Čínská a celostní medicína, léčitelství či výroba přírodních medikamentů jsou doménou malých a středních firem. Rostoucí segment v hodnotě stovek milionů korun může veřejnému zdravotnictví ušetřit miliardy.
Třiadvacetiletá Kristýna neměla nikdy vážnější zdravotní problémy. Když se jí před pěti lety objevily na rukou malé skvrnky ekzému, nepřikládala jim velkou pozornost. „Jenže nezabrala mastička, krém předepsaný dorostovou lékařkou, ani další přípravky od kožní specialistky,“ vzpomíná dívka. Naopak. Atopický ekzém se začal šířit na rukou, krku i dalších viditelných částech těla a znepříjemňoval studentce život.
„Navštívila jsem některá špičková pracoviště, včetně specialistů v Nemocnici Na Homolce. Nic nepomáhalo,“ říká Kristýna. Ani poté, co na vysoké škole začala studovat farmacii a zajímat se o veškeré přípravky pro léčbu ekzémů dostupné na českém trhu, se její situace nezlepšila. A tak se rozhodla udělat poslední pokus.
Navštívila léčitele v malé středočeské vesničce Křesetice. Výsledek byl překvapující. „Po čtyřech návštěvách problém zmizel. Léčbu tvořily injekce, které byly poměrně bolestivé, ale fungovaly. Je to již více než rok a žádné potíže s ekzémem od té doby nemám,“ pochvaluje si Kristýna.
Tisíciletá tradice
Podobné zkušenosti přivádějí v České republice stále více lidí nejenom k léčitelům, kteří u nás na rozdíl od Německa nejsou registrovaní, ale k alternativní medicíně jako takové. Bylinné přípravky, celostní nebo čínská medicína zažívají zlatou éru. V porovnání s vyspělými zeměmi sice zatím nemají na trhu tak velký podíl, ale ten stále roste.
„V roce 1990 tu komplex všech metod čínské medicíny prakticky nikdo neznal. Nyní se lékaři počítají na stovky a stejný počet je odborníků na čínskou masáž tuina, dietetiku, cvičení a podobně,“ popisuje rozvoj svého oboru lékařka Ludmila Bendová, která stála před třiadvaceti lety u zrodu 1. školy tradiční čínské medicíny. Založit nový obor nebylo v postkomunistickém Československu právě jednoduché.
„Bylo to těžší, protože zde čínská medicína není uznána jako obor, na rozdíl od anglosaského světa a dalších zemí. Například v devadesátých letech bylo k získání víza pro čínského vysokoškolského profesora nutné sehnat třináct razítek a strávit několik nocí telefonáty s konzulem v Pekingu,“ vzpomíná Ludmila Bendová.
V současnosti existuje jen v Praze několik klinik zaměřených na čínskou medicínu, v celém Česku se tomuto oboru věnuje podle odhadu na dvě stě lékařů, kteří ošetří několik desítek tisíc pacientů. Celkově podle průzkumu Evy Křížové z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy využilo některou z forem alternativní medicíny v Česku 68 procent pacientů. Ani po téměř čtvrt století však čínská medicína nemá na růžích ustláno. alespoň co se úřadů týká.
„Vládnou předsudky nad zdravým rozumem a pštrosí taktika nad vědeckou pokorou. Nikdo nemůže znát všechno, ale tvrdit, že čínská medicína je šarlatánství, když se s její pomocí léčí nejvíce lidí na světě a má minimálně dva tisíce let psaných dějin, 10 000 užívaných léčivek, desetitisíce písemných děl od starověku až do současnosti a navíc ji po celém světě zkoumají stovky ústavů, to je podle mě tmářské,“ podotýká Ludmila Bendová.
Na zájmu pacientů to není znát. Je jich tolik, že se musejí objednávat dlouhé týdny předem. a to i přesto, že čínská medicína není zrovna nejlevnější. I když jsou ceny u jednotlivých čínských lékařů odlišné, obvykle se za první návštěvu platí od sedmi set do tisíce korun, každá další návštěva pak stojí zhruba pět set až sedm set korun. Plus bylinné přípravky, jejichž cena opět dosahuje několika stovek korun.
Ani v krizi však lidé na svém zdraví nešetří, i když určitý rozdíl oproti předchozímu období lékaři zaznamenali. „Je pravda, že pacienti nyní kladou více otázek a více se rozmýšlejí. ale to mám ráda, protože jsou pak i ochotní více spolupracovat a měnit svou životosprávu, dodržovat dietu, cvičení a podobně. Léčba je tím pádem efektivnější,“ dodává Ludmila Bendová.
Vysmívaný a uznaný
Na rozdíl od čínské medicíny, která oficiální uznání českých úřadů stále nemá, se takzvaná celostní medicína letos již dočkala. Pod názvem psychosomatika ji ministerstvo zdravotnictví zařadilo do vyhlášky, která stanovuje osm nových lékařských specializací.
Celostní medicína, donedávna vysmívaná podobně jako léčitelství, se stane oficiálním oborem, stejně jako chirurgie nebo neurologie. Pomáhá vyřešit například dlouhodobé nevolnosti, bolesti zad či hlavy, s nimiž si klasická medicína neví rady. Lékaři z tohoto oboru pacientům více naslouchají a mnohdy zjistí, že příčinou potíží jsou rodinné problémy, psychické bloky a podobně.
„Ministerstvo zdravotnictví vzalo psychosomatickou medicínu na vědomí. Zájem pacientů je takový, že ji už nemohlo ignorovat. Psychosomatika není specializace, nýbrž základní způsob komunikace a práce s pacientem,“ říká lékař Jan Hnízdil, který se v Česku o popularizaci celostní medicíny zasloužil.
Zbytečné operace
I bez posvěcení ze strany úřadů prodělala celostní medicína v předchozích letech prudký rozvoj. Ukazuje to také úspěch Centra komplexní péče Dobřichovice. To vzniklo v roce 2001 a na podzim roku 2002 získalo smlouvy se zdravotními pojišťovnami.
„Do konce roku 2002 jsem stihla, v té době jako jediný fyzioterapeut zařízení, ošetřit prvních pár desítek pacientů,“ vzpomíná ředitelka centra Jana Týkalová. Lékařskou péči tehdy zajišťovala majitelka zařízení Dana Jenšovská. Oslovovat další lékaře nebylo zpočátku jednoduché. „Když jsme oslovily známé pražské lékaře, aby k nám přišli pracovat, nechtěli o tom ani slyšet. Do lesa? Tam za vámi nikdo nepřijede, říkali,“ pokračuje Jana Týkalová.
V roce 2004 se zdravotnické zařízení přestěhovalo do nové budovy. V současnosti ošetřují tamní lékaři, fyzioterapeuti a psychologové tisíce pacientů ročně, kteří tam přijíždějí z celé republiky i ze světa. Přitom i tady musejí pacienti podstatnou část léčby platit v hotovosti. „Přibližně 60 až 70 procent výkonů má naše zdravotnické zařízení hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.
Zbytek příjmů jsou přímé platby. Patří sem úhrady za klinickou psychologii a psychoterapii, kterou nám většina pojišťoven odmítla nasmlouvat, úhrady za služby fyzioterapeuta a speciální terapeutické programy, jako jsou například akupunktura, výživové poradenství, taneční terapie, bioenergetická cvičení, lekce nordic walkingu a podobně,“ vypočítává Jana Týkalová.
Širší použití alternativní medicíny by přitom mohlo ušetřit veřejnému zdravotnictví výrazné prostředky. „Řada našich pacientů k nám přichází v situaci, kdy již mají za sebou mnoho drahých operativních, ale často zbytečných zákroků, nezřídka na mnoha místech těla. Jejich problém však není vyřešen. Berou velké množství léků na tlumení bolesti a dál se trápí. Příčinu obtíží přitom velmi často nacházíme v rodinném nebo jiném sociálním kontextu,“ upozorňuje Jana Týkalová.
Podobně jako lékaři zaměření na čínskou medicínu si nemusejí ani specialisté z oblasti celostní medicíny příliš dělat starosti o klienty. Poptávka v oboru značně převyšuje nabídku. Bez reklamy a marketingu. Hlavním zdrojem zájmu je osobní doporučení pacientů, kteří mají s těmito druhy léčby dobrou zkušenost.
Zájem o alternativní obory také zvyšuje nárůst takzvaných nevysvětlitelných chorob. Tedy převážně bolesti zad, hlavy nebo kloubů, kde klasická medicína nedokáže odhalit ani po řadě vyšetření příčinu. Těmito chorobami trpí podle statistik na 39 milionů Evropanů, a do roku 2020 se má toto číslo zdvojnásobit.
Přírodní lékárna
Stovky a tisíce let byli lidé zvyklí používat k léčbě svých neduhů byliny. Zhruba před sto lety se od nich odklonili a začali postupně plnit ordinace lékařů a používat moderní léky. V současnosti však byliny zažívají velkou renesanci. V lékárnách se jich ročně prodá za 200 až 250 milionů korun. Nejméně stejný objem pak lidé koupí v čajovnách a dalších obchodech.
V porovnání s léky produkovanými farmaceutickým průmyslem, který v roce 2011 prodal výrobky za 59 miliard, je to sice jen zlomek, ale trh s bylinami neustále roste. I tady však narážejí malé a střední firmy v souboji s giganty na problémy. Jedním z největších je nedávné nařízení Evropské unie, které zakázalo uvádět některé „neprokázané“ léčivé účinky u bylinných přípravků.
„Při kontrole potravinářské inspekce jsme museli stáhnout z oběhu veškeré produkty a upravit texty na etiketách. Došlo také k likvidaci stávajících letáků, vše se muselo vyrobit nově. Náklady a ztráty byly vysoké,“ nezakrývá rozhořčení Jarmila Podhorná, majitelka společnosti Naděje vyrábějící bylinné přípravky. O motivech vzniku vyhlášky má jasno. „Zájem na tomto nařízení mají především farmaceutické firmy. Jde jim pochopitelně o jejich vlastní zisk,“ dodává.
To ale není jediný problém, který velké nadnárodní firmy menším výrobcům způsobují. „Na obalech stále více výrobků si můžeme přečíst pojmy jako,bylinný‘ nebo,herbal‘. Potíž je ale v tom, že v mnoha produktech s tímto označením tvoří bylinná složka jen promile celkového objemu.
Zatímco v našich zubních pastách dělá bylinný extrakt, který zrál několik měsíců, poctivých deset procent,“ upozorňuje michal Karas, ředitel společnosti Herbadent vyrábějící bylinné dentální produkty a koupele.
„Zájem o bylinné přípravky roste. Pořád jsme sice nedosáhli úrovně obvyklé na západ od našich hranic, ale rozdíly se postupně snižují,“ porovnává michal Karas.
Podle Valdemara Grešíka, majitele největší bylinkářské firmy v Česku, byliny pravidelně užívá zhruba deset procent populace a alespoň občas čtyřicet procent. „Jen málokdo si myslí, že byliny jsou neúčinné nebo zbytečné. Spíše je lidé nevyhledávají z obavy, že bylinné čaje nemají dobrou chuť. To ale vůbec nemusí být pravda,“ zmiňuje Valdemar Grešík.
I v tradičním oboru, jako je výroba bylin, se musí inovovat. Vedle klasických sypaných či balených čajů se objevují novější produkty, jako například výtažky z pupenů rostlin. „Neřeší jen zdravotní problémy. mají také schopnost regenerovat organismus, dodávat tělu ve velké míře stopové prvky, vitaminy a důležité látky. Je vhodné jimi posilovat účinky bylin i léků,“ popisuje Jarmila Podhorná.
Kromě potíží, které způsobuje firmám vyrábějícím přírodní produkty přemíra regulace úřadů a tlak farmaceutických firem, se musejí potýkat ještě s dalším problémem. Narůstající nedostatek surovin pro jejich produkty, tedy bylin. „V zemi, která je proslulá pivem, jsme měli problém získat kvalitní chmel, který je jednou ze šesti rostlin v našich bylinných přísadách do koupele,“ uzavírá michal Karas.
Zájmem pojišťovny jsou body, ne zdraví lidí, říká Jan Hnízdil
Lékař Jan Hnízdil byl jedním z prvních, kdo přestal léčit pouze projevy nemocí a začal se věnovat jejich příčinám. Jako propagátor celostní medicíny je v současnosti nejvyhledávanějším lékařem tohoto oboru.
V čem je těžší působit v alternativní medicíně než v klasické?
Alternativní medicína je široký pojem. Někdo si představí homeopatii, akupunkturu, reiki, siderické kyvadélko… Nic z toho nepoužívám. Věnuji se komplexnímu psychosomatickému přístupu. Vychází z poznání, že každá nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu. Mým úkolem je chybu najít a poradit pacientovi, co má udělat pro to, aby se uzdravil. Na rozdíl od medicíny klasické tedy zkoumám nejen objektivní nálezy, ale celou životní situaci nemocného člověka. To pochopitelně vyžaduje víc času, zkušeností a intuice.
Jak bylo těžké tento obor prosadit?
Mám atestaci z interny a rehabilitačního lékařství, začínal jsem na klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Postupem času jsem si všiml, že sice hodně léčím, ale málo uzdravuji. Pacienti se vraceli, jejich stonání jsem nerozuměl. Pak jsem se začal věnovat komplexní medicíně, zajímat se o životní souvislosti nemocí. Byl to obrovský obrat, změna myšlení, změna medicínské praxe. Pacienti se začali uzdravovat „jen“ na základě pochopení vlastní nemoci a změny chování. Velice rychle jsem ale přestal vykazovat požadovaný počet bodů pro pojišťovnu a moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno. Zájmem nemocnice byly body, nikoli zdraví lidé. Po dvou letech nezaměstnanosti mi nabídli práci v Centru komplexní péče v Dobřichovicích, kde jsem dodnes.
Jak se tomuto oboru daří nyní?
Komplexní medicína není žádný obor. Je to základní dovednost. Vlastně návrat ke zkušenosti a tradici rodinných lékařů. Kolegů nespokojených se současným průmyslovým pojetím zdravotnictví je stále víc. Spontánně vznikají psychosomatická sdružení, zájem je o stáže u nás, vychází stále víc publikací. V dubnu dokonce navštívil Prahu největší protagonista světové psychosomatiky, německý psycholog Rüdiger Dahlke.
Jakou část vaší péče proplácejí zdravotní pojišťovny, jakou si musejí pacienti platit sami?
Naše zdravotnické zařízení má smlouvy se všemi pojišťovnami. Základní, pojišťovnami hrazenou péči si pacient neplatí. Dokoupit si může různé nadstandardní relaxační programy. Komplexní přístup není něco, co by si mohl dokoupit. Stejně jako si nemůžete koupit lásku. Je to schopnost navázat vztah, získat si důvěru, vcítit se, porozumět bližnímu v nemoci.
Zlepší se financování psychosomatiky po jejím uznání za lékařskou odbornost?
Člověk nemusí být ekonom, aby poznal, že naše zdravotnictví je, stejně jako stát, v naprostém rozkladu. Pokladnu VZP zdecimoval dvoumiliardový tunel elektronických knížek IZIP. Zdravotnický systém je tak provázaný korupcí, zájmy různých podnikatelských a politických skupin, že se reformovat vůbec nedá. Pokud bude stát schopen zajistit úplně základní, život zachraňující péči, bude to velký úspěch. Vše ostatní si budou muset pacienti zaplatit. Každý musí zvážit, zda dá přednost porozumění nemoci a změně před operacemi a prášky.
Pociťujete nějak dopady krize? Nebo je zdraví pro lidi natolik cenná hodnota, že ani v krizi nesnižují výši „investice“ do této oblasti?
Krize je, stejně jako nemoc, informace o tom, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme. Vítám ji. Má očistný a uzdravující potenciál. Pokud ji ovšem pochopíme a změníme vlastní chování, hodnoty, způsob života. Stále více lidí už se nechce nechat manipulovat politiky a farmaceutickým byznysem, odmítají polykat lživé sliby a zbytečné prášky. Chtějí porozumět vlastní nemoci, přicházejí se poradit, co mají oni sami udělat, aby se uzdravili. Nápor na moji ordinaci je drtivý. Nedalo se to zvládnout. abych tlak zmírnil, požádal jsem počátkem roku zaměstnavatele o zavedení tisícikorunového poplatku za volbu lékaře. Nápor se ještě zvýšil.
Může z vašeho pohledu širší používání celostní medicíny ušetřit finance vynakládané za léky a další farmaceutické přípravky?
O tom, že je komplexní přístup efektivní a úsporný, nemám pochybnosti. Právě proto nezapadá do současného, na zisk zaměřeného systému zdravotnictví. akcie farmaceutických firem se obchodují na burze, majitel oceláren zakládá síť nemocnic a vlastní zdravotní pojišťovnu, politici prosazují IZIP. Jejich zisky se odvíjejí od toho, že lidé hodně stonají, chodí na vyšetření, berou prášky. Každý uzdravený pacient, při vší úctě k urgentní medicíně, pro ně znamená finanční ztrátu. To je hlavní důvod, proč vzniká psychosomatický proud úplně mimo stávající systém, na zelené louce, zdola. Tak by to mělo také pokračovat. Bylo by smutné na poslední chvíli naskočit na palubu Titaniku.
Do jaké míry považujete tento obor za nový, „alternativní“ a do jaké míry je to spíše návrat ke kořenům lékařství?
Nic nového, nic alternativního. Biologické medicínské vzdělání je základem kvalifikace a způsobilosti lékaře. Komplexní přístup tyto znalosti a dovednosti dále rozvíjí. Svým způsobem je to návrat ke kořenům lékařství, aniž bychom se přitom vzdávali vymožeností moderní medicíny. Ta se dnes bohužel chová jak od kořenů odtržená.
