Kolem nového zákoníku práce je opět rušno. Na konci března jej podpořilo jen devět senátorů a návrh se vrací do sněmovny. Na problém jsme se prostřednictvím e-mailu zeptali ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha. Zajímaly nás také odvody, daňové paušály a penzijní reforma.
„Zákoník zavádí nový institut konta pracovní doby, a umožňuje tak firmám pružně reagovat na měnící se potřebu práce,“ tvrdí Škromach. foto: Profit - Jakub Stadler
* Nejen senátoři, ale i Hospodářská komora tvrdě kritizuje zákoník práce. Je tato kritika oprávněná? Jak jistě víte, Senát návrh nového zákoníku práce v uplynulých dnech zamítl. Nyní je tedy v rukou poslanců a poté pana prezidenta, zda nový zákoník práce vůbec bude. Nicméně mohu s čistým svědomím říct, že kritika návrhu nového zákoníku práce Hospodářskou komorou oprávněná není. * Co tedy nová norma přináší dobrého? Odráží potřeby tržního hospodářství a vytváří podmínky pro omezení zažitého rovnostářství mezi zaměstnanci. Nebudeli porušen princip rovného zacházení, mohou se pracovněprávní vztahy zaměstnanců téhož zaměstnavatele odlišovat. Zákaz diskriminace zůstává zachován. Všichni zaměstnanci budou mít ze zákona právo na takzvaný minimální sociální standard, například právo na základní výměru dovolené nebo na odstupné při rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Návrh upravuje jako základní pracovněprávní vztah pracovní poměr. Poskytuje zaměstnanci ochranu a záruku odpovídajícího pracovního postavení v pracovním poměru a v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nová právní úprava umožní mimo jiné sjednat pro zaměstnance výhodnější úpravu v kolektivní smlouvě. Přičemž pracovní smlouvou, nepojmenovanou smlouvou, případně dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr bude možné výhodnost vzhledem k zákonné úpravě a úpravě v kolektivní smlouvě ještě rozšířit. * To se zaměstnancům jistě líbí, ale majitelé firem nejásají. Co si oni můžou najít ve vašem návrhu pozitivního? Zatímco současná právní úprava je postavena na principu „co není dovoleno, je zakázáno“, hlavním principem nové úpravy pracovněprávních vztahů, zejména zákoníku práce, má být zakotvení zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. To umožní větší liberalizaci v pracovněprávních vztazích a výrazně posílí princip smluvní volnosti účastníků tohoto vztahu. Návrh zákoníku práce zavádí nový institut konta pracovní doby, a umožňuje tak firmám pružně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu jejich produkce. Zaměstnavatelé tak budou moci upravit stanovenou týdenní pracovní dobu svých zaměstnanců a zároveň jim vyplácet stálou mzdu. * Jenže to znamená i novou povinnost -vést konto pracovní doby. Ano, firmy budou muset vést přesnou evidenci na účtu pracovní doby a také na účtu mzdy. Případné mzdové rozdíly, které vzniknou po skončení vyrovnávacího období nebo při skončení pracovního poměru, bude zaměstnavatel povinen vyrovnat. Tady bych rád upozornil na to, že jsme ještě na poslední chvíli do návrhu zákoníku práce zapracovali některé návrhy, které předložila právě Hospodářská komora. * Jak konkrétně by měl ve vztahu k malým firmám fungovat nový zákon o nemocenském pojištění, který před nedávnem vetoval prezident Václav Klaus? Zaměstnavatelé, kteří nezaměstnávají více než 25 zaměstnanců, se mohou přihlásit u OSSZ do zvláštního systému. Tento systém je založen na solidaritě zúčastněných zaměstnavatelů. Těm, kteří se do tohoto systému přihlásí, bude refundována polovina náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti, kterou svým zaměstnancům vyplatili. Tato refundace musí být uhrazena z pojistného na nemocenské pojištění, které budou tito zaměstnavatelé platit navíc; budou mít vyšší sazbu pojistného než ostatní zaměstnavatelé. Sazba pojistného bude vyšší než 1,4 procenta. V roce 2007 bude tato sazba činit 3,3 procenta. Jestliže na úhradu poloviny náhrady mzdy bude z tohoto systému stačit menší částka, než která odpovídá 1,9 procenta z vyměřovacího základu, sazba bude snížena. Naopak, nebude-li vybrané pojistné stačit, bude zvýšena. Je třeba, aby si zaměstnavatel, který chce získat údaje o dopadu zavedení náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti ve svém případě, zjistil stav pracovní neschopnosti u svých zaměstnanců nejméně v posledních třech letech a aplikoval na ně výpočet náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti. Až porovná výši úhrnu náhrady mzdy s pojistným, které by neodvedl z důvodu snížení sazby, může teprve posuzovat, zda bude pro něho výhodné přihlásit se do zvláštního systému u OSSZ. Jediným kritériem pro rozhodování zaměstnavatele je tedy konkrétní stav v jeho případě, pokud jde o pracovní neschopnost jeho zaměstnanců a výši vyměřovacího základu pro odvod pojistného. * Podnikatelé si často stěžují na vysoké mimodaňové odvody. Uvažujete o jejich snížení?
Do mimodaňových odvodů patří odvody pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na veřejné zdravotní pojištění. V souvislosti s plánovanou účinností nového zákona o nemocenském pojištění od 1. ledna 2007 dojde ke snížení sazby pojistného placeného zaměstnavatelem na nemocenské pojištění ze 3,3 procenta na 1,4 procenta. To povede ke snížení mimodaňových odvodů o zhruba 18 miliard korun. Zaměstnavatelé budou sice nově vyplácet zaměstnancům náhradu mzdy v období prvních 14 dnů pracovní neschopnosti, ale úhrnné úspory na pojistném budou vyšší. Odhadujeme, že v roce 2007 ušetří zaměstnavatelé zhruba 8,6 miliardy korun.
* A důchodové pojištění? V oblasti důchodového pojištění se bude o sazbách pojistného rozhodovat v rámci důchodové reformy. K tomu je ale nutná shoda napříč politickým spektrem. Vzhledem k tomu, že se volby do Poslanecké sněmovny konají za dva měsíce, bude se o této záležitosti rozhodovat až poté. * Hodně se diskutuje také o daňových paušálech. Jsou dobře nastaveny? Proč se nezobrazily v zákonech o sociálním a zdravotním pojištění?
Daňové paušály se zobrazují v zákonech upravujících odvod pojistného na sociální a na zdravotní pojištění. V zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je uvedeno, jak se stanoví vyměřovací základ u OSVČ, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, i co se považuje za výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmu (odkazem na zákon o daních z příjmů). Je-li výdaj uplatňován ve výši paušální sazby z příjmů, je výsledná částka výdajem i pro účely sociálního a zdravotního pojištění.
* Pojďme k penzijní reformě. Proč jste proti soukromým penzijním fondům? Cílem ČSSD je, aby hlavním bylo individuální důchodové připojištění. To ale neznamená, že jsme proti soukromým penzijním fondům. Nechceme ale, aby připojištění bylo povinné. Stát v maximální možné míře ochraňuje prostředky, které svěří občané pojišťovnám, a to zcela standardně jako v jiných zemích Unie. Dosavadní zkušenosti ukazují, že sektor komerčního pojišťovnictví je jeden z nejstabilnějších v oblasti finančních institucí. Přesto však za peníze klientů komerčních pojišťoven stát neručí. Pokud se člověk rozhodne své finance někomu svěřit, jedná se o jeho svobodnou a dobrovolnou volbu. * Jaký důchodový systém považujete za ideální? Z podrobných analýz variant důchodové reformy i dosavadních jednání vyplývá, že neexistuje takový důchodový systém, který by byl vždy, za všech okolností a ve všech ohledech lepší než systém jiný. Jeho odolnost vůči jednomu konkrétnímu typu rizika je vždy získána za cenu rizik v jiných oblastech. Tyto vzájemné a neoddělitelné vazby nemohou být opomenuty. Přestože ideální důchodový systém neexistuje, je možné jej zlepšit diverzifikací rizik, kterým systém a pojištěnci čelí. Změny pak nutně povedou ve srovnání se současným stavem u někoho ke zlepšení, u někoho ke zhoršení a u někoho se téměř nic nezmění. Budoucí jednání proto musí být vedena s cílem nalézt shodu či kompromis ve strategii ovlivňování reakce důchodového systému na očekávané problémy. V praxi ji může naplňovat řada dílčích a postupných kroků, jejichž rozsah bude záviset mimo jiné na tom, do jaké míry se potvrdí předpoklady, na základě kterých byly učiněny. Nelze se domnívat, že dokážeme nastavit důchodový systém „jednou provždy“ a pak se již do něj nebude zasahovat. To není ani možné, ani žádoucí. * Jaké jsou tedy vaše návrhy penzijní reformy? Z opatření, kterými bychom mohli systém stabilizovat, je to například možnost postupného odchodu do starobního důchodu a jeho přepočtu v případě souběhu výplaty důchodu s příjmem. Dále pak zavedení plateb pojistného i za náhradní doby pojištění, přehodnocení výše pozůstalostních důchodů tak, aby jejich úhrn nepřevyšoval výši nároku zemřelého, a vytvoření rezervy sloužící k financování vzniklých nároků v případě poklesu příjmů z pojistného. * Jak chcete při vyrovnaném hospodaření dosáhnout toho, aby se v průběžném systému nadále nerozevíraly nůžky mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem? Podíl průměrného důchodu k průměrné mzdě ovlivňují především valorizace vyplácených důchodů. Valorizace důchodů v letech 2005 a 2006 vláda stanovila tak, že se pokles zastavil, přičemž příjmy z pojistného na důchodové pojištění byly i v těchto letech vyšší než výdaje na důchody. Další vývoj úzce souvisí s dalšími kroky důchodové reformy. Opatření zabezpečující finanční udržitelnost důchodového systému budou posuzována i z hlediska vývoje tohoto podílu, neboť důchody ze základního systému by měly co nejvíce eliminovat riziko chudoby ve stáří a nevytvářet nadměrné mezigenerační nerovnosti. Důležité je, že v posledních letech důchody rostou reálně, to znamená, že důchodce si za svůj důchod koupí více než v předchozím roce. Po propadu v polovině devadesátých let minulého století došlo k výraznějšímu zlepšení. Od roku 1998 důchody vzrostly reálně téměř o 20 procent. * Jaké nástroje byste chtěli použít v případě volebního vítězství na snížení nezaměstnanosti, když současné evidentně selhávají? V žádném případě nemohu souhlasit s tvrzením, že současné nástroje aktivní politiky zaměstnanosti selhávají. Naopak právě v letech 1999 a následujících se podařilo zastavit prudký růst nezaměstnanosti jako důsledek ekonomického propadu za doby vlády Václava Klause. A to díky novým programům aktivní politiky zaměstnanosti, novému zákonu na podporu investic a podobně. Vždyť míra nezaměstnanosti meziročně stále klesá a já jsem přesvědčen, že bude klesat dále. Nicméně, vždy je co zlepšovat a my se nyní zaměříme především na podporu veřejně prospěšných prací a projektů, v jejichž rámci si lidé mohou zvýšit kvalifikaci. Nutné je také sladit nabídku a poptávku na trhu práce. Jednoduše řečeno - školy by měly produkovat absolventy s takovým vzděláním a takových profesí, o které je na trhu práce zájem. ZDENĚK ŠKROMACH (50)
Narodil se v Hodoníně v rodině elektromontéra a prodavačky. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu VUT Brno, poté pracoval jako topič, dělník a mistr údržby. V letech 1989 až 1996 byl předsedou odborové organizace Kovo v Sigmě Hodonín. Od června 1996 je poslancem parlamentu, od roku 1997 místopředsedou ČSSD. Je ženatý, má dceru a syna. Ministrem se stal v roce 2002.
