Gourmet revue
Alespoň před posvátným hodováním vánočním bychom mohli projevit respekt vůči jedné kulinářské zálibě, kterou mimochodem vskutku bez zbytečných odsudků klasifikovali už naši prapradědové.
Začtěme se například do pasáže, kterou nám v roce 1911 nachystal národopisec Jaroslav Vlach: „Kmenové lovečtí na nízkém stupni vzdělání stojící neštítí se pojídati ze zvířat vše, co stravitelné se jim býti zdá. Tak ku př. Australané pojídají vedle vačic všechny druhy ptáků, i supy, dále netopýry, mezi nimi i kaloně jedlého, žáby, ještěrky, hady a červy. Podobně vypravuje i cestovatel Schweinfurth o negrech řečených ,Bongo‘, že ze zvěři neopovrhují ani krysami, hady, hyénami, štíry, všekazy, housenkami a červy, jež v žaludcích dobytčích se rozhosťují, ba že vítány jsou jim hnijící zbytky po hodech lvích. O Indianech britské Guayany vypravuje se, že zvěř a ryby ulovené jsou jejich hlavní potravou, ale že pojídají též krysy, opice, alligátory, žáby, červy, housenky, mravence a brouky. Z toho vidno, že nechuť k některým jídlům zakládá se pouze na zvyku neb na hrůze před neznámým…“
Neúnavnou českou propagátorkou hmyzí výživy je Marie Borkovcová z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. „Hmyz by mohl pomoci vyřešit ožehavé problémy ve výživě všech generací,“ tvrdí dáma, jež má z oboru i doktorát. Křupající havěť obsahuje především hodně minerálů a stopových prvků. Doktorka Borkovcová organizuje pravidelná tematická setkání i pro širší veřejnost, samozřejmě s občerstvením.
A jak roztodivné exotismy pronikají do evropské kuchyně, v multi-kulti kotlíku místo nalézají i křupavé dobroty. V České republice vznikají už i dvě hmyzí kuchařky a také některé asijské restaurace u nás občas nabídnou – záměrně – i přismahlého červíka. Přejeme Vám zdravé a veselé.
Více na:
http://entomofagie.mendelu.cz
