Zdeněk Turek: Z krize jsme venku. Ale v Rusku to bude ještě těžké

Citibank v Česku oznámila, že hodlá opustit sektor osobního bankovnictví. Pro jednoho člověka je to obzvláště důležitá zpráva. Je jím Zdeněk Turek, muž, který Citi v Česku spoluzakládal a v hierarchii firmy se postupně vypracoval přes Afriku a Rusko až do londýnské centrály. Nyní je Turek šéfem Citibank pro západní Evropu a ředitelem korporátního bankovnictví pro Evropu, Blízký východ a Afriku.

„V Rusku je situace složitá. Západní firmy tam zatím zůstávají, ale pokud krize neskončí, budou se jejich centrály ptát, jestli to má smysl,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro.

Citigroup se chystá stáhnout z osobního bankovnictví na jedenácti světových trzích včetně Česka. Proč?

Přesuneme jedenáct poboček našeho osobního bankovnictví do Citi Holdings. Je to jeden z kroků naší strategie alokace zdrojů. Chceme se soustředit na trhy, které jsou z hlediska velikosti zajímavější. Tedy na ty, kde je větší potenciál a cítíme větší návratnost investic. Bohužel v některých zemích, mezi něž patří i Česko nebo Maďarsko, ten výhled nebyl tak optimistický.

Co se teď bude v praxi dít? Co to bude znamenat pro vaše klienty?

Nepřerušujeme servis pro klienty osobního bankovnictví. Citibank funguje dál i jako korporátní banka ve více než sto zemích světa včetně Česka. To platí rovněž pro malé a střední firmy – klienty našeho komerčního bankovnictví.

Kdy by k opuštění osobního bankovnictví v Česku mělo prakticky dojít?

Není žádný přesný časový horizont. Chceme najít pro zaměstnance i pro klienty nejlepší možné řešení.

Jak významná je skupina klientů osobního bankovnictví a co se s ní po útlumu stane?

Nejsem expertem na osobní bankovnictví v Česku, jsem svými zkušenostmi spíše firemní bankéř. Jaké jsou možné další scénáře, lze odečíst z toho, co Citi už udělala. Například před dvěma lety v Rumunsku bylo prodáno osobní bankovnictví jedné z rakouských bank, v západní Evropě jsme před měsícem dokončili jednání s bankami, které si od nás přebírají osobní bankovnictví v Řecku a Španělsku.

Vy jste dlouho šéfoval ruskému trhu a trhu východní Evropy. Čím je podle vás Rusko specifické?

Byla to obrovská zkušenost. Ruský trh se odlišuje už svojí velikostí a v letech 2009 až 2013, kdy jsem tam pracoval, to byl velmi růstový trh. My máme v Rusku čtyři tisíce zaměstnanců, padesát poboček a pracujeme tam s největšími firemními klienty a většinou mezinárodních firem. Velmi zajímavým trendem tam byl růst střední třídy.

A jaká je pro srovnání v Rusku situace nyní? Myslím dopad sankcí a slábnoucí rubl…

Sankce mají znatelný dopad. Ty přímé omezují přístup k financování. Ruské banky jsou tvrdě omezeny na financování do třiceti dnů, což je velmi krátké období. Řada odvětví má také omezený přístup na kapitálové trhy. To jsou ale věci, o kterých se ví. Málo se mluví o nepřímých sankcích, o dopadech. Málokdo třeba chce teď v Rusku investovat. A Rusko, ať už si to připustí, nebo ne, potřebuje zahraniční investice, technologie a investory s know-how. Teď se růst, který byl už před sankcemi velmi pomalý, na úrovni jednoho procenta, dále zpomaluje a pohybuje se na hranici stagnace. Rubl zdevalvoval velmi výrazně, což přinese do budoucna inflaci, a navíc klesá cena ropy. Ta situace je teď opravdu složitá.

Jak se Citibank na trhu v Rusku zachová?

Pro Citi je ruský trh velmi důležitý. Plně obsluhujeme naše zahraniční klienty na tomto trhu a jsme schopni financovat jejich potřeby. Z hlediska ruských firem je potřeba je rozdělit na ty, na něž se sankce vztahují, a na ty bez omezení. Třeba oblast metalurgie ještě nebyla zahrnuta do sankcí, takže zde se snažíme s našimi stávajícími klienty pracovat jako dřív, i když je nutno říci, že jejich přístup na kapitálové trhy je velmi omezený. Pak jsou klienti, kteří podléhají sankcím, jejichž literu musíme dodržovat. Možnost spolupráce je tedy značně omezena.

Jak firmy tu situaci řeší?

Rusko má z krátkodobého hlediska ještě dost rezerv. Kapitálové rezervy Ruska byly před sankcemi na úrovni 530 miliard dolarů, v tuto chvíli jsou kolem 470 miliard. Ruské firmy, které nemají přístup na mezinárodní finanční trhy, se obracejí na ruské banky nebo na fondy ruského státu a zatím pomoc dostávají. Otázkou je dlouhodobý výhled. Pokud budou rezervy klesat a rubl oslabovat, podepíše se to na ekonomickém růstu.

Řada firem, i českých, se podílí na budování ruské infrastruktury, kde je velký potenciál. Jak se možný pokles odrazí tam?

Podfinancování infrastruktury bylo problémem už dávno před krizí. Důvod je ten, že většinu investičních akcí do infrastruktury činil stát a jeho instituce. A stát byl velmi opatrný v rozjíždění velkých akcí, protože bylo reálné nebezpečí, že se spousta peněz ztratí kvůli korupci a manažerským chybám. My jsme se zahraničními firmami a bankami navrhovali, že by měl být více otevřen přístup k tomuto oboru i privátnímu sektoru, například PPP projekty. K tomu bylo ale zapotřebí vytvořit právní rámec, což se nikdy nepovedlo. Teď se situace ještě zhorší; pokud budou sankce trvat delší dobu, investice se ještě více omezí. Ale základní problém je jinde: v transparentnosti a legislativě.

Může ruský neúspěch stáhnout některé západní firmy dolů?

Zatím jsme viděli jen pár oznámení o omezení byznysu některých zahraničních firem v Rusku. Podle toho, co vím, ale většina investorů vyčkává, což platí i pro Citi. Podstatná část byznysu doufá, že problémy mezi Ukrajinou a Ruskem jsou řešitelné. Tak jako většina firem přežila rok 2008, zvládnou i toto. Kdyby ale problém přetrvával dlouho, začnou se samozřejmě statutární orgány těch zahraničních firem ptát, jaká je perspektiva.

Mluvil jste o kdysi sílícím sektoru ruských středních firem. Můžete se nyní více zaměřit na ně?

Segment malých a středních firem v Rusku není tak velký, což je dáno historickými důvody. Střední sektor se rozvinul v oblasti stavebnictví či služeb, ale jinak je malý. A pokud bude špatná prognóza pokračovat, malé a střední firmy budou prvními oběťmi, tak jako v roce 2008 a 2009. Naše strategie se tam tedy neorientuje. Ne že bychom je zcela vynechávali, ale není to strategický cíl.

Vy jste působil i v Africe, což je také velký trh. Je s Ruskem v něčem srovnatelný?

V růstovém potenciálu a v tom, že nebude příliš rychlý. Důvody jsou už ale jiné. Pokrok tam samozřejmě je, podívejte se na Nigérii, východní Afriku, jižní Afriku. Nicméně tento kontinent potřebuje daleko více. A musí začít daleko hlouběji než Rusko. U vzdělání, lékařské péče. To umožní investorům přivést kapacity a vyrábět. Afrika také potřebuje infrastrukturu a odhodlání firem na trhu zůstat, i když to v dané zemi a čase není nejlepší.

Prezident Obama slíbil v Africe investovat 33 miliard dolarů, nicméně Čína na kontinentu už dávno investuje. Sledujete boj těchto zemí?

V Africe jsem působil čtyři roky a vím, že Čína a USA mají zcela odlišné přístupy. Čína jde hlavně za nerostnými zdroji a většina investic směřovala tam. To, co se snaží budovat USA, je transparentní řízení ekonomiky, což je potřeba. My jsme několikrát usilovali o projekty elektráren v Africe. Ale pokud máte situaci, kdy výroba elektřiny stojí víc, než za kolik se prodá, kdy nemůžete věřit, že jakýkoli dlouhodobý kontrakt bude soudně vymahatelný, že konsorcium, které vybírá dodavatele, nefunguje transparentně, tak je velmi těžké tam vkládat nějaké investice.

Nicméně i Evropa má svá rizika. Britské banky, včetně Citi, napjatě sledovaly referendum o oddělení Skotska, bály se dominového efektu u dalších zemí. Jak jste na to byli připraveni?

Evropa by se měla zabývat důležitějšími věcmi, než jaké řeší právě v tomto ohledu. Investovat do inovací a vědy, posilovat konkurenceschopnost, trh práce. V případě Skotska to byla nakonec velká úleva pro komunitu firem včetně bank. Význam Skotska nebyl pro britskou ekonomiku zase tak velký, ale dominový efekt rozhodně hrozil. Ekonomicky i politicky – posílily by se v Británii tendence oddělit se od Evropské unie. My jsme scénář pro Skotsko měli. Kdyby k tomu došlo, nastalo by přechodné období, řešila by se měna a podobně. Klíčové by bylo, kteří investoři by ve Skotsku zůstali.

Jak jsou banky připraveny na krizi? V posledních týdnech strmě klesají významné akciové trhy.

Celkově bych řekl, že banky jsou o mnoho zdravější než před rokem 2008. A není to jen kvůli navýšení kapitálu. Provedly hodně restrukturalizací. Třeba my jsme vytvořili Citi Holdings s 900 miliardami dolarů aktiv v době založení a v tuto chvíli je tam už jen 106 miliard, což je za čtyři roky výrazný pokles. Banky se také daleko přísněji dívají na návratnost kapitálu. Už jsou pryč doby, kdy půjčovaly, jen aby získaly podíl na trhu. Dnes je velmi obtížné obhájit velký úvěr bez toho, že existuje rozumná návratnost kapitálu. To, co se v posledních týdnech dělo na burze, je z mého pohledu spíše korekce, což se dalo očekávat. Burzy rostly v poslední době mnohem rychleji, než se zlepšovala kondice ekonomik, kde fungují.

Jsme venku z krize?

Z té, co byla v letech 2008 a 2009, ano, byť můžeme ještě sledovat otřesy. Zejména pro kontinentální Evropu ale platí, že restrukturalizace musí jít hlouběji. Myslím tím změny na trhu práce, ale také zbavování se zbývajících aktiv států, aby se vytvořilo plně konkurenční prostředí. Stát je totiž v zásadě špatný vlastník. Podmínkou samozřejmě je, že se stát soustředí na stanovení jasného a přísně střeženého dozoru nad jednotlivými odvětvími, abychom se vyhnuli divokému kapitalismu.

Čtěte také:

USA a EU zatím další protiruské sankce nechystají

Putin: Ukrajinská krize skončí, vztahy se Západem se normalizují

Maďarsko proti zbytku EU: v energetickém boji straní Rusku