Palubní deník
Kamarádi * Zmatený populismus * Teoretik Kalousek * S horoucím srdcem * Extrémní hulvátství
Kamarádi
Člověk, který se ocitne v blízkosti moci, najednou začne mít spoustu kamarádů. Pražský primátor Pavel Bém reagoval nadšeně na zprávu, že lídrem TOP 09 v hlavním městě a jeho pravděpodobným nástupcem bude bývalý guvernér centrální banky Zdeněk Tůma. A dodal, že kádrový objev Karla Schwarzenberga je vlastně jeho kamarádem. Přestože je pravděpodobné, že kníže na exšéfa ČNB nakonec kývl na doporučení svého kamaráda a sponzora strany, amerického miliardáře žijícího ve Švýcarsku, Zdeňka Bakaly. Také kamaráda svého někdejšího věrného zaměstnance ve firmě Patria Zdeňka Tůmy.
Škoda, že novinář, který si s Bémem povídal, po rozhovoru nezvedl telefon, aby se zeptal Tůmy, zda je kamarádem pražského primátora, jehož nejlepším kamarádem je bohatý muž Roman Lord Voldemort Janoušek.
Zmatený populismus
Poslanci prý nebudou zaměstnávat své příbuzné jako asistenty. Nelíbí se to lidu. A hlas lidu, hlas boží. Kéž by tomu tak bylo i jindy. Je to jen další znamení o chabé morální i odborné výbavě poslanců. O jejich „pracovních“ výsledcích nemluvě. Kdyby totiž jejich výkony byly bohulibé, nikomu by nepřišlo na mysl se ptát, zda jim kvalitní podklady připravují lidé příbuzní přímo, vzdáleně nebo až přes Adama.
Tato poslanecká předěšenost smrdí zavedením zvykové masochistické perzekuce jejich příbuzných. Obětují je totiž Molochovi (lidu), jen aby se nezlobil. Je třeba přiznat, že v určitých rodinách by to člověk pochopil, ale to bychom se vraceli o několik tisíc let nazpět. Bylo by přece jen lepší, demokratičtější a v neposlední řadě i humánnější důsledně od poslanců vyžadovat kvalitní výkony. A popřemýšlet nad nějakou formou přísně zúčtovatelné osobní odpovědnosti poslance – morální, politické, finanční či trestněprávní.
Teoretik Kalousek
Lekce z demokracie se nám dostalo z nečekané strany. Zatím se vládní triumvirát chová dle starého bonmotu, že jde o „pravicové strany leninského typu“. Nemilosrdně válcuje opozici, čímž dostává na frak jeden z pilířů demokracie – kontrolní funkce opozice. Například předseda britské dolní komory po zvolení deklaruje politickou nezávislost a dva ze tří jeho místopředsedů jsou z opozice. Šachově řečeno, opozice versus vláda 2,5 ku 1,5. To však trvá generace, než vejde do obecného povědomí politiků, že nastane doba, kdy zase oni budou v opozici, a že by bylo dobré trvale nastolit nějaký slušný způsob chování.
Možná že prvním zábleskem prozírání Miroslava Kalouska je to, co ohledně volby ombudsmana řekl na margo kandidátky Anny Šabatové. Lidé se prý „topky“ ptají, proč podporuje někoho, kdo ji kritizuje a není jí blízký. Prý právě proto, řekl proklubávající se zámotek demokrata. Šabatová prokázala nezávislost a statečnost, věděl navíc – na rozdíl od Tomáše Julínka. Proto se hodí, aby byla zvolena ombudsmankou. Potlesk na otevřené scéně. Jen aby Kalouskovi došlo, že nejde jen o ombudsmana.
S horoucím srdcem
Bylo zážitkem sledovat europoslankyni Zuzanu Roithovou, jak pléduje pro předávání platebních dat evropských občanů do USA. Těm, kterým celkem logicky uniká smysl takového počínání, vysvětlíme, že se to má dít v souvislosti s bojem proti terorismu. Přestože o boji proti terorismu leccos víme, ať po nás laskavý čtenář racionální zdůvodnění nežádá. Neměla je ani Roithová, když argumenty nahrazovala emocemi. A ztěží je mohla mít, jestliže se po deseti letech „boje proti financování terorismu“ odborníci shodují, že tudy cesta nevede.
S terorismem související finance nedosahují výše daňových úniků, praní špinavých peněz ani nelegálního financování politických stran. Jsou ve srovnání s nimi komické. Zdrojem terorismu totiž nejsou peníze, ale důvody, které se formulují nesnadno a dost bolí. Europoslankyně s jasným okem a plamennou tváří však chce pomoci našim přátelům. Proč jen si člověk při pohledu na ni vzpomněl na hvězdné chvíle Jiřiny Švorcové?
Extrémní hulvátství
V posledních dnech zahynulo na našich silnicích mnoho lidí. A není divu. Dopravní opatření totiž ani v terénu nemohou postihnout hlavní příčinu těchto úmrtí – agresivitu a hulvátství. Na ty nejsou žádné detekční přístroje, snad jen psychotesty. To by však musely být preventivní, nikoli následné, až se něco stane. Zbývá jediné řešení – doživotní zákaz řízení a nepodmíněné tresty za jeho porušení.
Co však způsobilo epidemii agresivního hulvátství na silnicích? Způsobilo ji to, co všichni vidíme. Chování představitelů veřejného života – od politiků až po pseudocelebrity. Všem všechno prochází tím snáze, čím jsou drzejší a neomalenější. Hulvátská reklama pomáhá vyhrát volby. Ohledy se nenosí a slušnost znamená slabost. I knížepán raději nepříjemné situace prospí, aniž by se naučil rozlišovat mezi úplatkářstvím a korupcí. Ochota naplňovat demokratické procedury se u nás neuchytila. Církev se namísto kázání morálky soudila o majetky. Mají propasti vůbec dno?
