Zdeněk Bakala není Viktor Kožený. Spíše český Gordon Gekko

Jeden z nejbohatších Čechů Zdeněk Bakala investoval hodně času a peněz do image čestného a poctivého podnikatele amerického střihu. Po ohlášeném zavírání dolu Paskov a potížích OKD se však z něho politici snaží udělat padoucha. Prezident Miloš Zeman ho dokonce připodobnil k Viktoru Koženému. Přitom Bakala jen využívá, co stát umožnil při privatizaci v roce 2004.

Spolumajitel těžební společnosti OKD Zdeněk Bakala dobře odhadl, že v úterý nemá chodit na Pražský hrad k jednání prezidenta Miloše Zemana, premiéra Jiřího Rusnoka a vedení společnosti OKD. Prezident na něj zaútočil, že se může stát po Viktoru Koženém dalším symbolem rozkradené země. Zároveň navrhl nerealistický plán útlumu prodělečného dolu Paskov, tedy „aby společnost, která získala poněkud podivným způsobem tento bytový fond, postoupila tento bytový fond například Moravskoslezskému kraji a aby z výnosů tohoto bytového fondu byl do roku 2016 financován onen zmíněný útlumový program“. Jenže to nejde. Byty musí být podle privatizační smlouvy nejprve nabídnuty jejich nájemníkům za zvýhodněnou cenu. Zároveň také firma RPG Byty ručí bytovým fondem za vydané dluhopisy v objemu 10 miliard korun.

Zeman se tak přidal k politikům, kteří před volbami Bakalovi vzkazují, co musí. Bakala však nejspíše nemusí vůbec nic. Po vzoru filmové postavy Gordona Gekka vytáhl z ostravsko-karvinského zlatého vejce, co se dalo – prostřednictvím miliardových dividend a mimořádně vydařeného vstupu na burzu v roce 2008. Politici se ohánějí, že z privatizační smlouvy z roku 2004 vyplývají pro Bakalu trvající závazky ohledně sociálně citlivého útlumu a prodeje bytů. Ale stejně tak je možné, že tyto povinnosti už dávno minuly. A Bakala může nechat vysáté OKD beztrestně krachovat a přesunout svou pozornost na další části svého podnikatelského impéria, které v uplynulých letech dotoval z tučných dividend OKD.

Z Opavy do USA. A zpátky do Patrie

Rok 2004 je v životě Bakaly zásadní mezník. V listopadu svolal tiskovou konferenci a všechny překvapil: „Prostřednictvím firmy Charles Capital jsme koupili více než dvoutřetinový akciový podíl v Karbon Investu.“ Tím se několik týdnů po privatizaci OKD stal novým majitelem dolů.

Do té doby si s sebou nesl úplně jinou image. Ambiciózní Opavák s výučním listem si v 19 letech v hluboké normalizaci řekl: Tak takto už ne. Emigroval do USA a od píky se vypracoval přes studium na University of California v Berkeley až do investičního bankovnictví. V roce 1991 se do Prahy vrátil už jako dobře oblékaný americký podnikatel, aby zde pro banku Credit Suisse First Boston (CSFB) založil českou pobočku a ukousl si svůj díl z netušených možností privatizace devadesátých let.

A zadařilo se. Byl například u privatizace mladoboleslavské Škody. V roce 1994 si založil svůj byznys s první investiční bankou Patria Finance a z klientů CSFB si vytvořil základní kmen zákazníků. V Patrii „vyrostl“ například bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma. V roce 1999 prodal úspěšnou firmu belgické KCB, dnešní matce ČSOB. Spekulovalo se o ceně jedné miliardy korun.

Likérníkem i přes odpor Klause

Úspěch s Patrií zastínil i o poznání méně vydařenou privatizaci společnosti Jan Becher – Karlovarská Becherovka v roce 1997. Skupina ministrů ODA, KDU a Jan Ruml se tehdy rozhodl proti vůli většiny zástupců ODS pro nabídku firmy Value Bill a ostrouhaly například tak zavedené firmy jako Stock Plzeň.

Ve firmě kromě čtyřicetiprocetního podílu francouzského Pernodu Ricard vlastnila stejný podíl právě Bakalova Patria a k tomu dvacet procent Karel Schwarzenberg. Přestože kauza už dnes zapadla, tenkrát to byl celkem velký poprask. Nejvyšší cenu nenabídl vítěz, ale Stock Plzeň. Podle komise nebyl podnikatelský záměr Value Bill ani nejlepší. Spekulovalo se o vlivu Schwarzenbergova členství v ODA na hlasování ministrů této strany a dalších souvislostech. Nakonec se i premiér Václav Klaus podřídil většině: „Hlasoval jsem sice pro jinou firmu, než je Value Bill, ale rozhodnutí vlády jsem jako vždycky plně respektoval,“ prohlásil Klaus.

Schwarzenberg a Bakala obratem zbohatli, protože Pernod ihned vykoupil jejich podíly.

Ani investiční bankovnictví, ani likérnictví se však nestaly Bakalovým životním obchodem. Tím mělo být uhlí.

Od vysloužilé maďarské elektrárny k OKD

Od roku 1999 běžely republikou četné spekulace, kam finančník svůj výdělek z Patrie znovu investuje. Bakalovi přišly najednou vhod kontakty z časů v CSFB. Její budapešťské zastoupení vedl na počátku devadesátých let Peter Kadás. V roce 1998 se tak dostal Bakala od elegantního finančnictví k zaprášené prodělečné uhelné elektrárně Pannonpower u Pécse, kterou koupil od maďarské privatizační agentury. V roce 2004 ji ale Bakalou vedení investoři zrenovovali a v roce 2007 už moderní elektrárnu generující desítky milionů dolarů zisku ročně prodali francouzské Dalkii.

Akce s Pannonpower byl však jen rozjezd. V Česku si Bakala vyhlédl OKD, které si pro sebe v devadesátých letech účetním kouzelnictvím většinově zprivatizoval management kolem Karbon Investu Viktora Koláčka a Petra Otavy. Nyní už víme, že v roce 2004 při „doprivatizaci“ menšinového podílu OKD Karbon Investu měl Bakala s šéfy Karbon Investu už dlouho smlouvu o financování.

Převod OKD do nových rukou těsně po privatizaci ale překvapil stát. „Bylo nám výslovně řečeno, že se v nejbližších měsících nic podobného nechystá,“ řekl tehdy po privatizaci Karbon Investu ministr průmyslu Milan Urban.

Pro Bakalu to byla životní koupě. Tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka chtěl dokonce menšinový podíl prodat pouze za 2,25 miliardy korun. Nakonec to bylo za 4,1 miliardy, ale i o tuto částku se zajímala a zajímá policie. V roce 2006 totiž Ernst & Young ohodnotil celou společnost na více než 52 miliard, hodnotu prodávaného minoritního podílu pak na 24 miliard, tedy násobek zaplacené ceny.

Stát argumentoval, že do privatizační smlouvy dal celou řadu omezujících podmínek. Vláda požadovala od kupujícího „minimalizaci sociálních a ekologických dopadů takového útlumu, a to při co nejmenší možné míře vynaložení prostředků ze státního rozpočtu České republiky, a to po trvání doby omezení“. To by se nyní v případě Paskova velmi hodilo. Jenže omezení bylo platné do 1. května 2009. A Paskov nyní krachuje v roce 2013 a už pod jiným majitelem než Karbon Investem.

Filantropie, která Paskovu nepomůže

Pravděpodobně po získání OKD se Bakala definitivně rozhodl, že v České republice po sobě zanechá nepřehlédnutelnou stopu. V roce 2008 úspěšně vstoupil s těžařskou firmou NWR na burzu v Praze, Londýně a Varšavě a stal se významným filantropem. Jeho nadace OKD rozdělila stovky milionů korun, v Nadaci Zdeňka Bakaly podporuje špičkové vzdělání.

Na vědomí ho museli vzít i politici. V roce 2010 dal 28,5 milionu ODS, TOP 09 a VV. Masivně sponzoroval i prezidentskou kampaň svého přítele Schwarzenberga. V roce 2008 koupil většinový podíl i ve vydavatelství Economia, přikoupil později i Centrum Holdings. Pro své mediální domy vytvořil moderní newsroom v pražském Karlíně, vedení firem ale také nyní oznámilo masivní propouštění.

Zároveň se rovněž ukázalo, že mnoho toho nezbylo pro Moravskoslezský kraj. Odhaduje se, že Bakala získal z dividend, prodeje firem vydělených z OKD, vstupu na burzu a nájemného ze 43 tisíc hornických bytů desítky miliard korun. Firma OKD tak po nákupu drahých strojů a vysátá tučnou dividendou nyní bojuje s klesající cenou uhlí. A Paskov je první oběť. „Nelze dotovat, co je ztrátové,“ prohlásil generální ředitel OKD Ján Fabián.

Česko: detail v Bakalově impériu

Bakala však rozhodně nežije jen děním v Moravskoslezském kraji. Více času než v Česku tráví v Jihoafrické republice, Británii, USA či Švýcarsku. Většinu svých zisků prostřednictvím skupiny BXR Group investoval do nejrůznějších projektů po celém světě. Na Ukrajině těží a vyváží železnou rudu. V Turecku a na Blízkém východě obchoduje v ropném průmyslu. Po celém světě zabezpečuje dokumenty. V Kanadě prodává matrace. V Austrálii certifikované kurzy. Po světě radí s čistými zdroji energie. V Brazílii pěstuje sóju. V Argentině chová dobytek. V Africe pěstuje manga. A pravděpodobně z nostalgie ke starému zaměstnání investičního bankéře v Londýně obchoduje s finančními instrumenty.

Vysáté OKD je tak minoritní Bakalovou aktivitou. Od České republiky ho odvádí jak jeho švýcarské bydliště, tak jeho záliby – ať už jde o belgický profesionální tým cyklistů či jihoafrické vinice. Pokud se Bakala rozhodne pomoci Moravskoslezskému kraji nad rámec svých závazků, tak pravděpodobně pouze ze dvou důvodů: v minulosti v Česku dost investoval do image čestného a štědrého podnikatele, a pak kvůli své české ženě Michaele Maláčové, která se o rodinné podnikání v Česku zjevně zajímá více než její muž.

Čtěte také:

Zeman: Bakala by měl přenechat někdejší byty OKD kraji

Sdružení Bytyokd.cz: Stát by měl po Bakalovi žádat 30 miliard