Alespoň před posvátným hodováním vánočním bychom mohli projevit respekt vůči jedné kulinářské zálibě, kterou mimochodem vskutku bez zbytečných odsudků klasifikovali už naši prapradědové.
Začtěme se například do pasáže, kterou nám v roce 1911 nachystal národopisec Jaroslav Vlach: „Kmenové lovečtí na nízkém stupni vzdělání stojící neštítí se pojídati ze zvířat vše, co stravitelné se jim býti zdá. Tak ku př. Australané pojídají vedle vačic všechny druhy ptáků, i supy, dále netopýry, mezi nimi i kaloně jedlého, žáby, ještěrky, hady a červy. Podobně vypravuje i cestovatel Schweinfurth o negrech řečených ,Bongo‘, že ze zvěři neopovrhují ani krysami, hady, hyénami, štíry, všekazy, housenkami a červy, jež v žaludcích dobytčích se rozhosťují, ba že vítány jsou jim hnijící zbytky po hodech lvích. O Indianech britské Guayany vypravuje se, že zvěř a ryby ulovené jsou jejich hlavní potravou, ale že pojídají též krysy, opice, alligátory, žáby, červy, housenky, mravence a brouky. Z toho vidno, že nechuť k některým jídlům zakládá se pouze na zvyku neb na hrůze před neznámým…“
Neúnavnou českou propagátorkou hmyzí výživy je Marie Borkovcová z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. „Hmyz by mohl pomoci vyřešit ožehavé problémy ve výživě všech generací,“ tvrdí dáma, jež má z oboru i doktorát. Křupající havěť obsahuje především hodně minerálů a stopových prvků. Doktorka Borkovcová organizuje pravidelná tematická setkání i pro širší veřejnost, samozřejmě s občerstvením.
A jak roztodivné exotismy pronikají do evropské kuchyně, v multi-kulti kotlíku místo nalézají i křupavé dobroty. V České republice vznikají už i dvě hmyzí kuchařky a také některé asijské restaurace u nás občas nabídnou – záměrně – i přismahlého červíka. Přejeme Vám zdravé a veselé.
Více na:
http://entomofagie.mendelu.cz
