapárkami 120,-
Staročeský Kuba kyselými okurčičkami ozdobený 85,-
Smažené vepřové nožičky se šťouchanými zemčaty a studenou bylinkovou omáčkou 130,-
Vařený okoun v česnekové lázni se zemčatovými pečárkami 190,-
Vepřová krkovička česnekem prostrkaná na majoránce pečená se staročeskou lepenicí 130,-
Tři druhy Staročeské hostiny o dvanácti chodech v ceně pro jednu osobu od 450,-
Štika s kyselou omáčkou vařená 1200 g (nutno objednat den předem) 960,-
Domácí kraple povidly plněné, v pražených sekaných mandličkách balené 85,-
Výběr z vinného lístku:
Pilsner sekt brut, demi sec 270,-
Sauvignon exklusive, Vinium Velké Pavlovice 330,-
Modrý Portugal, Baloun Velké Pavlovice 330,-
Restaurace je koncipována jako typická pivnice s touto nabídkou piva:
Plzeňský Prazdroj 12% 0,5 l 25,-
Gambrinus 10% 0,5 l 25,-
Velkopopovický kozel 10% - tmavé 0,5 l 25,-
