Kapitola XLVIII
Pozdě bycha honit * Pomocná stráž demokracie * Nemůžeš nešetřit! * High, I think!
Pozdě bycha honit
Václavu Havlovi se podle jeho televizního vystoupení hrubě nelíbí Kubicova zpráva, od jejího obsahu až po její styl. Nesouhlasí s jejím předvolebním načasováním. Není nic, čím by ho zaujala a co by mu poskytlo jakékoli její odůvodnění. Dlužno podotknout, že něco velmi podobného - jen v poněkud expresivnější podobě a konsekvencích - si myslel již kdysi premiér Miloš Zeman. Jeho snahu provést výměnu Kubice na velitelském postu ÚOOZ však překazil právě Havel. Tehdy důvody měl? Jaké? Snahu udržet své příznivce v pozicích, ať jsou jakkoliv kvalitní? Teď již prezidentem není, na Kubice se může podívat nepředpojatě a kriticky. Takže, sečteno a podtrženo: Zeman měl pravdu.
Pomocná stráž demokracie
Hrdinný plukovník Kubice měl být obezdušen! Téměř poslední hráz demokracie by byla odstraněna! Ale poslyšte, jakým perfidním způsobem: povedená vysočinská figurka, jakýsi Zdoležel 007 Prášil, říkal trestuhodně do telefonu - a to při vědomí, že je odposloucháván, což je obzvláště odporné - záměrné a cílené desinformace a pindy, které navíc balil zavrženíhodným způsobem do tak umně konstruovaných a nesrozumitelných souvětí, že ho za to nakonec radši zavřeli. Téměř se mu jeho hnusného skrytého záměru podařilo dosáhnout, protože hrdinný plukovník, nemoha odtrhnout ucha od zaznamenaných odposlechů, byl prý následně několikrát viděn ve stavu jakoby podroušeném, leč způsobeném kriticky rozvibrovanou bránicí, jak - stěží dechu popadaje - úporně opakuje v emocionální vývrtce: „Já se z něj snad picnu!“ Díky bdělosti policejních a jim přisluhujících orgánů bylo přehrávání hlubokomyslných úvah verbálního atentátníka ihned zastaveno, plukovníkova bránice se uklidnila a demokracie byla zachráněna.
Televizní orgán Pomocné stráže demokracie JanečeK by o tom ještě mohl složit písničku a zazpívat ji spolu se svou internetovou kolegyní Sabinkou: „Nedoležel nedoseděl / za pět českých v base / střežíme demokracii / s plukovníkem zase.“ Vydělali by si možná víc, rozhodně čistěji - nestrašili by přitom lidi svými nehoráznostmi. Špatnou četbou a dlouhodobým zabýváním osobou Zdoležela 007 Prášila byl zřejmě nastartován proces tak silného vcítění do sledované osoby, že je už zřejmě těžko oddělit od sebe. Kontrolní otázka: Byl skutečně zavřen ten správný?
Nemůžeš nešetřit!
Ivánku, kamaráde, nemůžeš nešetřit únik informací o údajném teroristickém útoku v Praze, i kdybys je pustil sám! Od malinka jsi chtěl být ministrem, stal ses ministrem, tak musíš být ministrem! Kdybys nekonal, jak tě citují v Právu ze 7. října 2006, dopustil by ses trestného činu a měli by tě zavřít. Kdybys konal váhavě či liknavě, nebo se, nedej bože, zdráhal spolupracovat při šetření, tak by to byl také trestňák a taky by tě měli zavřít. No - a když budeš konat, a budeš konat pořádně, tak se možná do té basy nahlásíš sám. Ale konat musíš, vždyť jsi od malinka chtěl být ministrem!
High, I think
O našich východoevropských politicko-šoubyznysových celebritách se většinou píše, jak jsou úžasní i proto, že prý skvěle ovládají angličtinu. Tak jsme se na to podívali.
Maďarský premiér Ferenc Gyurcsány před pár týdny poskytl pro americkou televizní stanici CNN rozhovor, kde jeho nejčastějším výrazem bylo „myslím si“. Ministerský předseda měl při svém premiérovým vystoupením v této televizi raději požádat o tlumočníka a neztrapňovat před světem sebe a zbytek národa. Gyurcsány při rozhovoru sice sváděl heroický boj s anglickou výslovností, ale prohrál. Místo I think (myslím si) totiž celou dobu říkal, I sink (potápím se). Většina Maďarů by zcela jistě chtěla Gyurcsánye vidět raději topícího se, ale místo toho mlel a mlel dál jak Massa Bob a trapně vysvětloval, proč lhal dva roky v jednom kuse svým voličům.
Ani v Česku to není lepší. Svědčí o tom například premiérové číslo nového společenského časopisu Glanc, který řídí Halina Pawlowská. Ve své rubrice „Dog show Haliny Pawlowské“ čtenářům vzkazuje, že „čtěte, co si myslím, a můj pes Eda vám řekne, co si myslí o všech ostatních“. Není už ale tak jasné, kdo psal článek o návštěvě zpěvačky Madonny. Že by Eda? Spíše to vypadá na něj, protože v článku o tom, jak kdosi potkal Madonnu, se píše: „Ona (Madonna – pozn. red.) natáhla ležérně ruku a řekla: ,High! Madonna!´ A Richard z toho omdlel.“ Edovi by jeho cvičitelka angličtiny měla vysvětlit, že myslet si, že anglický pozdrav „Hi“ se píše „high“ (vysoký), je sice v kruzích českých celebrit zřejmě standardní, ale napsat to, vytisknout v nákladu 280 tisíc a prodávat to lidem za 19 korun, je opravdu na omdlení.
