Kapitálová přiměřenost některých domácích bank je na hraně
Dění na finančních trzích v posledních týdnech ukázalo, jak výrazně může nestabilita bankovního sektoru otřást celou ekonomikou. Naštěstí patří banky k jedněm z nejvíce regulovaných podniků, jež jsou pod neustálým dohledem, zpravidla centrální banky. Důležitým hlediskem stability banky je její takzvaná kapitálová přiměřenost. O co jde?
Zjednodušeně řešeno, kapitálová přiměřenost představuje pro banky povinnost udržovat určitou minimální výši kapitálu v poměru k objemu a rizikovosti aktiv (viz Jak se počítá?). Hodnota tohoto ukazatele by neměla být nižší než osm procent. To tedy znamená, že čím více vlastního kapitálu banka má a čím méně rizikových produktů poskytla, tím by měla být stabilnější.
Jednou z hlavních zásad podnikatelské činnosti banky je likvidita, to znamená schopnost dostát závazkům v době jejich splatnosti. S tímto pojmem souvisí i solventnost, jež představuje schopnost dostát závazkům v krizových situacích. Pokud se banka dostane do problémů s likviditou, případně její kapitálová přiměřenost klesne pod osm procent, nastupuje nucená správa.
Nic se neděje…
V minulém týdnu se občané jak od České národní banky (ČNB), tak od jednotlivých komerčních bank dočkali ujištění, že jejich zdraví a schopnost dostát závazkům je v nejlepším pořádku. „Český finanční systém zůstává od globálních turbulencí poměrně izolován,“ uvedla ČNB v tiskovém prohlášení. Pomiňme fakt, že centrální banka zareagovala až několik dní poté, co se položilo několik finančních ústavů v USA a po celém světě zavládla panika. Uklidnění nakonec přišlo: „Expozice českých bank vůči rizikovým aktivům a problémovým globálním bankám jsou minimální.“ Optimismem nešetřil ani viceguvernér Miroslav Singer, podle něhož by domácí banky sice mohly v důsledku finanční krize na světových trzích vykázat nižší zisk, ale ve většině případů budou dopady nulové. V ČR prý nehrozí ani všeobecně rozšířená nedůvěra, jež bankám brání půjčovat si navzájem peníze.
Od domácích bank jsme si v posledních letech zvykli slýchávat samé dobré zprávy, alespoň pro akcionáře. Jen v loňském roce vydělaly 47 miliard korun, meziročně o čtvrtinu více. Letošní pololetní výsledky naznačily, že ani v tomto roce se banky a jejich zahraniční vlastníci nebudou mít špatně. Celkový čistý zisk 26,6 miliardy korun znamenal pětinový nárůst oproti minulému roku. Většinu zisku, 21 miliard korun, vytvořily čtyři největší banky podle objemu aktiv - Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit Bank.
Nebo děje?
Týdeník EURO položil v souvislosti s nynější finanční krizí těmto a několika dalším bankám dotaz, jaká je jejich aktuální kapitálová přiměřenost a jaký je jejich výhled na závěr letošního roku. Hovořit byť jen o potenciálních problémech bank je citlivá záležitost. Ani sebezdravější ústav nemůže přežít bez úhony „run“, který by následoval ze strany drobných klientů v případě zveřejnění negativních zpráv o jeho finanční situaci. Centrální banka, která obzvláště nyní sleduje kondici českých bank se zvýšenou pozorností, tvrdí, že všechny splňují limit kapitálové přiměřenosti ve výši osmi procent. Z ankety týdeníku EURO však vyplynulo, že zatímco Komerční banka, Česká spořitelna a UniCredit Bank se drží nad poměrně bezpečnou hranicí deseti procent, ČSOB a Raiffeisenbank jsou již v pásmu zvýšené pozornosti - osmi až devíti procent (viz tabulka). Výhled pro konec roku banky většinou s ohledem na vnitřní předpisy nezveřejňují.
Obecně platí, že kapitálová přiměřenost je tak trochu v rozporu se snahou bank o co nejvyšší ziskovost. Pokud chce banka hodně vydělávat, její aktiva musejí být riziková. A to vyžaduje kapitál. Pokud se ho nedostává, kapitálová přiměřenost trpí. České banky jsou na rozdíl od západních kolegyň konzervativní a vesměs nepodlehly vábení vysoce ziskových, nicméně extrémně rizikových produktů, na které doplatily některé ústavy v USA i západní Evropě. Nestabilita bankovního sektoru proto u nás zřejmě nehrozí. A i kdyby se vyskytly problémy, centrální banka je připravena coby takzvaný věřitel poslední instance vypomoci. Vzpomeňme na IPB a věřme tomu. Nicméně v nejistých časech popřejme bankám hodně štěstí a nám střadatelům pevné nervy.
BOX
Zostříme regulaci, zní z EU
Evropská komise (EK) minulý týden navrhla přísnější regulaci bank. Zpřísnit by se měl například dohled nad bankami či pravidla pro jejich vzájemné transakce. Opatření jsou obsažena v návrhu směrnice o **kapitálové** **přiměřenosti**. Návrh, jehož uvedení do praxe je ale otázkou spíše let, se například zabývá rizikem, kterému jsou banky vystaveny navzájem. Chce omezit objem prostředků, jež si banky navzájem půjčují. Cílem opatření je zamezit zamrznutí finančních toků mezi bankami v případě, že se na trhu vyskytnou podobné potíže jako nyní. Komise navrhuje pro mezibankovní operace pětadvacetiprocentní limit, anebo alternativní hranici 150 milionů eur. Záleží na tom, která hodnota je vyšší. EK chce podle komisaře pro vnitřní trh Charlieho McCreevyho také zpřísnit dohled nad bankami, které působí ve více státech, což by se dotklo i řady českých bank se zahraničními majiteli. V EU je přes 40 bank, které působí ve více státech unie. Některé, zejména menší státy včetně Česka, se obávají, aby se rozhodovací kompetence nepřesunuly od národních regulátorů k regulátorům v zemích, kde má sídlo mateřská banka finančního ústavu, který působí v několika státech.
Jak se počítá?
kapitálová přiměřenost = kapitál / kapitálové požadavky * 0,08 * 100 (v procentech)
kapitál - přesně vymezený kapitál banky (například splacený základní kapitál, rezervní fondy, nerozdělený zisk)
kapitálové požadavky - minimální výše kapitálu, kterou banka musí držet vzhledem k rizikové struktuře svých obchodů
TABULKA
Kapitálová přiměřenost českých bank
